Jen několik dnů zbývá do osmdesátého sedmého výročí 17. listopadu. Již žije velmi málo pamětníků doby, kdy německé ozbrojené jednotky vtrhly do mužských kolejí a studenty odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde minimálně desítky z nich zahynuly, doby, kdy členy vedení studentského spolku zastřelili v Ruzyni a zavřeli všechny české vysoké školy. Kdo chtěl – resp. bylo mu umožněno studovat, mohl na německých. Tím si nacisté chtěli pojistit ztrátu české inteligence. Byl to jeden z kroků k odnárodnění a k postupné likvidaci českého národa, což později proklamoval Reinhard Heydrich.
To všechno víme, nebo bychom měli vědět. Tato událost je ovšem podružná z hlediska polistopadových vítězů. Jejich dnem je 17. listopad roku 1989, kdy začal »převrat« vedoucí k současnému liberalismu, dnes nazýváno »demokracií«. Ten je přednostně oslavován jako vítězství pravdy a lásky, ač jde o výročí, které nastartovalo velké rozkradení státního majetku, rozprodej hodnot do zahraničí, nesmírné obohacování jisté malé skupiny obyvatel a zároveň zbídačování té druhé, většinové, a celého státu.
Jsem z jižních Čech. Jsem i krajská zastupitelka. A náš hejtman, Martin Kuba zvolený za ODS, nyní Naše Česko, byl prvním kritikem neposkytnutí peněz neziskové organizaci »Díky, že můžeme« od legitimně zvolené vlády a taktéž od ministra kultury. Proč nebyly tyto finanční prostředky státem poskytnuty, je přeci jasné. Nebyly splněny podmínky, které jsou všem předem dané. Proto nerozumím tomu, proč by Jihočeský kraj – a jak bylo vyzýváno, i jiné kraje nebo obce, měly posílat peníze na akci, která nemá s daným regionem nic společného? Toto bylo od nás, zastupitelů za jčk, řečeno i naším zastupitelským klubem. Další problém jsou samozřejmě tyto »neziskové« organizace…, ale o tom asi až příště…
Nicméně chci připomenout především, jak bylo řečeno v počátku, 17. listopad 1939, který bychom si skutečně měli připomínat dnes a denně u Hlávkových kolejí – tady trpěli skuteční hrdinové.
Za aktivní účasti veřejnoprávních médií budou letos oslavy větší a militantnější než jindy, protože jde údajně o opětovný pokus odebrat svobodu a okleštit demokracii. Je to lež, ale hodí se. Je ovšem překvapivé, jak velká skupina lidí jí věří. Proto je zřejmě ochotna přijít 15. listopadu na Letenskou pláň a proklamovat svou nenávist ke krokům, které činí přece jen přijatelnější zvolená vláda, než byla ta Fialova. Proč však tolik nenávisti? Protože není po jejich? Přitom nemá jít o nic jiného, než o zrušení televizních poplatků, které jsou anomálií v době, která je spojována se svobodou. Většina našich občanů, jak ukázaly průzkumy, je proti jejich placení. Proč se má tato většina podřizovat menšině, která prohrála volby a které se podařilo vsugerovat mladým lidem, že jde o svobodu slova, ačkoliv jde jen o peníze pro zaměstnance České televize a Českého rozhlasu?
Ke mně do ordinace chodí lidé, kteří to mají složité se zaplacením doplatků na dražší léky. Ty zaplatit musí. Nikdo jim je neodpustí. Také ČT však platit musí, ač není vůbec jejich životní nutností. Někteří z nich jsou dokonce slepí, jiní hlušší. Proč tato média musí platit, když je třeba nechtějí ani poslouchat? Na rozdíl od poplatku za ČT ty léky je však opravdu brát potřeba a doplatek zaplatit.
Televizní a rozhlasové poplatky by měly být zrušeny. To je můj názor. 17. listopad je příležitostí si to uvědomit. Vždyť je to Den za svobodu a demokracii pro všechny, ne jen pro ty, kteří se sápou po moci a zneužívají pro to i jednostranně informované mladé lidi, někdy i děti, kteří jim na Letnou přijdou dělat stafáž.
Kateřina Jirousová, lékařka