Vrbětické otazníky

Předseda Klubu SPD v Poslanecké sněmovně Radim Fiala zpochybnil ruskou stopu ve Vrběticích. Dovolil si hodně. Zpochybňovat tvrzení Koudelkovy BIS je na pováženou. To si opravdu může dovolit jen zrádce, proruský troll anebo blázen. Generál Koudelka má pravdu už ze samé podstaty. Má na rozdíl od druhých velkou výhodu. Nemusí nic dokazovat či obhajovat předložené informace. Stačí jen dodat, že jsou pravé, v zájmu republiky a Severoatlantického paktu a že nemůže prozradit svůj zdroj. Nelze, jak pánové a dámy ministři a ministryně jistě pochopí, prozradit informátora. Takže jedna paní, která povídala, je vlastně chráněna a může tvrdit leccos. I prezident a předseda vlády musí poté sklapnout podpatky a už se znovu neptat.

Tak to bylo, nebo mohlo být, či opravdu bylo v akci Vrbětice, z níž se zpožděním několika let byla obviněna elitní dvojice agentů-teroristů z Ruska. Připomíná mně to jeden příběh. Vyprávěl mi ho kdysi kamarád. Je poučný. Prý k němu přišel soused a řekl: Před čtyřmi lety mě pokousal tvůj pes. Dodnes mě bolí noha a trochu kulhám. Měl bys s tím něco udělat. Proč jsi mi to tehdy neřekl?, odvětil přítel. Protože jsem nechtěl narušovat sousedské vztahy. Přítel mu odpověděl: To sis ovšem mohl vymyslet. Nepohodli se. Od té doby spolu nemluví. Přítel jeho tvrzení odmítá, už proto, že tehdy měl zcela jiného psa. Soused však stojí za svým a svým tvrzením nakazil celou vesnici. Proto prý k němu přišel starosta a doporučil na vrata přítelova domu vyvěsit ceduli: Pozor, zlý pes.

A jsme u Vrbětic, vlastně nejen u nich. Psal se rok 2014. Na Moravu přijeli dva muži s ruským pasem – Alexandr Petrov a Ruslan Baširov, ve skutečnosti Miškin a Čepiga, jinak důstojníci ruské GRU (vojenské rozvědky). Nikdo je z ničeho nepodezíral, prostě přijeli a byli. Šlo zřejmě o velmi šikovné muže, protože se dokázali pohybovat, jako by měli k dispozici plášť kouzelníka Viga ze známého seriálu. Tak se také přiblížili ke skladu munice v lese nedaleko Vrbětic. Prosím zastavte mě, bude-li se vám zdát, že si vymýšlím. Představuji si totiž, že tajně, převlečení snad za medvědy, nejlépe v noci, aby je nikdo náhodou neviděl, se proplížili lesem. Mimo cesty, pochopitelně. Byli tu sice poprvé, ale znali dokonale zdejší les. Prostě géniové, kteří by dokonce dokázali překabátit Jamese Bonda. A pak… Moment. Je třeba ještě něco vysvětlit. Totiž, proč právě Vrbětice.

Ve skladu pronajatém jistou českou firmou se nalézaly zbraně a munice. Bylo jí tam moc, až příliš moc. Kolik? To se nikdy nedozvíme, protože papír snese leccos a důkazy jsou vniveč a ještě před výbuchem nemalá část ze zbraní a munice zmizela na Ukrajinu a přes ní k tehdejší Free Syrian Army. Důkazy o tom, že protiasádovské bojůvky měly k dispozici i české zbraně, se prý našly. Údajně se jimi střílelo také proti ruské armádě, která měla v Sýrii základnu. Měla o tom prý vysílat pořad podle českého internetu i ruská televize a ukázat při tom konkrétní zbraně s nápisem Made in Czech Republic. Jak známo z těchto bojůvek se později stali bojovníci Islámského státu. Je to zamotané, ale má to své ratio, tedy ony konečné výbuchy. Avizovaná kontrola, jež se do skaldů měla dostavit, neměla totiž co kontrolovat. A mohlo to mít také soudní dohry. Nezní to logicky?

Konečný výsledek šetření výbuchu českou policií směřoval k neplnění povinností nejen pronajímatelem objektů, jež byly stále v armádním vlastnictví (Vojenským technickým ústavem?), ale také nájemcem, ostravskou firmou Imex Group.

Možná to všechno bylo jinak, nevím. Pravdou ovšem je, že ve Vrběticích byl sklad zbraní a munice, že nebyl dobře zajištěn a že nelze vyloučit značný nepořádek v evidenci, ani podvodný export.

Vraťme se tedy do roku 2014. Právě tehdy měli totiž do hry vstoupit dva výše jmenovaní ruští agenti a 16. října před desátou hodinou dopoledne ve skladu č. 16, který v té době obsahoval 50 tun munice, umístit výbušniny a přivést je k výbuchu, při čemž zahynuli dva muži ostrahy (podivné, že si nevšimli dvou zde manipulujících cizinců). Po něm části skladu, zbytky zbraní a vybuchlá munice byly odhozeny do vzdálenosti až 800 metrů.

Od té chvíle do zdejšího prostoru nesměl nikdo nepovolaný. Jenže 3. prosince téhož roku došlo ve skladu číslo 12 k dalšímu výbuchu munice. Sklad, který obsahoval 13 tun výbušnin, přestal existovat.

Po několika letech, ne hned, byli z teroristického útoku obvinění Koudelkovou službou dva ruští občané. Titíž, kteří měli údajně spáchat atentát novičokem na bývalého ruského a britského agenta Skripala, jenž po výměně zadržených špionů žil v Anglii. Shodou okolností za ním z Moskvy přijela jeho dcera. Oba byli práškem zasaženi a museli být hospitalizováni. Údajně jim šlo o život. Ač jde o smrtící prášek, přežili. Jen nikdo neodpověděl na otázku, proč Skripala Rusové nezlikvidovali v době, kdy ho měli řadu měsíců ve vězení a pokusili se ho popravit až v Anglii tak složitě práškem, který by snad i začínající pohraniční policista objevil. Nebo to svědčí o průchodnosti hranic a nepořádku v zemích Severoatlantického paktu? Navíc údajně v hotelu, kde oba ruští teroristé spali, se našlo stopové množství smrtícího novičoku. Proboha, to nikoho nenapadlo se zeptat, jak s ním bez ochranných prostředků vůbec manipulovali? Přitom se ani jim, ani policii, která hotel měla prohlížet, nic nestalo. Zajímavé, že… Dokonce byla zveřejněna fotografie mužů v ochranných oblecích, kteří novičok stírali ze dveří a dalších míst a kousek za nimi se při tom procházeli policisté, aniž měli na sobě jakýkoli bezpečnostní oděv či alespoň rukavice a ochranu obličeje. Ani to britským médiím nebylo divné?

Všechny tři akce od sebe dělí nemálo času. K prvnímu výbuchu došlo ve Vrběticích v září 2014. K druhému v prosinci. To by ovšem znamenalo, že ruští agenti se volně po Česku pohybovali tři měsíce, než se odhodlali k druhé akci. A stále u sebe měli výbušniny, s nimiž tento útok provedli. Do prostoru, který už byl hlídán, se přece nemohli, alespoň v druhém případě, dostat legálně. Ani se stát neviditelnými nebo se plížit křovinami. Později v našich médiích byla zveřejněna údajná fotografie těchto mužů. Jen blázen si může, podle ní myslet, že by jejich postavy mohly uskutečnit přískokové manévry? To opravdu mohou spolknout jen lidé, kteří nebyli na vojně. Jen pár desítek metrů tímto způsobem a člověk má dost. Ale stovky metrů? Snad jen James Bond by to dokázal. Jenže podle svých postav Alexadr Miškin a Anatolij Čepiga k Bondovi měli hodně daleko.

Zmínění dva muži byli také těmi, kdo zaútočili na Skripala. Alespoň to do světa vypustila britská MI6. Pro Koudelkův úřad to byla najednou stopa. Do té doby o ní nevěděli? Prý, to slovo, si zopakujme, prý měli zřejmě tolik drzosti, že přijeli do Evropy znovu. Tentokrát do Anglie, do pětačtyřicetitisícového městečka Salisbury a představte si, že si jich po celou dobu pobytu tady nikdo nevšiml. Pak někoho napadlo spojit akci Skripal s akcí Vrbětice. Najednou, s několikaletým zpožděním, někdo vyslovil jména, která se v době výbuchů ve Vrběticích měla objevit údajně i tady: Miškin a Čepiga. Ano, titíž, kteří se jako myšky pohybovali v lese u Vrbětic. Důstojníci GRU, Jamesové Bondové ruské provenience. A vláda, Babišova vláda zareagovala vypovězením několika ruských diplomatů. Při tom musela spoléhat jen na čestné slovo (nevím, zda se tomu tak v těchto kruzích říkává) tehdejšího plukovníka Koudelky, šéfa BIS, nositele vysokého amerického vyznamenání.

Michal Koudelka! Deus ex machina života naší společnosti. Vystoupí vždy, když je třeba něco správně nasměrovat. Představitel Deep Statu v českém provedení. To, co tvrdí, nelze ověřit, ale vždycky je to pravda. Jen jednou se prý mýlil. To když vzal za pravdivou provokaci ruských agentů s ricinem, jež byla jen bublinou, která měla znevážit české tajné zpravodajce. Dokonale se zdařila. BIS skočila na špek a pak se dočkala výsměchu. Sice to stálo vyhoštění několika ruských diplomatů – legraci si z Koudelky přece nikdo dělat nebude a basta! – ale s jeho postavením v čele BIS to nezahýbalo. Dostal důvěru i premiéra Fialy a po nástupu Petra Pavla se dočkal nejen generálské hodnosti, ale dokonce jako pofoukání na bolístku se mu dostalo ještě v nebývalé rychlosti dalších dvou generálských hvězd. Dnes je tedy generálporučíkem, což i v armádě je zcela výjimečná hodnost a aktivních generálporučíků bývá mezi třemi až pěti. A… není snad nikdo, kdy by byl povyšován tak rychle.

Akce Vrbětice tehdy znamenala velké zhoršení rusko-českých vztahů. Nejenom však českých. Nezapomeňme, že byl rok kyjevského Majdanu a každá záminka pro zhoršení vztahů s Ruskem se hodila. Nejen Česku. Když pak později kdosi vyhrabal tvrzení, že přímými aktéry byli ti dva již jmenovaní agenti, nebylo možné ho nevyužít. Hodilo se a ani nebylo nutné vyložit karty na stůl. Stačilo, že to údajně odhalil tým pana Koudelky a ten své informátory, případně svá napojení, neprozrazuje.

Co k tomu dodat? Zřejmě nic. Jen vyslovit mínění, že Radim Fiala měl přece jen kus pravdy, jenže ta neodpovídá bezpečnostním zájmům naší země, a tak vlastně, i kdyby pravdou byla, pravdou není.

Jaroslav Kojzar