Tak jsme se dočetli, že francouzská vláda premiéra Françoise Bayroua padla v poměru 364 poslanců pro odvolání, 194 pro důvěru menšinového kabinetu. Pravicová i levicová opozice nesouhlasila s jeho úsporným plánem za asi 44 miliard eur (přes bilion korun) za rok, včetně zmrazení výdajů státního rozpočtu a zrušení dvou svátků. Jde o pátou vládu ve Francii za poslední dva roky, která prezidentu Emmanuelu Macronovi padla.
Dnes už expremiér Bayrou má jistě pravdu, že státní dluh Francie přes 114 % hrubého domácího produktu k 31. prosinci 2024 je neúnosný. Hlavní problém není, že pravidla EU povolují jen 60 %. S těmi si v Paříži nedělali a nedělají těžkou hlavu. Neméně děsivý je loňský deficit státního rozpočtu 5,8 % HDP, ač EU připouští jen 3 %. I když jde loňské hospodaření ještě k tíži jeho předchůdce, který padl loni v prosinci, situace je vážná a rozpočtová krize hrozivá. Může položit Francii i euro a s ním i eurozónu, do které se nás mnozí neodpovědní pravicoví ekonomové snaží zatáhnout.
Že by se mělo ve Francii šetřit, o tom jako ekonom nepochybuji. Nemělo by se ale šetřit na dolních »deseti miliónech«, ale na enormním zbrojení a podpoře Ukrajiny podle cynické zásady válčit proti Rusku »až do zabití posledního Ukrajince«. Zdá se, že poslední roky francouzský prezident Macron a jeho ministři nedělají nic jiného, než že se angažují ve válce na Ukrajině, jen aby Rusko oslabili. Že v první řadě oslabují jim svěřenou Francii, jim příliš nevadí. Ano. Válka je velice drahá i pro Francii tím spíš, že většina pomoci je na Ukrajině rozkradena, pokud ji ale cestou nezničí ruské rakety.
Vysoké výdaje má francouzský stát na legální i nelegální migranty, prý aby se jejich »zvyky« daly ještě vydržet. Aby nevypálili Paříž, zvláště pak její luxusní čtvrti. Zde se ale šetřit nemá, Francie dál neochvějně prosazuje sebevražednou proimigrační politiku a mimo jiné prosadila obludný Migrační pakt Evropské unie, o směrování části migrantů přes kanál La Manche do Británie nemluvě.
Přitom v čele válečnického úsilí na Ukrajině po nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta Spojených států a jejich odpadnutí se stala vedle nejzuřivějšího aktéra – Velké Británie – Francie. Macron s britským labouristickým premiérem Starmerem nepřestávají slepovat vojenskou koalici proti Rusku, ať to stojí, co to stojí, zřejmě i kdyby měly oba státy zbankrotovat. A Trump EU sdírá z kůže. Je přece podnikatel. Jeho »Amerika na prvním místě« mluví o prosperitě, ale jen Spojených států, ne jejich evropských vazalů. Pokud chtějí na Ukrajině válčit, tak za své. Rád dodá zbraně, když je státy EU americkým zbrojovkám zaplatí.
I jiné stránky hospodaření Francie vyvolávají děs. Jen perverzně pojaté zahájení Letních olympijských her v Paříži 2024 stálo 1,5 mld. eur. Údajné vysoké investice do ochrany životního prostředí skončily tak, že plavci byli nuceni plavat v Sieně plné sraček. Pan Macron a spol. zapomněli, že mají kanalizační infrastrukturu i v metropolitní oblasti Paříže v rozkladu.
Jistě, byly i další důvody. Soudní zákaz Le Penové kandidovat v prezidentských volbách na základě mlhavých paragrafů měl evidentně charakter politického procesu, kterými se to v EU stále více hemží. Hnutí Le Penové nemělo nejmenší důvod Macronovu vládu šetřit. Důvod ji šetřit neměly ani levicové strany, protože nízké a střední vrstvy jaksi odírala v zájmu nejbohatších, zvláště pak zbrojařů.
Jan Zeman