Třinec a podpora sportu: mají všechny děti srovnatelnou šanci?

Třinec je právem širokou veřejností považován za město hokeje. Úspěchy Ocelářů přinesly našemu městu známost, společné zážitky i pocit hrdosti. Hokejová tradice je součástí identity Třince a systematická práce s mladými hráči si zaslouží podporu. Otázka tedy nezní, zda má město hokej podporovat. Otázka zní: Je celý systém podpory sportu dostatečně vyvážený, průhledný a spravedlivý také vůči dětem, které si vyberou jiný sport?

Veřejně dostupné smlouvy ukazují, že město poskytlo pro rok 2026 mládežnickému spolku HC Oceláři Třinec individuální dotaci 13 milionů korun. Vedle toho byla v červnu zveřejněna samostatná smlouva o spolupráci v hodnotě čtyř milionů korun a dar 100 tisíc korun. Samotné názvy smluv však nestačí k jednoduchému tvrzení, že všechny tyto prostředky představují stejný druh podpory.

FK Třinec získal na rok 2026 individuální dotaci sedm milionů korun; později byl zveřejněn dodatek s hodnotou 500 tisíc korun. Tělovýchovná jednota Třineckých železáren obdržela individuální dotaci 2,25 milionu korun, FBC Třinec 850 tisíc korun, Oddíl SBŠ Třinec 249 tisíc korun a TK Elán Třinec 200 tisíc korun. Čísla ukazují výrazné rozdíly. Sama o sobě však ještě nedokazují, že je systém nespravedlivý.

Lední hokej patří mezi finančně nejnáročnější sporty. Potřebuje ledovou plochu, výstroj, trenéry, dopravu i nákladné technické zázemí. Fotbal pracuje s velkým počtem družstev a hráčů. Tělovýchovná jednota zastřešuje více sportovních oddílů. Menší kluby mohou mít nižší celkové náklady, ale současně mnohem menší možnost získat silné soukromé partnery.

Proto nemá smysl požadovat, aby všechny kluby dostávaly stejnou částku. Spravedlnost neznamená rozdělit peníze rovným dílem. Znamená stanovit předem srozumitelná pravidla, podle kterých každý klub ví, proč určitou částku získal. Veřejnost by měla mít možnost zjistit především to, kolik dětí a mladých lidí jednotlivé kluby pravidelně vedou. Kolik z nich má bydliště v Třinci. Jak vysoké členské příspěvky platí rodiče. Kolik stojí jedna hodina tréninku. Kolik prostředků klub získává od města, kraje, státu, sponzorů a samotných rodin.

Bez těchto údajů nelze jednotlivé dotace odpovědně srovnávat. Klub se stovkami dětí může potřebovat více peněz než oddíl s několika desítkami členů. Na druhou stranu menší sport může být pro některé děti dostupnější, levnější a vhodnější než hokej nebo fotbal. Podpora města by proto neměla být založena pouze na tradici, popularitě nebo úspěších dospělého týmu. Jejím hlavním cílem by mělo být umožnit co největšímu počtu třineckých dětí pravidelně sportovat.

Zvláštní pozornost si zaslouží sporty, které nemají výraznou diváckou návštěvnost ani velké sponzory, ale často mají velmi výrazné sportovní výsledky.

Florbalový klub například veřejně upozorňuje, že s postupem do vyšších soutěží rostou náklady na cestování, pronájmy sportovišť, trenérské licence a pořádání zápasů. Současně se snaží držet členské příspěvky pro děti co nejníže.

Podobně mohou být na dobrovolnické práci závislé taneční, bojové, gymnastické, atletické, stolnětenisové nebo další oddíly. Pokud trenéři pracují převážně ve volném čase, rodiče vozí děti vlastními auty a klub nemá placený aparát, může relativně malá dotace rozhodnout o tom, zda oddíl přežije další sezonu. Město by proto mělo zveřejnit celkovou mapu podpory sportu. Nejen přehled přímých dotací, ale také náklady na městská sportoviště, zvýhodněné pronájmy, investice do stadionů a hal, služby poskytované jednotlivým klubům a další nepřímou podporu.

Například fotbalový stadion získal v roce 2025 nové osvětlení za přibližně 14,9 milionu korun. Z toho 10,4 milionu pokryla dotace Národní sportovní agentury, 1,9 milionu uhradil klub a zbývající část město. Taková investice neslouží pouze jednomu rozpočtovému roku, ale ovlivňuje podmínky sportu na mnoho let.

Právě proto nelze spravedlnost posuzovat jen podle jedné tabulky každoročních dotací. Řešením by mohl být dvousložkový systém. První část podpory by se vypočítávala podle jasných ukazatelů: počtu aktivních dětí z Třince, počtu tréninkových hodin, nákladovosti sportu, kvalifikace trenérů, výše rodičovských příspěvků a schopnosti klubu získávat další zdroje. Druhá část by mohla podporovat mimořádné výsledky, účast v nejvyšších soutěžích, významné turnaje nebo projekty, které reprezentují město.

Tím by se oddělila základní podpora dětského sportu od podpory vrcholové reprezentace města. Součástí systému by měl být také fond dostupného sportování. Z něj by bylo možné pomáhat dětem z rodin, které si nemohou dovolit členské příspěvky, výstroj, soustředění nebo cestování. Pomoc by nemusela být vyplácena rodičům. Mohla by jít přímo klubu na úhradu nákladů konkrétního dítěte. Město by také mohlo zavést společnou kartu, která by dětem umožnila během roku vyzkoušet několik sportů, než se definitivně rozhodnou.

Mnoho rodičů totiž pořídí drahé vybavení a teprve potom zjistí, že dítěti daný sport nevyhovuje. Smyslem není oslabovat hokej, fotbal ani jiné tradiční kluby.

Naopak. Silné kluby mohou pomoci celému třineckému sportu. Mohou sdílet zkušenosti s marketingem, fyzioterapií, trenérským vzděláváním nebo získáváním sponzorů. Mohou se podílet na společných náborech a umožnit dětem přecházet mezi sporty bez pocitu neúspěchu.

Třinec by neměl být pouze městem jednoho úspěšného sportu. Měl by být městem, kde má každé dítě reálnou možnost najít pohybovou aktivitu, která mu vyhovuje. K tomu nepotřebujeme boj mezi hokejem, fotbalem, florbalem, atletikou, tancem a dalšími sporty. Potřebujeme přehledná čísla, společná pravidla a ochotu posuzovat podporu podle skutečného přínosu pro děti a město. Hokej může zůstat výkladní skříní Třince. Dveře do sportu ale musí zůstat otevřené všem.

PhDr. Martin Vacek, MBA – lídr kandidátky »SPOLEČNÁ LEVICE PRO TŘINEC« do komunálních voleb 2026 v Třinci. Emeritní poslanec PS PČR a předseda Výboru pro sociální politiku PS PČR. BPP, nominován za ČSSD