Autoři článku v konzervativním německém deníku Die Welt, Aust a Geigest, dali svému článku právě tento název. Upozorňují v něm na to, že minulý čtvrtek proběhl, těsně před summitem nejmocnějších zemí Západu G7, virtuální summit zemí BRICS (Čína, Rusko, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika).
Autoři kromě jiného uvádějí, že země G7 mají v souhrnu kolem 770 milionů lidí, zatímco země BRICS (Čína, Indie, Rusko, Brazílie Jižní Afrika) vykazují tři miliardy lidí. Podle autorů mnoho lidí na Západě, včetně Německa, věří, že většina zemí je na straně Ukrajiny.
Ve skutečnosti však vzniká alternativní protizápadní blok, velmi mocný a významnější než kdy jindy. Je pravda, že Čína má územní spory s Indií, které tu a tam přejdou i do lokální vojenské konfrontace. Nicméně Indie, kterou by země Západu viděly rády na své straně, má už od časů Sovětského svazu výtečné vztahy s Ruskem. Vztahy hospodářské, ale i pokud jde o dodávky vojenské technologie a materiálů pro indickou armádu (naopak lidnatý Pákistán je dnes de facto strategickým partnerem další země BRICS – Číny).
V článku se také konstatuje, že Čína prohlubuje velmi intenzivně vztahy s Brazílií. Podle názoru autorů obě země spojují nacionalismus (rozuměj: politika národního zájmu) a sociální politika.
Prezident Putin ve svém vystoupení na summitu vyjádřil přesvědčení, že Rusko díky kontaktům se zeměmi BRICS obejde západní sankce.
Na 14. summitu zemí BRICS měl velmi zásadní projev čínský prezident Si, který nepřímo obvinil NATO z rozpoutání války na Ukrajině s tím, že Západ hledá svou absolutní bezpečnost rozšiřováním vojenských aliancí, což nutí další země postavit se proti. »Vytvářejí konfrontaci mezi bloky, ignorují zájmy a práva jiných zemí a usilují o nadvládu,« řekl prezident Si. Zdá se, že i přes různorodost svého politického zabarvení jsou lídři všech pěti zemí BRICS jednotní v odmítání západní arogance a hodnot.
Pravicový radikál, jakým je brazilský prezident Bolsonaro, obdivuje Putinův styl vedení. A jeho pravděpodobný nástupce, představitel levicové Dělnické strany, bývalý prezident da Silva dal vlastně najevo, že Západ je viníkem konfliktu na Ukrajině, protože nebyl ochoten dostatečně vyjednávat s Putinem o bezpečnostních zájmech Ruska. A Zelenskyj – podle da Silvy – využívá válku k osobnímu předvádění.
Země BRICS se stávají gravitačním polem, ke kterému se mohou přidat v krátké době další země. Je to např. Argentina, jejíž peronistická vláda sleduje na prvním místě národní zájem (podle západních komentátorů nacionalismus) a sociální ohledy.
Ihned po invazi Ruska na Ukrajinu navštívil Indii britský premiér Johnson, aby přitáhl největší demokratickou zemi světa – Indii – na stranu Západu. Byl zdvořile odmítnut. A spoléhat na to, podle autorů článku, že indický premiér Módí, coby představitel demokratické země, musí brát ohledy na nálady veřejnosti, je dvousečné. Nejoblíbenějšími hashtagy na indickém internetu jsou dnes #IStandWithRussia a #IStandWithPutin. Takže celá věc je jasná. Západ na popularitě i v této obrovské zemi zaostává.
Ještě bych zmínil jednu věc, která zatím příliš nepronikla do českých médií. Země BRICS chtějí změny v mezinárodních orgánech, jako je Rada bezpečnosti OSN. V tzv. Pekingské deklaraci účastníci summitu vyzvali k posílení role Brazílie, Indie a Jižní Afriky v OSN. Jinak řečeno, tyto tři země by se podle BRICS měly stát novými stálými členy Rady bezpečnosti.
Podle přijaté deklarace by lidská práva neměla být prosazována »za použití dvojího metru«, což je samozřejmě poznámka především na adresu USA.
A v deklaraci se objevuje také věc, která je pro rozvojový svět velmi důležitá. Země BRICS vyzývají, aby patentová ochrana vakcín proti koronaviru byla zrušena. Jinak řečeno, aby vakcíny mohly vyrábět rozvojové země samotné a byly cenové dostupné.
Na summitu zemí G7 se mluví o tom, že tyto hospodářské mocnosti Západu hodlají v příštích třech letech investovat ve světě zejména do rozvoje infrastruktury 600 mld. dolarů.
Je to správná reakce na úspěšně se rozvíjející rozvojový projekt Číny Pás a stezka. V něm chce prezident Si na tento účel vynaložit během deseti let jeden bilion dolarů, a to v zemích Asie, Afriky, Evropy a Latinské Ameriky. Podobné iniciativy, jako je ta čínská i ta nyní deklarovaná od zemí G7, mohou rozvojovému větu výrazně pomoci v rozvoji hospodářství.
Prostě, konflikt na Ukrajině pomohl urychlit rozestoupení světa do dvou, zatím zdaleka ne definitivně vyhraněných bloků. V čele jednoho jsou Spojené státy, v čele druhého Čína s Ruskem.
Konec konců, Čína má HDP podle parity kupní síly (rok 2019) dnes už největší na světě. Třetí za USA v tomto ukazateli je Indie, šesté je Rusko, sedmá Indonésie a osmá Brazílie.
Prostě, země BRICS nejsou dnes ekonomickými nazdárky, ale vážným světovým faktorem, se kterým se musí počítat. A Rusko není zemí, kterou by bylo snadné porazit a udělat sankcemi. Dnes už neplatí slova někdejšího kancléře Německa Helmuta Schmidta, podle kterého byl Sovětský svaz »Horní Voltou s jadernými zbraněmi«.
Zdá se, že stát, který má de facto komplexní surovinovou základnu, má naprostou suverenitu v oblasti energetické i potravinové (letos uvažuje Rusko o vývozu až 50 milionů tun pšenice) a průmyslových kovů a vzácných prvků, není možné povalit na lopatky a donutit ke státnímu bankrotu. Tento problém má, bohužel, zcela pochopitelně Ukrajina, která by bez pomoci zemí Západu nedokázala udržet v chodu nejen armádu, ale také chod celého státu. Nejrozumnější ze strany Západu by proto bylo, rychle ukončit konflikt s Ruskem.
Udržitelná mírová smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou jistě bude oříškem, ale pokud opadnou tenze ve východní Evropě, začnou se i ceny komodit snižovat, některé rychleji, jiné pomaleji (zlato jen mírně) a to bude velmi důležité v boji s inflací, která ničí životní úroveň obyvatel zemí Západu včetně Česka.
Jiří Paroubek