Po 2. listopadu byla sociální média u nás i v Evropě zaplavena poněkud zmatenými videi z Ukrajiny. S ohledem na to, jak se na nich prolínal dav a jak obtížné bylo se v tom orientovat, je možně nicméně říct, že k události došlo v Boršihivce nedaleko Kyjeva. Desítky, možná několik stovek místních obyvatel se snažilo proniknout do soukromého objektu, ve kterém bylo podle informací, jež pronikly díky agentuře UNIAN na veřejnost, umístěno až 40 osob v jakémsi soukromém vězení.
Toto vězení někteří nazývají mučírnou s ohledem na zbědovaný stav lidí, kteří odcházeli, či spíše byli vyváděni z této budovy jinými lidmi. A kteří byli kvůli podchlazení zabaleni v dekách. Toto vězení není pod správou ukrajinského ministerstva vnitra, ani ukrajinského ministerstva spravedlnosti. Za jeho provoz přijal plnou odpovědnost první Azovský sbor Národní gardy. Jinak řečeno, azovští nebo chcete-li ukrajinští radikální nacionalisté si zřejmě zřídili jakési soukromé vězení. V něm drželi lidi, není přesně známo z jakých důvodů a pod jakými záminkami. Ale v každém případě nezákonně.
Jak si hrát na demokracii a dodržování lidských práv v zemi, ve které někdo může vytvořit a privátně spravovat věznici. Byť toto zařízení jistě takto na veřejnosti nenazývá. Skandál monumentálních rozměrů, který se takto dostal na veřejnost, byl zkušenou rukou marketérů, kteří jsou v těchto věcech mistry, bagatelizován jako produkt ruské propagandy a hybridní války. Anebo prostě zamlčen…
Jako produkt ruské propagandy to ale příliš nevypadá, protože na místo samé se uprostřed vzbouření lidí dostavili představitelé policie. A policie jako taková, ale také například zástupci Státního úřadu vyšetřování a lidé z úřadu generálního prokurátora Ukrajiny. A že se jednalo o mimořádně závažnou událost, dokazuje také přítomnost hlavního pobočníka ukrajinského prezidenta Zelenského, Budanova, jenž je šéfem prezidentské kanceláře. Ten zjišťoval, co se na místě vlastě děje.
Jak se později z kusých zpráv ukázalo, takovýchto zařízení na Ukrajině může existovat celá řada. Napříště prý budou taková zařízení umisťována někde jinde nežli blízko či na okraji velkého města či aglomerace. To tedy znamená, že v zásadě ukrajinské vedení není proti těmto soukromým vězením spravovaným lidmi ze sboru Azov. Jenom již nechce, aby se informace o nich v budoucnu objevovaly v evropských médiích.
Nicméně, přes veškerou snahu mainstreamových médií po celé Evropě se nepodařilo tak úplně celou záležitost ututlat. Ujala se jí předsedkyně německé strany AfD Weidelová a také francouzský pravicový politik Filippot, který požaduje vyšetřování celého případu. I nás a samozřejmě také českou vládu by celá záležitost měla znepokojovat.
A vláda by se měla dožadovat více informací o kauze a jejího pečlivého vyšetření. Koneckonců na Ukrajinu směřovala a stále ještě směřuje finanční pomoc z českých finančních zdrojů. A kromě toho jsme součástí prostředí, které vytváří v EU ukrajinskému režimu prezidenta bez legálního prezidentského mandátu Zelenskému podporu. A je tak v našem národním zájmu, abychom se dozvěděli, jak probíhají věci a jaký je stav právního státu v zemi, která uzavřela Asociační dohodu s Evropskou unií. A která avancuje na vstup do Evropské unie, alespoň podle požadavků prezidenta Zelenského v době co nejkratší.
Předpokládám, že tento skandál monumentálních rozměrů bude tak jako jiné skandály typu zlatého záchodu zameten pod koberec. Tak, aby to zbytečně nemátlo evropské veřejné mínění…
Já ale věřím, že americké vyjednávače, kteří teď vstupují do hry při vyjednávání mezi ruskými a ukrajinskými reprezentanty v Abú Dhabí, to nezmate. A že jim bude jasné, o co se jedná.
Jiří Paroubek