Díval jsem se na zasedání zastupitelstva města Brna. Zde se projednával bod k chystanému sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Jsem velice rozrušený a smutný.
14. dubna 2026 zasedalo Zastupitelstvo města Brna. Bylo to asi nejsledovanější zastupitelstvo, jelikož se vysílalo do celé České republiky.
Na úvod vystoupil Milan Uhde, který řekl, že se jedná o přátelskou návštěvu v Brně. Tohle mne rozčílilo úplně do běla. Projednávání tohoto bodu trvalo celkem dvě hodiny. Schůze byla velmi emotivní. Probíhala za velkého pískotu a moderátor schůze musel několikrát uklidňovat rozjitřenou atmosféru. Občané se vyjadřovali k projednávanému bodu.
Někteří občané, kteří podporovali konání tohoto odporného sjezdu, řekli, že musíme vést s Němci dialog a 81 let po skončení 2. světové války se s Němci usmířit. Po vyjádření několika občanů si slovo vzala paní primátorka Brna Markéta Vaňková. V jejím proslovu zaznělo, že Němci ublížili Čechům nucenými transporty a Češi Němcům zase nuceným odsunem. Prý se s nimi máme usmířit a vést dialog.
Historie ale mluví jasně! Němci vyvražďovali Čechy promyšleným plánem díky konferenci ve Wandsee. Ale Češi je díky Benešovým dekretům jen odsunuli, tedy život Němců byl zachován, jen je Češi poslali pryč z českého území. Tak jakýpak dialog s Němci. Češi nikoho za druhé světové války masově nevraždili. Historie mluví zcela jasně.
Předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt prý sice ujistil, že o prolomení Benešových dekretů nejde, ale před tímto člověkem bych se měl velice na pozoru!
Jsem velice smutný, že jakožto člověk, kterému část rodiny skončila v Auschwitz–Birkenau, musím čelit sjezdu Němců v Brně. 81 let od války se asi trochu zapomnělo na válečné hrůzy související s holocaustem.
Prosím, kdo můžete, přijeďte v květnu do Brna za vlast a český národ.
Bc. Pavel Slouka, předseda základní skupiny Tábor, Oblastní organizace ČSBS České Budějovice
Musím objektivně a spravedlivě konstatovat, že ta báseň Milana Uhde vůbec není špatná:
Do bitev půjde před řadami
Báseň Milana Uhdeho – úmrtí Klementa Gottwalda
Milan Uhde
(14. 3. 1953)
Jedenáct hodin s věže Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá…
A opět slzou vlhne zrak.
Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,
sestřička sedí nakloněná…
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.
Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesvítí
a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,
jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.
Do bitev půjde před řadami.
Taky jsem tu brněnskou šarádu sledovala a do dneška jsem se z toho nevzpamatovala. Ti lidé si neváží životů našich předků.
Vy komunisté už nepodporujete odtržení Sudet?
projev hlavního ideologa KSČ Václava Kopeckého na 6. sjezdu strany v roce 1931.
„My, čeští komunisté, prohlašujeme, že budeme hájit a prosazovat právo na sebeurčení až do odtržení od českého imperializmu pro utlačované části německého národa až k posledním důsledkům. Dále prohlašujeme, že stejnou rozhodností budeme chránit a prosazovat, aby se všechny části německého národa sjednotily v jednom státě,“ prohlásil Kopecký.
Milan Uhde je pronacistický prosudeťácký havloidní ksindl.
Uhdemu doporučuji, v rámci smíření se Sudetoněmeckým Landsmanschaftem, zajet si do koncentračního tábora Osvětim nebo Sobibor, a vyzkoušet si jaké to je stát nahý před vstupem do německé plynové komory. Uhde, bohužel, by to měl bez bití německými esesáky. Uhde, tento pisatel oslavné básničky na Gottwalda a překabátěný komunista, je typický vzorek a představitel moci v rozbitém Československu po listopadovém puči 1989.