V minulých týdnech se sešla Národní ekonomická rada vlády (NERV), aby se zabývala možnostmi, jak snížit nejen naše zadlužení, ale i výši našich rozpočtů a tedy vlastně také ono zmíněné zadlužování. Byla tam vyslovena řada námětů, jimiž se prý bude zabývat vláda počátkem příštího roku. Jedním z těchto námětů také bylo, alespoň podle médií, zpoplatnit studia na vysokých školách. Protože jsem zastával v minulosti mnohé školské funkce, včetně děkana Pedagogické fakulty, musím v tomto případě zareagovat.
Pokud dojde skutečně ke zpoplatnění školného na vysokých školách – zda by nešlo o porušení Základní listiny práv a svobod musí posoudit právníci – pak část mladé populace bude předem vyřazena ze studií. Ne každý (nebo jeho rodina) totiž bude mít na drahé učební pomůcky, skripta, menzy, koleje či jiné ubytovny, různé poplatky, atd. Pro majetné to není problém, pro rodiny s průměrným či podprůměrným platem to může být zásadní bariéra a ne každý zájemce o studia bude mít tolik energie, aby si vedlejší prací zajistil studia sám. Navíc už to ho degraduje oproti studentům z majetných rodin. Zatímco oni mohou klidně studovat a věnovat se při tom jiným činnostem, on je ve svých aktivitách omezen, a to nepíši o tom, že majetnějšího čeká po absolutoriu další pomoc ze strany rodiny, která ho třeba materiálně zabezpečí, nebo nalezne lukrativní místo, s čímž ten nemajetný počítat nemůže.
Tak země bude ztrácet talenty a naději na lepší postavení ve světě, ale zato určitá vrstva lidí si bude moci dlouhodobě usurpovat moc nejen pro současnost, ale také pro budoucnost a zároveň jiní budou odsouzeni jen k tomu, aby sloužili. Jistě, některé talenty se prosadí i tak, jiné však, a dovolím si tvrdit, že půjde o většinu, navždy nenávratně zmizí. Tak ovšem bude udržen »třídní ráz« společnosti, protože ti z nižších vrstev, co se přece jen uplatní a probojují do konce studií, se k těm, z nichž vyšli, budou hlásit stále méně. Stačí jim umožnit mít lepší životní podmínky, než mají jejich předci.
V předlistopadové minulosti si stát na sebe vzal tíži platby za chod vysokých škol a každého studenta. Velmi levné byly menzy, koleje, skripta. Školné neexistovalo. Mnozí dokonce dosáhli na prospěchová stipendia, stipendia sociální, pak speciální placená závody, v nichž pak studenti našli zaměstnání, stejně jako stipendia krajská, mající do odlehlých míst přivést absolventy vysokoškolského studia. Ta také často bývala spojená i s přidělením bytu, zařízenou ordinací apod. To vše je pryč, jako prý přežitek rovnostářství socialismu, nebo je využíváno jen výjimečně.
Dříve, jak se dnes traduje, nebyli připouštěni ke studiu děti disidentů – odpůrců předlistopadového režimu. Jenže, kde se pak vzala celá plejáda těch právníků, učitelů, a dalších lidí s tituly, kteří po Listopadu převzali vedení země a ze socialismu ji převedli na gründerský kapitalismus? V první havlovskými teoriemi poznamenané vládě byl jediný dělník, a to mu ještě slovo »dělník« bylo přiřčeno »pro forma«. Později už nová elita »dělnickou stafáž« nepotřebovala a tak i ten zmizel neznámo kam. Mezi těmi, kteří »nesměli studovat«, byl i Jan Ruml, po převratu v jeden čas ministr a senátor. Proč ho však po »sametu« nepřijali ke studiím? Proč musel čekat až na »plzeňskou právnickou fakultu«, aby konečně mohl dostat doktorský titul?
Jiný případ je syn disidenta Václava Bendy poslance Marka. Ten byl ke studiu na matematicko-fyzikální fakultu UK přijat ještě za minulého režimu. Převrat ho vynesl mezi »studentské vůdce«. Začala ho živit politika. Studia přerušil. Dokončil je později až na »plzeňských právech«. Chápu, že on a další podobní měli jiné přednosti, jež je svazovaly s dobou, ale to neznamená, že byli a jsou skutečným přínosem pro naši zem v oborech, které studovali a jež jim bezplatně umožnil absolvovat stát.
Umožnit vzdělání všem nepatří ovšem mezi buržoazní lidská práva. Odporovalo by to tezi, že každý se o sebe musí postarat sám. Ti majetnější to pochopitelně mají jednodušší, ti méně majetní se už nyní potýkají s problémy a rodiny často vydávají všechno, aby se nadějný jedinec »mohl dostat mezi pány«, i když dnes se tomuto stupínku říká jinak, než za dob Boženy Němcové. Krok ke zpoplatnění studií je krokem zpět, směrem k éře naší největší spisovatelky, a navíc nás všechny zbavuje talentů a tedy i výsledků jejich případné práce.
Václav Šenkýř
Diskuze je uzavřena.