Sladká Francie! Už dávno není sladká. Vlastně to víme, my, kteří jsme četli Remarqueův Vítězný oblouk a prožili Mnichov. Byla taková vždycky. Ti dole byli revoluční, nebo laxní, ti nahoře však nemívali daleko ke krvežíznivosti. Jak jinak! Kdyby byla jiná, nemohla by se udržet společně s Brity v čele koloniálního světa. Tvářila se ovšem navenek vždy svobodomyslně, proklamovala své Liberté, égalité, fraternité, ale když masy ztratily svůj revoluční elán, bylo tomu jinak. Po Bastile přišla doba Napoleona, po Pařížské Komuně Thiers se svou krvavou armádou, po demokratickém vzepětí odsouzení Dreyfuse a pozdější poprava za mír bojujícího Jaurese. Byli jistě i maquisté a Svobodná Francie, ale i vichystičtí představitelé maršál Petain a admirál Darlan a později dokonce pučistický generál Salan, který chtěl zachovat koloniální Alžír. Vždy si našli ti praví, někdy nacionalisté, jindy demokraté, říkalo se jim všelijak, cestu, jak Francii zavést k novým Mnichovům, k politice tzv. nezasahování, jež umožnila Frankovi porazit španělské republikány, k Rambouillet, kde se zpečetil osud zbytku Jugoslávie, či k tzv. čistému nebi nad Libyí, jež znamenalo konec prosperující země bohaté svými nalezišti ropy.
Dnes si Macron, jenž prohrál nedávné volby, stále vede jako vítěz a kličkou na hraně ústavy udržel své věrné u moci a nyní dokonce připravuje dobrovolnickou legii pro boj na Ukrajině či snad dokonce i v Rusku. Malý Napoleon bažící po moci, který si myslí, že je vůdcem Evropy! K čemu je mu parlament, ten ovládá opozice. Nemůže zabránit, aby, bude-li to současná moc chtít, poslal Macron do ulic obrněnce.
Záměr poslat na Ukrajinu do bojů s Ruskem novou Legion Etrangere, kterou složí z dobrovolníků a jako nové Ohnivé kříže by měla táhnout na pomoc supernacionalistické Ukrajině, vyslovil před několika dny. Nevím, kolik dobrovolníků tato Cizinecká legie získá. Možná, že hodně, možná, že francouzský prezident zapláče nad vejdělkem a nikdo si nepůjde pálit prsty za velikost samotného Macrona. Myslím, že život těch, kteří by třeba přece jen šli umírat pod praporem, jenž měl vždy připomínat svobodu a volnost, za slávu prezidenta nestojí. Je totiž jedinečný a nedá se zopakovat a ti, co si myslí po nás potopa a posílají lidi umírat, nestojí ani za zlámanou grešli. Je ovšem zcela možné, že pod hlavičkou dobrovolnosti bude na východ Evropy poslána část pravidelné francouzské armády. Proč ne? Macron sám nepotáhne nikam.
Nepřeji Francouzům nic zlého. Ani takového prezidenta. Již jednou se jeho země pokusila Rusko zničit. Pak ovšem přišly bitvy u Malojaroslavce, Vjazmy, Krasného a na Berezině. Byl konec velikého Napoleona a jeho Velké armády. Pak už to šlo rychle. Bitva u Lipska, Waterloo a pomalé umírání na ostrově sv. Heleny. Dál není třeba pokračovat. Jen poradit Malému Napoleonovi, aby si přečetl Tolstého Vojnu a mír. Nemusí celou. Stačí se večer podívat na americký film s Audrey Hepburnovou a Henry Fondou. U toho delšího, několikadílného, a mnohem podrobnějšího, pokud jde o porážku Francie, s Bondarčukem, by třeba nevydržel.
Jen pro připomenutí, dnešní Rusko není severozápadní Afrika, Indočína či Guyana z koloniálních dob. Tady se nebude válčit proti domorodcům ozbrojeným oštěpy, luky a kameny.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.