Ústava a zákony asi pro prezidenta Pavla nic neznamenají. Premiéra má jmenovat bezodkladně a na jeho návrh pak jmenuje ministry.
Síla i odpovědnost prezidenta je v tom, že může jmenovat kohokoli, ale pokud chce zajistit stabilitu země, měl by pověřit člověka, který se opírá o sněmovní většinu. Nestabilní vlády bez podpory poslanců zvyšují riziko, že se politická krize přelije do všech ostatních oblastí, především do ekonomiky a životní úrovně lidí a to už přestává být legrace.
Už delší dobu stoupá míra destabilizace a roste nespokojenost lidí. Volby dopadly jednoznačně – většina chce změnu spočívající v odmítnutí aktivismu Green Dealu, tlak na rychlé ukončení války respektující aktuální rozložení sil a soustředění se na řešení domácích problémů, tedy na růst životní úrovně lidí. To vše v různé míře slibovaly opoziční strany, které dnes mají jasnou většinu poslanců.
Obstrukcí při splnění ústavní povinnosti prezident Pavel jen ve společnosti zvyšuje už tak velké napětí. Klade si podmínky nemající oporu v legislativě. Aniž by Andreje Babiše jmenoval premiérem, tak po něm chce seznam lidí, které má až premiér navrhnout Hradu.
Nejde o nic jiného než o snahu zdržovat, udržovat neoblíbenou Fialovu vládu u moci a snahu vítězům voleb komplikovat situaci a snad i zabránit sestavit vládu z opozičních stran. Prezident Pavel rozehrál mocenskou hru, jak eliminovat nebo alespoň oslabit přání voličů vyjádřené ve volbách. On je válečný jestřáb, reprezentant armádní a zbrojařské lobby a loajální následovník politiky dnešního Bruselu. Tedy pravý opak toho, co ve volbách jasně vyhrálo.
Mainstream dělá, že porušování Ústavy nevidí. Čím dál tím víc se však divím lídrům opozičních stran, že byť jen částečně přistupují na tuto hru s cílem dosáhnout jejich rozkladu a nejednotnosti.
Být na místě Babiše, Okamury a Macinky, tak bych trval na bezodkladném jmenování premiérem Babiše. Žádný program vlády bych prezidentovi neposílal, protože důvěra vládě a tedy i její cíle jsou věcí Sněmovny a návrhy jmen ministrů bych prezidentovi předal až po té, co budu jmenován premiérem.
Tím, že vítězové voleb přistoupili na hru mimo rámec Ústavy, tak se zbytečně stali terčem mainstreamu a s ním spojené pětikoalice a jejich neziskovek, kteří to využívají k rozebírání svých soupeřů. Veřejný prostor je plný debat o Babišově možném střetu zájmů, který by třeba mohl nastat, ale až po jeho jmenování.
Čas se trávil půtkami o text programového prohlášení Babišovy teoretické vlády, tedy té, která nevznikla a dokud nevznikne, je stále jen možností. Teď se ještě zesílí polemiky a různé protesty proti jménům lidí, kteří možná budou Babišem navrženi na ministry, pokud ovšem on bude jmenován premiérem. Kritika a různé protiakce budou probíhat jak teď při předložení jakéhosi teoretického návrhu, tak i po té, co možná budou skutečně navrženi. Téma se tím uměle udržuje ve veřejném prostoru a omílá se neustále dokola.
Cíl je jasný, prodloužit dobu, po kterou jsou tato témata v popředí zájmu a umožňují kritizovat novou a ještě ani nevzniklou vládu ještě před tím, než vůbec něco stihla udělat. Samozřejmě to odvádí pozornost od zásadních věcí, jakým je postoj premiéra republiky na nadcházející Evropské radě ke skutečně existenčním problémům, nebo co dělat s rozvrácenými veřejnými financemi. To vše mizí pod clonou debaty, zda má být ten či onen ministrem.
Je čas na to, aby sněmovní většina bouchla do stolu a ukázala, že máme parlamentní demokracii a ne Pavlovu autokracii.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.