Ministr Macinka se odvážil opravdu hodně. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci odporoval poněkud demagogické bývalé ministryni zahraničních věcí USA a bývalé kandidátce na úřad prezidenta Spojených států USA Hillary Clintonové. To se opravdu nedělá… Stejně tak se nemá zpochybňovat proces nominace evropských komisařů jednotlivými členskými státy. V tomto punktu se Macinka pustil do křížku s polským ministrem zahraničí Sikorskim. To vše se stalo v rámci jednoho panelu Mnichovské bezpečnostní konference.
Celé záležitosti se ihned chytil český mediální mainstream a také parlamentní opozice v kompletním složení od Pirátů až po ODS. A spustila na ministra Macinku bubnovou palbu. Skoro nebyl, kdo by se jej zastal. A přitom mně se argumenty pana ministra zdály velmi rozumné.
Pokud jde o Hillary Clintonovou, ta hovořila o tom, jak Ukrajina bojuje za demokracii a také za nás, a to v situaci, kdy jsou její občané vražděni Rusy… Jak jinak. Ano, válka je opravdu nechutná věc. Ale američtí demokraté, do jejichž tábora Clintonová patří, by si měli přiznat svůj díl odpovědnosti za vznik vražedného konfliktu na východě Evropy. Oni to byli především, kdo nerespektovali obavy Ruska, mohutné nukleární velmoci, z posunování hranic NATO dál a dál na východ. K čemu bylo dobré provokovat Rusy?
Severoatlantický pakt vznikl jako obranné souručenství v 50. letech, aby čelil rozpínavosti Sovětského svazu. Od té doby se mnohé změnilo. Sovětský svaz se rozpadl a vlastně zde nebyl důvod, po rozpuštění Varšavské smlouvy, aby dále existovalo také NATO… Alespoň tak to chvíli i vypadalo. To dokonce připustil, aby později už mluvil úplně jinak, i Václav Havel. Tedy výhradně atlanticky. Ano, jsme součástí NATO. A tento fakt česká politická elita musí respektovat. Z vojenských paktů se nevystupuje anebo jen za určitou, a to velmi těžkou cenu. Je otázka, jestli má smysl takovou cenu vynakládat. Myslím, že ne. Ale platit do budoucna 5 % každoročně ze svého státního rozpočtu, abychom udělali radost zbrojařům v řadě zemí světa, především pak ve Spojených státech, to už nám nikdo v roce 1999, kdy jsme se stali členy NATO, neřekl. Vědět to, asi bych nebyl tak nadšený z členství v tomto paktu.
Nepochybně ale strašení, jež se ozývá z úst mnoha představitelů české opozice (jak jsem to slyšel dneska v mainstreamových médiích), že když nebudeme platit horentní sumy na zbrojení, bude zle… je silně přehnané. Ministr Macinka nešel ve svých závěrech na konferenci zdaleka tak daleko jako já v tomto článku. Nic nezpochybňoval, tak daleko se ani nedostal. Zpochybňoval jenom to, že procesy v Evropské unii, na základě kterých jsou prováděny nominace eurokomisařů, jsou špatné. Jednoznačně tento názor podporuji!
V nominačních procesech, na základě kterých jsou prováděny nominace eurokomisařů, dochází ke jmenování vesměs velmi průměrných osobností do politických funkcí mimořádně významného formátu. To je nejvíce vidět na Ursule von der Leyenové. Ta byla velmi průměrnou ministryní obrany a byla snaha se jí zbavit. Ale jak bývá v západní Evropě obvyklým zvykem, vykopnutím směrem nahoru. To se také stalo a takto byla jmenována většina evropské vlády, tedy většina evropských komisařů. To, že v některých případech jsou to lidé na svém místě, je spíše výjimka, která potvrzuje pravidlo. V každém případě způsob nominace eurokomisařů je jedním z důvodů politické krize, ve které se Evropská unie momentálně nalézá.
V Evropě chybí osobnosti, jakými byli například francouzský prezident Chirak nebo německý kancléř Schröder anebo někdejší lucemburský předseda vlády a posléze šéf Evropské komise Juncker. Tyto politiky jsem zažil osobně a vím, o čem mluvím. Byli to politici s úrovní o třídu výše nežli ti evropští politici, které vidím dnes a denně na televizních obrazovkách.
Útok na ministra Macinku je koordinovaný, je potřeba vidět jej také v souvislosti s tím, že Milion chvilek proti demokracii zorganizoval na desítkách míst po celém území republiky protivládní demonstrace. Demonstrace nejsou nějak zvlášť navštívené, ale mají stupňovat nebo alespoň udržovat napětí ve společnosti. Já se ptám, komu prospívá, že se společnost propracovává díky tomu na úroveň studené občanské války. Je koordinovanou snahou parlamentního opozice s jejím zcela nevybíravým a konfrontačním slovníkem, prezidenta a nátlakových operací organizovaným spolkem Milion chvilek, za podpory mediálního mainstreamu, dostat vládu pod tlak, aby prosadila co nejméně ze svého reformního programu. A byla tak neúspěšná…
Když jsem viděl ve zprávách TV Nova vyžilou tvář poradce prezidenta Žantovského, který se snažil dehonestovat ve svém krátkém zesměšňujícím vystoupení ministra Macinku, musel jsem si odplivnout. Pro všechny připomínám, že Žantovský byl jednu dobu nejvyšším představitelem nejzkorumpovanější politické strany v zemi, Občanské demokratické aliance. Momentálně jsou největším předmětem útoku pražské kavárny a jejich blízkých spojenců v médiích, včetně lidí jako je Žantovský (zkompromitovaný Petr Kolář se moudře stáhl do pozadí), pánové Turek a Macinka. Tyto muže, kteří projevili politickou odvahu a každý den jí opakovaně projevují, je proto potřeba podpořit morálně i politicky.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.