Piráti – jediná strana bez kauz?

Z úst přímo nejpovolanějších jsme mohli v minulých dnech slyšet, že jedinou stranou, která nemá za sebou korupci či nějakou kauzu, jež by se provinila proti řádu a společnosti, jsou Piráti. Tuto myšlenku, která byla zveřejněna prostřednictvím médií, vyslovila Olga Richterová, jejíž zřejmě jedinou zásluhou z minulé čtyřleté éry bylo její přízvisko, jež jí kdosi ve Sněmovně udělil, a ono se ujalo: Zubatá. Jinak pro anály po ní z tohoto období zřejmě nezůstane nic. V té nové Sněmovně, jež se za pár dní sejde k prvému zasedání, se ovšem, jakožto předsedkyně klubu Pirátů, bude moci více projevit. Mluvit či spíše řečnit umí, víc netřeba.

Jenže mně nejde o to, jak bude plnit ono pirátské Hrrr, na ně!, ale o to, zda měla či má pravdu, když pasovala Piráty za jedinou stranu bez korupce, anebo lhala… Ne, paní Olga nemohla lhát, jen možná nebyla správně informovaná. Tak se to říká? Nebo je lepší napsat, že se jen zmýlila. Je to lepší? Je.

Musím jí proto v této souvislosti připomenout…

Především výlet tehdejšího primátora pana Hřiba a poslance Michálka i s partnerkami na Tchaj-wan, jenž se vším všudy platila tchajwanská strana. Následovaly všelijaké vstřícnosti našeho hlavního města k tchajpejské straně a nevstřícnosti k čínské. Na čas, jak známo, to poněkud narušilo naše vztahy s pevninskou Čínou, ale oba páni se stali světoví. Podle mého však, chci-li se někam podívat, tak za své. Když mně někdo výlet platí, tak ode mne něco bude chtít. Zítra, pozítří nebo za rok.

Mimochodem – asi to sem nepatří, ale nacisté Emanuela Moravce vozili zadarmo po Německu, hostili, dary od místních samospráv dostával. Později…, ale to už je známá kapitola.

Nebo jiný příklad, co takhle případ Piráta Lukáše Koláříka. V jeden čas poslanec, později, když se mu nepodařilo poslanecké křeslo obhájit, náměstek ministra vnitra Rakušana. A v této funkci… raději ocitují tehdejší tisk… »Alkoholové opojení, šermování nožem, divoká noční hádka, návrh na sex ve třech jako pokus o smír, další eskalace, fyzický útok muže na ženu, pěsti a kopance… a v hlavní roli tehdejší náměstek ministra vnitra a jeho asistentka v roli milenky. To vše v ministerském hotelu.« Nevím, jak to ve skutečnosti tehdy bylo. Od té doby uplynula dvě léta. Dokonce policie se tehdy do problému zapojila, aby nakonec případ odložila a nechala řešit místní orgány. Jisté ovšem je, že Lukáš Kolářík z funkce náměstka ministra musel odejít.

Mimochodem, asi to opět není příhodné srovnání, ale jak vzpomínám, prezidenta Clintona svého času jeho intimní styky se stážistkou Monikou Lewinskou málem stály prezidentské křeslo. Ovšem proti francouzskému prezidentu Mitterandovi byli jak Clinton, tak Kolářík, úplní břídilové. Jeho tajemství, tedy milenka s jeho nemanželskou dcerou, se však objevilo až po jeho smrti, i když jeho ochranka věděla o všem. Jen rodina nikoli.

Je tu i kauza obecních zakázek. Jen tak namátkou – Praha 10, kde svého času byli Piráti v koalici. Zdejší diskusní večery moderoval v knihovně Ruská majitel firmy Dialog architekti Pirát Veselý. Jeho firma přitom, ač městská část na to údajně měla kapacity, dostala zakázku na »Zpracování analytické části strategického plánu rozvoje MČ Praha 10« za 216 590 Kč. V Praze 11, kde také spoluvládli Piráti, obdržel zase za analýzu »Bezpečnost veřejného prostoru na Jižním městě očima dětí« 109 800 Kč. Nejštědřejší však byla Praha 4, která s ním uzavřela zakázky za 624 000 Kč (za MČ podepsána Eva Tylová, jednička na kandidátce Pirátů na Praze 12.

Nejde však o výjimky. Jedna právní kancelář vedená Pirátem vyinkasovala v desátém pražském obvodu třikrát 50 000 korun za poradenské služby. Žádné se však nepodařilo dohledat. Poradenskou smlouvu měl uzavřenu i předseda zdejší organizace Pirátů. Také dnešní radní města Prahy za Piráty Jana Komrsková nepostupovala právě transparentně, když své kamarádce ze strany Pirátů umožnila poradenství za 135 000 korun. Atd., atd.

Mimochodem – zase však nechci srovnávat, už proto, že praktiky komunistické Číny jsou nám přece cizí. Zde v roce 2022 byl k doživotnímu trestu odsouzen za přijímání úplatků, protežování svých přátel a zajišťování zajímavých postů bývalý ministr spravedlnosti Fu Čeng-chua. Ve stejném roce pak za stejné provinění také bývalý náměstek ministra veřejné bezpečnosti Sun Li-ťun. Původní výše trestu zněla smrt.

Konečně mám před sebou případ předsedy Hřiba, který dostával za činnost v představenstvu firmy Pražská energetika Holding, jíž měl vykonávat zdarma, přes padesát tisíc měsíčně. Tak to bylo několik měsíců. Neoprávněný příjem řešila až policie. Vysvětlení, že si nevšiml, že mu na kontě přibylo najednou několik desítek tisíc za nic, je dost banální.

Mimochodem – teď už skutečně mé srovnávání pokulhává. Vzpomněl jsem si totiž na Al Capona z třicátých let minulého století. Ten za údajnou ochranu vyinkasovával tisíce dolarů. Vlastně ani nemusel chránit. Stačilo, že sám se svými lidmi nechával údajné chráněnce na pokoji, že si jejich obchodování nevšímal. Vlastně jsem ani nemusel jmenovat Al Capona. Kdysi tak postupovala americká a italská mafie a prý se stále ještě nějací jejich epigoni občas pokoušejí v činech těch bývalých pokračovat.

Jednu kauzu ještě připojím. Není zatím trestná. Bohužel. U nás neplatí zákony, které by většině těch, kteří něco zkazí, nechaly pocítit důsledky. To se týká jen malých případů. Ty se stíhají. Nebo politických odpůrců. Ti se stíhají také, ale nikoli za špatné politické rozhodnutí, ale pokud možno za zástupné problémy.

Myslím, že do tohoto zamyšlení patří i naprosto zvoraná digitalizace stavebního řízení, za níž jako minstr odpovídal Ivan Bartoš. Jeho odvolání z funkce však nevrátilo miliony, které byly vynaloženy nejen na chybné postupy, ale jsou a budou vynakládány na zabezpečení nových a fungujících postupů. Také to sem patří a možná, že to zastínilo i mnohé korupční kauzy. Na rozdíl od nich zatím nikdo nebyl volán ke skutečné osobní odpovědnosti. Proto si Ivan Bartoš může opět v nové Sněmovně hrát na jednoho z naprosto čistých představitelů opozičních stran a vyslovovat své kritiky druhých, ač sám by se měl spíše skrývat v ústraní.

Pokud jde o výše uvedená slova paní Richterové, nechce se věřit, že by byla lživá. Proto zůstaňme raději u toho, že pro příliš velké zatížení ve Sněmovně neměla čas se věnovat tomu, co se děje kolem ní.

Jaroslav Kojzar