Pojem DEMOKRACIE je příliš vážný na to, než aby se s ním postupovalo dle módu pohádky – jak pejsek a kočička pekli dort!
Za ustavení demokracie se svedly velké boje a máme spoustu osobností i prostého lidu, kteří se za demokracii obětovali.
Z dějin také víme, že společenské systémy neustavují filosofové, ale jiné společenské, mocenské, ale i subjektivní faktory.
Filosofové se společenský vývoj a fenomény snažili osmyslit, a ti trochu geniálnější vešli do dějin.
Formy totalitarismu, propírání mozků… alternativa demokracii a společenské spravedlivosti?
Od starověku, oligarchát, despotové a diktátoři se demokracie báli a všemožně potírali ty, kteří se o nějakou formu spravedlivého uspořádání společnosti pokoušeli, byť třeba i v teorii.
Je uměle permanentně brzděn vývoj společnosti a společenská spravedlivost je znevažována – jsou na to pořád placeni lidé… Pro ty tvrdohlavé, kteří spravedlivost přes to všechno hledali – jak zemskou, tak i božskou, byly připraveny žaláře a útrapy, mnohdy hranice, pak šibenice a popravčí četa.
Dnes se to mj. dělá formou zpochybňování, propagandistické manipulace a hlavně podměnou – překroucením pojmů!
Výsledek? Lidé vidí v demokracii něco pochybného až nedůstojného-neautentického. A hlavně, nepotřebného! Ani se neúčastní voleb.
Překáží i aténské vlastenectví – občanská armáda. Dnes se proto propaguje žoldnéřská armáda, pod pojmem profesionální… Vlastenectví a hrdinství není potřeba! Co je tedy v té demokracii tak společensky strašného, že se nás od ní každý »šlechetný« člověk snaží ochránit?
Aténská demokracie je dodnes nebezpečná
Aténští občané byli totiž jedním dílem vlastníky stříbrných dolů v nedalekém Lavrionu, a tak povinné volby v Aténách se podobaly volbám v akciové společnosti. Každý hlas měl stejnou váhu. Společnost tak měla v rukou těžký meč. Proto vláda lidu – čili demokracie, byl fenomén nebezpečný pro ty, kteří se hnali za osobní mocí a bohatstvím. Další fakt: společenské a sociální výdaje dosahovaly 60 % aténského rozpočtu.
Dodnes, aténský systém výchovy – školství, sociální péče a struktury společnosti se považuje za základ fungování lidské civilizace se všemi výkyvy a nedostatky. I přes všechny války a junty se vždy státy vrací k normalitě – k demokracii. Ne té starověké, ale k tomu sociálnímu modu vivendi – soužití všech v jedné společnosti.
Ale to je jen část… ta hlavní – společné vlastnictví národního bohatství a jeho využívání k společnému prospěchu, to je dnes »zamlženo« a není to předmětem politické diskuse. Komunismus přeci zkrachoval!
Demokracie není relativní. Názory na demokracii jsou relativní (parafráze výroku Nicolase Gómeze Dαvily)
Ačkoli, jak říká kolumbijský spisovatel N. G. Davila, »pravdy nejsou relativní. Relativní jsou názory na pravdu«. Demokracie tedy není relativní, názory na demokracii jsou relativní, nebo v populárnějším a pirandelovském smyslu »tak to je, když si to myslíte«, kde platí zmatek mezi logickým a iracionálním, mezi iluzí a realitou!
Proto mějme iluze, žijme v »revoluční« virtuální realitě, alespoň nikomu nebudeme překážet. Jakápak demokracie, prosím vás!
Ioannis Sideropulos
Řekové a nemakačenkové?
Fakta: Řekové zaznamenávají v průměru jeden z nejdelších pracovních týdnů v Evropské unii a OECD, který přesahuje 37 až 38 hodin. Přestože je pracovní doba dlouhá, mzdy zůstávají nižší než v jiných evropských zemích…
Řecko a dluh: Řecká strategie pro snižování veřejného dluhu a posílení jeho důvěryhodnosti na mezinárodních trzích je zdůrazněna v rozsáhlém článku německého finančního deníku Handelsblatt a to u příležitosti nového předčasného splacení úvěrů z podpůrných programů krizového období.
Německý list uvádí, že Řecko dnes předčasně splácí 6,95 miliardy eur z úvěrů z druhého záchranného programu a pokračuje tak v politice, kterou uplatňuje od roku 2022. Jak již bylo uvedeno, celková hodnota předčasných splátek nyní dosáhne 33,45 miliardy eur. …píše Handelsblatt a oceňují banky a věřitelé. Nikdo dluhy Řecku nesplácí. Řekové je splácejí sami.
Za zmínku stojí, že Řecko na konci letošního roku nebude nejzadluženější zemí v Evropě, ale bude předehnána Itálií. A v řadě jsou další…
Řecko musí zbrojit, má agresivního souseda a reálné vyhlášení války. Má permanentní československý rok 1938.
Proto i dnes má velké náklady na obranu a má potenciál, o kterém Češi ani nesní: od moderních ponorek, letadel, korvet, dronů a raket. To není zadarmo. A má také velmi dobrý lidský potenciál…to je vidět na mezinárodních soutěžích. To si může vyhledat každý, kdo má zájem.
Řekové jsou v popředí světové nákladní dopravy a první v osobní lodní dopravě. Moře nikomu nic zadarmo nedaruje. Výborné a zajímavé výsledky jsou v celé řadě odvětví, kde produktivita zůstává srovnatelně nízká, což omezuje růst výdělků pracovníků, přestože k pokroku v posledních letech přispěl z nich každý…
Pomlouvat jakýkoli národ nevede k ničemu dobrému, tím spíše řecký s jeho přínosem pro všechny národy v průběhu věků.
Současné režimy Západu jsou demokraciemi pro buržoazii a diktaturami proti pracujícím.
Kdyby k tomu v Řecku v poslední dekádě nepřistupovali tak „demokraticky“, možná neměli tak obrovský státní dluh, který musí splácet celá Evropa. Jsou to nemakačenkové!
Problém je, že liberálové a progresivisté považují za demokratický jen ten názor, co mají oni. Ostatní lidi nálepkují jako extremisty. Další výrazy radši psát nebudu, škoda slov. Jen otázka? Proč v demokratické společnosti ten, kdo má odlišný názor, není demokrat? Vždyť demokracie je založená právě na pluralitě názorů.
Ale takový „demokrat“ už byl i Václav Havel, když se odmítal bavit s KSČM a SPR-RSČ, kteří zastupovali více než 1/5 voličů.
Ano pluralita názorů, ale zvláště povinná účast na společenském životě-hlasování byla ve starověkých Aténách občanskou povinností. A konstruktivní polemika, dialektika a filosofie byla povýšena na úroveň, která ovlivnila vývoj celého lidstva.
Já jsem docela pro povinnou účast ve volbách, jako to mají v Belgii. Viděli byste, kolik by se toho u nás změnilo. A myslím, že Pavel by nebyl prezidentem!
Připomínám slavný citát: Máme demokracii, ještě by to chtělo demokraty.