Nejen o Janu Husovi

Před několika dny jsem si na Seznamu přečetl článek podepsaný jménem Šimon Magus (Ne, nejde o křesťanského gnostika z 1. století n.l.), v němž se autor velmi zaníceně pustil do Mistra Jana a dokazoval, že vlastně chtěl být upálen. Kdo zneužil jméno dávného myslitele, nevíme. Pomlouvat a vyslovovat nepravdy je vždy jednodušší pod pseudonymem než pod svým jménem. Dodává to sílu zbabělcům a lze tak vyslovit jakoukoli podlost, jíž by se jinak pisatel neodvážil napsat. Navíc, není komu odpovědět a ani komu říci lžeš.

Jednou takovou podlostí byl také zmíněný útok na Jana Husa. Po komunistobijci Markovi Bendovi, jenž svého času schválil jeho odsouzení, ho rozebral anonym Šimon Magus doslova na šroubek. Stojí za to si některé z jeho myšlenek ocitovat:

»Je potřeba říct, že Hus na hranici skončit nemusel. On tam jednoduše chtěl. A jak se říká, kdo chce kam, pomožme mu tam…

Jan Hus začínal jako prostý hoch z vesnice Husinec u Prachatic. A dotáhl to daleko, až na rektora Karlovy univerzity, a pak až do daleké ciziny na koncil, kde jeho jepičí kariéra skončila tak rychle, jak začala. Jedním škrtnutím sirky.

Krom náklonnosti k pití vína, což nebylo v té době zas tak neobvyklé, to byly právě sklony k bezuzdnému fanatismu, které byly černou skvrnou na Husově pověsti…

Podstata fanatika spočívá v tom, že nikdy nemá jasno, a z hlediska chování se Hus očividně prozrazuje svým urputně odmítavým vztahem ke komukoliv, kdo podle něj trpí jinakostí. Jednou to byla církev, která měla svých problémů dost, pak zase němečtí učitelé na Karlově univerzitě. Když přišel Jan Hus na Karlovku, byl to nesmělý student, který se ještě rozkoukával, prosadil ho ale jeho soused Křišťan z Prachatic… Bohužel se svému učiteli dobře neodvděčil, byl to Hus, který svou nesnášenlivostí způsobil, že z univerzity odešli němečtí mistři a s nimi velká část intelektuálního potenciálu univerzity…

Pak Hus zaútočil na samotný jazyk, český jazyk. V jeho době byl blízký polštině, a díky tomu se dalo našim sousedům docela dobře i v psané podobě rozumět. To Husovi vadilo, násilím odstranil jazykové spřežky a přizpůsobil jazyk svému obrazu. Byl to až takový pedant, že jej musela poslouchat i samotná gramatika…

Toužil po tom, udělat převrat ve společnosti. Uzpůsobit si ji podle svých vlastních představ. A tak přišel s teorií, kterou vymysleli už jiní, ale byl to právě on, kdo ji hlasitě prosazoval, že totiž svátosti udělované kněžími ve stavu hříchu neplatí. Kdyby na něco takového tehdejší společnost přistoupila, došlo by k sociální revoluci. Představte si ty stovky a tisíce lidí, které by začaly pod různými záminkami tvrdit, že jejich kněz nebyl úplně čestný, a proto jejich sňatek neplatí.

K největšímu rozkolu společnosti ale mělo dojít po Husově smrti. Svým neutuchajícím tvrdohlavým zaměřením proti všemu, co podle něj bylo cizácké a utlačující, vychoval generaci kazatelů, kteří po jeho smrti spustili rovnou peklo…

Autor dál popisuje, jak Jan Hus přímo fanaticky toužil po tom, aby byl upálen na hranici. Přitom jeho pravda prý byla jen smyšlená, jen fanatickým výkřikem. Proto neslevil ani píď ze svých názorů a nechal se odsoudit. Nechce se ani polemizovat. Prý bláznům se neodporuje, ale ani z jejich blábolů se nedělá propaganda. Když už se udělá, pak to má nějaký smysl. Zpochybnit osobu, její okolí, její přátele. Proto se z Boženy Němcové filmem udělala děvka, proto z Josefa Kajetána Tyla v jednom z předcházejících článků na zmíněném serveru nemorální muž žijící se dvěma ženami, proto z Fučíkova nepoužití zbraně při vniknutí gestapa k Jelínkům zbabělost. Přitom o málo morálním triumvirátu novináře Peroutky, s nímž se dostal do zahraničí, se mlčí, o alkoholismu Václava Havla se můžeme dočíst jen z Volfových vzpomínek a občasných zmínek jeho disidentských přátel, o angažovanosti boje na protiimperialistické frontě současného prezidenta víme sice leccos, ale mainstreamová média jakoby o tom nikdy neslyšela. Našim dětem a vnukům berou historickou pravdu, minulost, zpolemizovávají osobnosti, které se zasloužily o naše češství, a překrývají velké doby našich dějin historkami, které je mají ponížit. Vše, co se dělo před rokem 0 je špatně, i kdybychom nakrásně v té době patřili mezi špičky světa (viz třeba EXPO Brusel, čs. textilní strojírenství, nákladní automobily Tatra, udržení vody v krajině díky přehradám, bezplatné zdravotnictví…).

»Pomalu, ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice a necháváme extrémistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové generaci.« (Jakub Vágner 31. 12. 2023).

Nemám co dodat.

Jaroslav Kojzar