V neděli na Mezinárodní den žen v diskusním pořadu Václava Moravce nám sám veliký moderátor sdělil, že po jednadvaceti letech končí v České televizi. Doplnil to tvrzením, že za současných podmínek nemůže dál zaručit nezávislost redakční práce a kritickou reflexi podle kodexu veřejnoprávní televize. Vybral si pořad, v němž po řadě let musel poslechnout a zařadit mezi diskutující také Tomio Okamuru, jehož zcela demokraticky ze svého pořadu vyřazoval. Zřejmě své rozhodnutí o odchodu z ČT nekonzultoval s vedením, protože jeho reakce byla odmítavá a okamžitě předána tisku.
K jeho odchodu napsal na iportaL24.cz velmi dobrý komentář Jan Klán. Nemíním ho, z hlediska zamyšlení nad hlavním pořadem Václava Moravce, doplňovat. Podepisuji, co napsal. Chtěl bych dnes upozornit na jiný moment z politického školení, jímž už určitou dobu svůj nedělní pořad Moravec doplňoval. Šlo o zcela otevřené jednostranné školení, k němuž jako diváci sloužili studenti našich většinou středních škol. To bylo to pravé, tedy nejen opravdové, PŠM (politické školení mužstva). Nazval ho Fokus.
Pro ty, co nevědí, co slovo fokus znamená, slovníkové vysvětlení: »Slovo fokus (z latinského focus = ohniště, krb) primárně znamená ohnisko, střed zájmu, zaměřenínebozaostření (optika). V přeneseném smyslu se používá pro soustředění pozornosti či úsilí na konkrétní cíl nebo téma. V lékařství označuje ložisko nemoci, v přeneseném významu jde o střed pozornosti.«
Obsah si Moravec určoval prý sám. Je příznačné, jakým tématům se věnoval. Bylo to např. Dědictví komunismu, Kde začíná a končí svoboda a demokracie?, Veřejná služba, Umění kompromisu, Hranice demokracie, Konzervativci a liberálové, Kdo je dnes skutečná autorita a kdo má ještě důvěru?, Síla Evropy, Kde končí občanská poslušnost?… Zváni, kromě studentů z vybraných škol, byli diskutéři stejného ladění, jaké je Václava Moravce. U tématu občanské neposlušnosti např. spisovatelka Radka Denemarková, historička Eva Doležalová, herečka Barbora Hrzánová, ústavní právník Jan Kysela, psycholog Radek Ptáček, politický geograf Michael Romancov. V pořadu Komu věřit nás hlavně školila exprezidentka Slovenska Zuzana Čaputová a exšéf Ústavního soudu Pavel Rychetský, o hranicích demokracie nás vzdělávali především Zuzana Roitová, Jan Kysela, Tomáš Sedláček, o světu budoucnosti opět prezidenti Čaputová a Pavel, atd., atd. Také správně orientované herce a zpěváky mezi diskutéry najdeme. Jen výjimečně se mezi pozvanými objeví politici jiných stran, odborníci, kteří projednávanou otázku vnímají politicky jinak či alespoň ideově neutrálně. Po natočení příslušných dílů se dvouhodinové diskuse nabídnou školám jako doplňující materiál k učivu.
Geniální nápad. Nemyslíte? Kam na nás, bolševici, populisté, babišovci, okamurovci, proruští trollové, dezoláti, chamradi a svi*ě (Karel Hašler doplněný o moderní výrazivo z řad demokratické politické scény). Zbavit se tohoto PŠM? Nebyla by to však škoda? Proto se musí najít někdo, kdo se už sice nebude jmenovat Václav Moravec, ale bude stejně chytře těm nejmladším generacím vnucovat jen jeden jediný směr myšlení. Ten jedině pravý. Sirotkem je nedělní diskuse, ale i méně viditelný, zato pro školy a školení mládeže ještě nutnější Fokus. Vybírají se kandidáti. Prý jednou z nich je také Světlana Witowská. Myslím, že hradní pan Kolář to dobře vymyslel. Jen nevím, zda mu na to někdo skočí. V našem absurdistánu je ovšem všechno možné. Pak by se Václav Moravec nemusel vůbec bát o obsah dalších dílů, způsob vedení besed, ani o výběr účastníků.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.