V České republice už zřejmě nestačí, že máme prezidenta. Nově máme i instituci »všudypřítomné první dámy«, která se musí vyjádřit snad ke každému společenskému, morálnímu i politickému tématu. A když náhodou ještě neproběhla tisková konference o duševním zdraví, školství, hodnotách, spravedlnosti, klimatické změně, válce, sociálních sítích nebo mezigenerační empatii, občan začíná být nervózní. Co si má myslet bez dalšího veřejného napomenutí z Hradu?
Paní Eva Pavlová Pávková se totiž postupně proměnila v cosi mezi školní inspektorkou, motivační koučkou a někdejší politručkou z normalizačního kulturního domu. Rozdíl je jen v tom, že místo rudé knížky dnes používá instagramový profil a místo budovatelských hesel pracuje s »hodnotami«, »citlivostí« a »správnými postoji«.
A člověk si říká: odkud se vlastně vzala ta neodolatelná potřeba neustále mentorovat národ?
Nikdo paní Pavlovou nezvolil. Nekandidovala. Nenese žádnou politickou odpovědnost. Přesto se vyjadřuje k veřejným kauzám téměř s vervou ministryně morální osvěty a převýchovy. Když někdo vysloví jiný názor, je třeba ho uvést na správnou cestu. Když se objeví kontroverze, první dáma musí sdělit, jak to »správně cítit«. A když už náhodou mlčí prezident, o to hlasitěji nastupuje jeho manželka.
To vše samozřejmě za velmi skromný »symbolický« příspěvek. Tedy za nějakých 95 tisíc korun měsíčně, lidově řečeno jurečkovného. V době, kdy se běžným lidem vysvětluje nutnost úspor, drahých energií a rozpočtové odpovědnosti, je fascinující sledovat vznik nové státní funkce: profesionální první dáma s platem, kanceláří a mediálním servisem.
Dříve byla role první dámy spíše reprezentativní. Dnes to vypadá, že se z ní stává jakési oddělení pro ideovou korekci společnosti. Národ má být citlivý, správně naladěný, hodnotově kompatibilní a hlavně dostatečně poučený. A když není, objeví se další rozhovor, další apel a další morální doporučení.
Kauza kolem P. Macinky paní Pavlovou prý »nadzvedla«. To je jistě velmi důležitá informace pro občany republiky. Možná by ale veřejnost více zajímalo, proč se první dáma stále častěji stylizuje do role arbitra společenské morálky. Prezidentova manželka není ministryně spravedlnosti, školství ani vnitra. A přesto člověk občas nabývá dojmu, že kdyby mohla, vydá i metodický pokyn k tomu, jak správně myslet u nedělního oběda.
Ale co bychom vlastně chtěli. Politručka zůstane politručkou, jen se změnila doba, kulisy a slovník. Dřív se mluvilo o socialistickém uvědomění, dnes o hodnotovém ukotvení. Princip zůstává překvapivě podobný: občan potřebuje vedení. A někdo mu přece musí vysvětlit, co si má myslet.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.