V letošním roce je tomu 85 let od tragických událostí, které jsou v naší historii známé jako Mnichovská dohoda, Mnichovská zrada nebo Mnichovský diktát. Právě poslední sousloví je dle mého názoru nejvýstižnější pro tehdejší dobu roku 1938. 29. a 30. září se čtyři tehdejší mocnosti v Evropě rozhodly, že uspořádají konferenci ve smyslu »o nás, bez nás«. Československo mělo být použito jako obětní beránek v rámci zachování míru v tehdejší silně nestabilní Evropě, na kterou si brousilo zuby nacistické Německo v čele s Adolfem Hitlerem. Léto roku 1938 bylo nesmírně horké, co se týče diplomatických jednání. V srpnu onoho roku na naše území přilétá lord Runciman, který připravuje půdu pro samotný Mnichov. Nicméně k tomuto aktu se schylovalo od chvíle, kdy se Hitler v roce 1933 dostal k moci.
Samotný Mnichovský diktát byl o odstoupení tehdejších Sudet nacistickému Německu, ale upravoval také vztah směrem k Polsku a Maďarsku. Tedy státům, které vznášely územní nároky na tehdejším Československu. Od podepsání Mnichovské dohody letos uplynulo 85 let a její odkaz je stále aktuální. Ani ne snad proto, že by mohlo dojít k dalšímu Mnichovu, ale ve vztahu k porušování mezinárodního práva v současné době. Ať už se jedná o různé ilegální války vedené USA nebo současný konflikt Rusko – Ukrajina.
Snad právě proto, že v té době bylo onou dohodou porušeno mezinárodní právo, se vžil název diktát. Velmoci nám nadiktovaly, co máme dělat, co smíme nebo ne. Československo bylo nuceno odstoupit části svého pohraničí, tzv. Sudet, aby byl zachráněn chatrný mír. Tehdejší politické elity na západě raději zvolily politiku ústupků Hitlerovi, než aby kvůli našemu státu riskovaly válku. Jediný, kdo proti Mnichovské dohodě protestoval a byl ochoten nám pomoct, byl Sovětský svaz. Ten protestuje i 15. března 1939 při okupaci zbytku Československa – druhé republiky. Pravděpodobně by bylo v té době nezodpovědné riskovat osamocenou válku proti nacistickému Německu za strany ČSR. Sovětský svaz nám v té době bohužel nemohl pomoci, protože s námi neměl společnou hranici, a Poláci odmítli, aby přes jejich území přešel byť jen jediný sovětský voják. Jinak nás s plnou parádou zradil dnes vychvalovaný »Západ«.
Následky oné doby jsou patrné dodnes. Ještě dlouho po druhé světové válce se řada států zdráhala Mnichovskou dohodu prohlásit za neplatnou. Některé státy ji učinily neplatnou ještě v průběhu války, ale například Spolková republika Německo ji stanovila jako nulitní až 11. prosince 1973. V letech 1968 – 1969 ji zneplatnila konference OSN o správnosti mezinárodních smluv. Je tedy evidentní, že v roce 1938 bylo porušeno mezinárodní právo ve vztahu k jednotlivým národním státům a jejich svrchovanosti. Možná vám to připomene určitou paralelu s rokem 1968, kdy podle kritiků bylo rovněž porušeno mezinárodní právo. Jsem ale jiného názoru, protože 30 let po Mnichovu došlo ke střetu dvou křídel v KSČ a vyvrcholením tohoto střetu byla intervence vojsk Varšavské smlouvy. Navíc jsme byli vázáni jinými smlouvami než ve 30. letech 20. století.
Mnichovský diktát dodnes varuje, protože se jednalo o tragédii pro náš stát i národ. Ukazuje na fakt, že i dnes je mnohokrát porušováno mezinárodní právo a to jen proto, že je »nutné šířit demokracii« všude po světě. V roce 1938 se jednalo o skutečnou zradu velmocí, kdy se nás nikdo na nic neptal, i když jsme byli ochotni bojovat. Je otázkou, zda by nebylo ještě větší zradou, kdyby se velmoci zachovaly jako v případě Polska v roce 1939. Tedy náš stát by byl formálně ujištěn o spojenectví, po napadení by velmoci formálně Německu vyhlásily válku, ale fakticky by nic neudělaly.
Jsem zvědavý, zda se tyto mnohem tragičtější události, než byly ty v roce 1968, budou objektivně a otevřeně připomínat. Zda poběží speciál v České televizi, budou jasně popsáni viníci oné tragédie a zdůrazněna jejich role při Mnichovské zradě. Případně zda se bude ve velkém protestovat před velvyslanectvím Německa, Itálie, Francie a Velké Británie, jakožto strůjců oné dohody.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.