Jsou jména, která již sama o sobě nesou symbolické významy a stávají se odrazem a obrazem lidské charakteristiky. Takové nomen omen.
Osobností armádního generála a prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody (1895 – 1979) můžeme jednoznačně potvrdit, že nositel onoho vznešeného jména mu prokazoval čest i věrnost, a to po celý svůj nelehký život.
Pro mě bylo velikou ctí zúčastnit se společně s Klubem českého pohraničí, Komunistickou stranou Čech a Moravy a dalšími subjekty, mírovými a vlasteneckými spolky (ČSMF, ČMH, ČSBS,…) slavnostního uctění památky tohoto velikého československého hrdiny. Kde jinde, než přímo v jeho rodném Hroznatíně na Třebíčsku. Stalo se tak v den výročí bitvy na Bílé hoře. Alespoň pro mě »dnešní symbolické datum« bude právě letos spojeno s četnými vítězstvími, a nikoli s bělohorskou porážkou…
Ludvík Svoboda představoval nezpochybnitelnou vojenskou i morální autoritu. Vzor věrného přátelství, ale též rovných a pevných vztahů mezi Československem a tehdejším Sovětským svazem. Pro své soudruhy a spolubojovníky, kteří osvobozovali území SSSR i naší vlasti od bezcitných fašistů, vždy byl a navždy zůstal především charakterově pevným a lidsky blízkým člověkem. Stal se jim věrným soudruhem v těžkých chvílích, obětavým přítelem a odvážným hrdinou.
Odmítáme jakékoli neoprávněné a cíleně dehonestující tendence, směřované vůči jeho odkazu. A to zejména a dvojnásobně pak od těch, jejichž rodinám právě Ludvík Svoboda zachránil holé životy!
Sám přišel o vlastního syna, přesto dál bojoval za svobodu pro jiné
Statečně bojoval na Dukle, kde riskoval svůj vlastní život v nebezpečných válečných vřavách. Zde se sváděly ty nejtěžší boje.
Během zápasu za svobodu pro druhé ztratil vinou fašistů i svého vlastního syna. Nikdy však nepřestal usilovat o svobodu pro ostatní, nikdy nepodlehl malověrnosti.
A když později druhým vyprávěl o válce a válečných prožitcích, činil tak vždy pokorně. A činil tak proto, aby zvláště mladým generacím svým osobním příkladem dokázal, jak velkou, křehkou a cennou hodnotou zůstává pro člověka mír.
Byl to generál na Pražském hradě, jaký svému jménu prokázal čest i věrnost. Ve dvou válkách i ve funkci prezidentské.
Hrdinný voják a hlava státu, který nehájil a neprosazoval zájmy zbrojařů.
Prezident, jenž osobně bojoval za svůj lid, ale též za lid svých slovanských bratří.
Za skutečnou svobodu a za mír.
Čest jeho památce a mírové nebe nad hlavou!
Mgr. Marek Adam, Klub českého pohraničí Táborsko, Dr. Edvarda Beneše, Československé mírové fórum, JČ KV KSČM
FOTO – Jaroslava Frejková