Obstrukce opozice, jak je zřejmé, nabývají na síle. V ulicích Prahy Milion chvilek buntuje proti pokusu zavést pořádek do financí veřejnoprávních médií. Prý jde o svobodu tisku. Není to pravda, jde o to, zda budou televizní režiséři nadále ovládat masy, zda bude mít opozice klíč k propagaci jednostranné nenávisti v přisvojeném právu na tzv. svobodné informace.
Sněmovna zároveň vře. Tolik nenávisti nepamatuje. Opozice odkrývá karty – jde tzv. o sjezd tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vyjádření se k němu. Odsuzující nebo, chcete-li, distancující výrok nesmí být schválen. Údajně bychom urazili celou SRN, je to proti právu, lidským právům, svobodě, demokracii, je to prý návrh jedné malé strany, která se tak zviditelňuje. Proto budou obstrukce údajně trvat tak dlouho, až návrh bude stažen, či se o něm nebude už moci hlasovat.
Pokud jde o onu akci v ulicích, skončí, až veřejnoprávní média nebudou ohrožena, až bude potvrzeno, že dál budeme platit všichni a že se je nikdo nebude, ani pokud jde o peníze, ani v nejmenším snažit kontrolovat. Zeptal se někdy někdo, kolik těch demonstrujících si vůbec někdy zapne zpravodajské pořady ČT, či kolik z nich poslouchá některou ze stanic Českého rozhlasu? Demonstrace je show a je v ní i malinko adrenalinu, proč se tedy neúčastnit?
Co obojí dokazuje? Jak málo stačí k tomu, aby někteří lidé, zvláště ti mladí, byli řízeni přes internet nějakou dobře placenou skupinou sledující podivné cíle. Jak to může být v případě větších problémů nebezpečné pro stát a vlastně i pro lidstvo.
A ono druhé? Co znamená obrana sjezdu SdL v Brně, tedy organizace, jež se stále nevypořádala s minulostí? Co dokazuje? Že mezi námi žije mnoho těch, kteří už zapomněli na období Mnichova, okupaci a snahu zničit celý český národ a že jsou proto ochotni zabránit i běžné práci Poslanecké sněmovny, jak dokazují vystoupení a postoje poslanců opozičních stran k tomuto tématu. Kdysi se tomu říkávalo kolaborace.
Dana Lysáková
Diskuze je uzavřena.