Co myslíte, byly dívky legendární Vlasty bojechtivé? Nevíme. Snad šlo jen o dávnověké sufražetky. A co antické Amazonky? Ty už byly nejen bojové, ale také krvežíznivé, máme-li věřit Homérovi. Od té doby se prý mnohé změnilo. Jenže za minulá století jsme si zvykli na opak. Žena, to prý je mír, a muži válka. Kdo to řekl? Nevím. Alexander Dumas st. měl zřejmě jiné zkušenosti, když napsal slova Cherchez la femme, pardieu! Česky: Za vším hledejte ženu, přisámbůh! (z knihy Pařížští mohykáni). Přesto mezi muži – gentlemany zvítězila myšlenka Ženu ani květinou neudeř! (Julius Zeyer). Obecně je to jistě pravda, jenže ne každá žena se vejde pod slovo »obecně‘«. Čemu tedy vlastně věřit?
Většina válek se prý vedla kvůli ženám. Viz Helena Trojská, kvůli které se dostali do sebe král Meneláos spartský a trojský Paris, či třeba Kleopatra, jež vlastně rozpoltila Řím a jeho armády se vybíjely kvůli ní samy mezi sebou. A další a další. I »hlavy pomazané« se sem připletly – Alžběta Anglická a Marie Stuartovna či Kateřina Veliká anebo královna Viktorie.
Ale dost! Většina žen je jako Čapkova Matka, která svého Toniho brání do poslední chvíle od toho, aby šel do války. Brání se ostatně všem válkám, jako »věci mužů«, která jí vzala manžela a několik synů.
Jenže římská Bellona (bellum – válka) nám i do moderní doby přinesla nové Amazonky. Když navíc ty, co pronikly »do věci mužů«, mají do toho »co mluvit«, zavání to problémy. Jsou nesmlouvavé a prahnou po vítězství a mír bez vítězství nepřináší slávu. Ne nadarmo je slovo »válka« ženského rodu. Když ji navíc až příliš mnoho žen dokonce může vyvolat či udržovat válečné ohně, může být lidstvo ohrožené. To se, bohužel, děje dnes.
V Česku je agilní ministryní obrany (války) Jana Černochová, Unii vládne bývalá ministryně obrany SRN Ursula von der Leyenová, kterou sem prosadila kancléřka Angela Merkelová, vládnout zahraničním záležitostem Evropy má bojovně naladěná Kaja Kallasová a v USA se kupředu žene Kamala Harrisová, jež se přihlásila k politice současného prezidenta a tedy ke všem válkám, které USA ve světě podporují nebo iniciují. Měli bychom při propojení těchto dam mít strach?
Ne, nemyslím. Pokud stále platí, že… lépe, než já to vyjádřila herečka Sofia Loren: Jste-li matkou, již nikdy nejste ve svých myšlenkách sama. Matka vždy musí myslet dvakrát – jednou za sebe a jednou za své dítě. A řekněte: Která matka by své dítě posílala pro své vlastní ambice na smrt? Takových je jen málo, a tak i to Cherchez la femme! beru s rezervou. Spíše by mělo znít: Udělat vše, aby nevládli ti, kteří své osobní ambice a válkychtivé cíle povýšili na státní zájem a pro něž válka či ovládání jiných národů se staly vlastním cílem života. Nikdo mě nepřesvědčí, že ony mnou jmenované ženy, jakési moderní sufražetky, nejsou proto nebezpečím pro lidstvo. Lidé by si to měli uvědomit. Proč tomu tak není? Protože Otec a matka mají mnoho práce a nemají na dítě čas… toto jsou věci, které ničí mír (Matka Tereza, nositelka Nobelovy ceny za mír). A ještě jeden citát, jenž vlastně předchozí doplňuje. Je z písně Karla Kryla… Řekni mi, řekni mi, maminko moje, o čem si zpívají v továrnách stroje. Zpívají, zpívají, jako ti ptáci, ať lidé rádi jsou, že mají práci…
Co zbývá dodat? Jen to, že pěkné tváře, ženský úsměv, kryjí-li válečnické cíle, jsou velkým nebezpečím a nelze je podceňovat. Nemyslí totiž jako mámy.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.