A nejen on. Dočetla jsem se na Seznamu, že… »Velikonoční pečivo v obchodech meziročně výrazně zdražilo. Důvodem je podle pekařů zejména dražší práce, ale i nárůst cen vajec. Zákazník v českých obchodních řetězcích za 400gramový mazanec letos před Velikonocemi zaplatil 79,90 korun, tedy o 23 procent víc než loni, kdy stál 65 korun. Také v akci vychází o deset procent dráž než před rokem (v průměru 54,20 Kč).«
Umím pochopit hodně, ale jedno nepochopím NIKDY. Jestli se v České republice po roce 1989 děje něco s železnou pravidelností, takto systematicky, je to ZDRAŽOVÁNÍ, a sice všeho, co člověk potřebuje ke každodennímu životu. Co na tom absolutně nechápu, že to s obyčejnými lidmi nic nedělá. Když s tímhle faktem někde vyrukujete, dostane se vám odpovědi, že i průměrné platy rostou. Jak kdysi říkával jeden můj kamarád… »hovno, hovno, milostivá, šlo by to, ale nejde to…« Ono na tom samozřejmě kousek pravdy je, ale jen kousek, anžto vždycky nad tím růstem platů vítězí růst cen, tzn., že životní úroveň se snižuje. To za prvé, a za druhé… systematicky dochází ke znehodnocování koupěschopnosti české koruny. Jinak řečeno – byť se vám ruku v ruce s každodenním zdražováním jednou za iks let zvedne plat, kupujete si za korunu stále méně a méně zboží. Nosatá taktika.
Ekonomové to umí šikovně vysvětlovat, mají k tomu spousty rothschildovských »vědeckých« nástrojů a metodik na oblbování, nicméně výsledek je vždy takový, jaký jsem výše popsala. Koupěschopnost české koruny padá a padá. K tomu vysvětlování také často přidávají v kontextu s tehdejšími průměrnými platy srovnávání síly 1 Kčs za socialismu (samozřejmě výrazně ve prospěch dneška), ale takových her s čísly vám za večer zplodím tolik, že u toho při sepisování zavařím počítač…
Cíle jsou minimálně dva – postupně znehodnocovat českou korunu, aby se mohlo coby spasitel ekonomiky zavést euro a zbídačovat obyvatelstvo. Obyčejní lidé, kterých je většina, totiž žijí v neustálém strachu z toho, co bude zítra – zda uživí děti, zda bude na nájem, elektřinu, plyn, na oblečení, kroužky, a co když »odejde« nějaký spotřebič atd., apod. Jestli se mýlím, tak mi to, prosím, vyvraťte – ráda uznám chybu a budu se společně s účastníky z Letné radovat z báječného života v demokracii a spolu s nimi se strachovat nikoli ze zdražování, ale třeba z toho, že neziskovky nebudou mít z čeho krást…
Marie Krejčíková
Dne 22.března 1980 zemřel ve věku 89 let Jaroslav Vancl, vynálezce a výrobce stavebnice Merkur. Komunisti mu sebrali fabriku, ale bankovní úvěr mu nechali, ten musel splácet. A tak do svých 80 let pracoval u soustruhu ve své bývalé továrně a splácel úvěr.
Hezké připomenutí, a co to má společného s tímto článkem? 🙂
Paní Krejčíková má naprostou pravdu ve všem co říká a píše.
Já jen dodám, že mě vždycky pobaví, když kapitalismus mi vysvětluje socialismus, když dnešní kapitalistická klaka lže o tom, jak špatně jsme před listopadovým pučem žili.