I po tisící prvé vyřčené a po tisíci prvé pravdivé…»Když vyrábíš zbraně, musíš vést války. Když vyrábíš léky, musíš vytvářet choroby. Když půjčuješ peníze, musíš vytvářet dluh. Když lžeš, potřebuješ novináře. Když potřebuješ, aby ti lidi zobali z ruky, musíš je nechat vyhladovět. Proto se děje to, co se děje.«
A děje se toho tolik, že od konce druhé světové války se toho tolik snad ani dohromady neudálo. Ve světě i u nás doma. Třeba když ministr zdravotnictví veřejně řekne, že… »Doba, kdy byl doktor v každé vísce se sto obyvateli, je nenávratně pryč.« Ono toho v té Válkově »každé vísce« za posledních 34 let zmizelo nenávratně víc – hospody, kam si chlapi chodili pokecat o fotbale a kde byla pěkně pohromadě k mání řemesla všeho druhu, obyčejné potraviny, ale také nákupní střediska, jesle, školky, školy, pošta, kulturní domy, akce Z, JZD a Státní statky, dopravní spojení s nejbližším okresním městem, pálení čarodějnic, vesnické plesy atd. Od listopadu 1989 se tu jen zdražuje, ruší, devastuje, zbídačuje, zadlužuje, demoralizuje, kriminalizuje… taky atd.
Válek v rozhovoru pro aktualne.zpravy.cz neříká jen to výše ocitované. Např. na otázku, zda si ve vládě zvládnou říct do očí i nepříjemné věci, odpovídá: »Slabostí naší vlády může být, že hledáme nejen řešení, které nám umožní vyhrát volby, ale i to, které umožní, aby se Česká republika měla dlouhodobě lépe. Nemůžeme uvažovat tak, že když se všechno prožere, utratí a rozdá, je to perfektní. Co potom naše děti a vnuci? Tak uvažovaly dvě předchozí vlády. A bolševici tak přemýšleli od roku 1945.«
George Orwell po sobě zanechal i toto myšlenkové dědictví: »Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají.« To do puntíku sedí nejen na současnou vládu, ale především na většinu společnosti – stačí si přečíst kousek internetové diskuse pod komentáři na jakákoli aktuální témata… Tam se to nenávistí vůči rozsévačům pravdy jen hemží. A přesně podle Orwella – čím dál od pravdy společnost je, tím brutálněji reaguje na ty, kteří ji říkají.
Kolik toho komunisti prožrali, utratili a rozdali, nevím, ale vím, že za komunistů byli na venkově obvoďáci, zubaři a dětští doktoři, fungovali hospody a potraviny, pošta, jesle, školky a školy, v kulturácích pořádal MNV týden co týden nějakou akci, o víkendech se chlapi oblékli do montérek, nafasovali lopaty a krumpáče a šli budovat svoji vesnici…
Takhle se, Válku, za těch odporných komunistů kradlo. Jak to jen ti soudruzi dělali, že tak dlouho (Válek uvádí od roku 1945) kradli bez zadlužování, všechno prožrali a utratili a rozdali a… venkov jen kvetl. A jézeďáci si doma pro vlastní potřebu vykrmovali družstevního čuníka družstevním krmivem a ještě dostávali naturálie. Myslí-li si někdo, že nikoli, žije v bludu. Nechť, jeho věc.
Ano, jaksi jsem od těch venkovských doktorů, kteří podle Válka nejsou a nebudu, odbočil jinam, ale ono vše souvisí se vším. Já vám, Válku, prozradím, proč tenhle průser s nedostatkem lékařů nastal – nejen venkovských. Za těch nenáviděných komunistů se totiž plánovalo. Ministerstvo zdravotnictví (MZ) mělo přesné statistiky, kolik lékařů té dané specializace půjde v tom konkrétním roce do důchodu a kolik nových lékařů – specialistů daných oborů bude v jednotlivých nemocnicích a zdravotních střediscích zapotřebí. Podle toho se početně přijímali studenti na lékařské fakulty a ti po absolvování studia dostávali tzv. umístěnky, tzn., že MZ je poslalo tam, kde byli žádoucí. Tečka. Až tak jednoduché to bylo.
Jenže vaši předchůdci toto vše po listopadu 1989 zrušili, nikdo nic nemusel, každý si mohl dělat, co se mu zachtělo, plánování bylo div ne sprosté slovo a socialistický přežitek – samospasitelem se stal TRH. Jinými slovy – ze zdravotnictví se vybudoval byznys, z lékařů se stali standardní soukromí podnikatelé – a kdo by chtěl podnikat na vesnici a koukat se do krku malému Honzíkovi, zda nemá angínu, že? Výsledek se dostavil v té nejděsivější podobě – soukromí lékaři kšeftují s lidským zdravím jako s jakoukoli jinou podnikatelskou komoditou a na osmdesátiletou babičku z Horní Dolní se*e pes. Kruté, avšak reálné. Aspoň nám, Válku, nelžete a nedělejte voly z nás, kteří víme, že jedna plus jedna jsou za každých okolností dvě.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.