Nebojte, nebudu popisovat, jak Japonci připravovali věrolomné přepadení americké námořní základny v Pearl Harboru (akce Tygr) na 7. prosinec 1941 a jak jimi rozpoutaná válka s USA skončila atomovým bombardováním Hirošimy a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945 se statisíci obětmi na životech a následnou bezpodmínečnou kapitulací císařského Japonska 2. září 1945.
Není prý hazard co hazard, a to ani jaderný. Nedostatek fosilních paliv a tím i energie poválečné Japonsko přimělo přistoupit k rozsáhlému budování jaderných elektráren (JE). Na tom by nebylo nic divného ani špatného, kdyby je provádělo kvalifikovaně, pečlivě. Přes čtyřicet let se mělo za to, že tomu tak je. Pak ale 11. března 2011 přišlo velmi silné zemětřesení, poté mohutná smrtící vlna tsunami (asi 18 500 mrtvých a nezvěstných), jež se kromě jiného převalila i přes japonskou JE Fukušima, jež byla zprovozněna 26. března 1971. Zalila ji, vyřadila z provozu řádné i náhradní chlazení reaktorů, které se následně roztavily a způsobily jednu ze tří největších nehod JE vedle ukrajinského Černobylu 26. dubna 1986 a americké Three Maile Island v Harrisburku 28. března 1979.
Přišla rozsáhlá evakuace okolí havarované JE, obrovské ekonomické škody (největší nezpůsobila ztráta jaderné elektrárny ani evakuace, ale obrovský výpadek výroby elektrického proudu, neboť bylo nutné preventivně odstavit všechny jaderné elektrárny, které Japonsko ze 40 % zásobovaly elektřinou, a jen v roce 2011 to přišlo bratru na 250 miliard amerických dolarů. Přišlo také vyšetřování příčin této velké tragické nehody, zřízena byla i parlamentní vyšetřovací komise. Pokud někdo čekal solidní vyšetřování, byl zklamán. Závěr japonské parlamentní vyšetřovací komise, že »při japonské kultuře a mentalitě by se to stalo komukoliv«, se komentuje opravdu těžko.
Kritizovat, že JE mají stavět a provozovat soukromé firmy, honící se za ziskem, prý mohli v 60. letech jen komunisté.
Hrubou chybou projektantů a stavitelů fukušimské JE na pobřeží Pacifiku bylo, že ji nevybavily ochrannou zdí proti vlnám tsunami vysokou asi 20 metrů, ale hrází podstatně nižší. Vědělo se přitom, že se v regionu mohou vyskytnout vlny tsunami až 20 metrů vysoké, jako toho osudného 11. března 2011. Mimochodem, jiná japonská JE na pobřeží Japonského moře již úspěšně funguje asi 50 let bez jakékoliv ochrany proti vlnám tsunami.
Hrubou chybou projektantů, stavitelů a provozovatelů fukušimské JE bylo, že náhradní agregáty pro případ havárie umístili v nejspodnějším patře elektrárny. Asi rok před havárií vedení JE přišlo s projektem jejich přemístění do 2. patra, ale soukromí vlastníci ho neschválili. Měl stát 30-35 mil. USD, musí prý v zájmu svých nemravných zisků šetřit. Tak ušetřily 30-35 mil. USD a později přišli o 30-35 mld. USD, o obřích škodách, které utrpěla japonská společnost, nemluvě. Byli mrtví a nemocní radioaktivním ozářením, evakuace obyvatel z okolí JE byla nutná.
Hrubou chybou projektantů, stavitelů a provozovatelů fukušimské JE bylo, že mezisklad vyhořelého jaderného paliva umístily přímo pod JE. Měli smysl pro hazard a černý humor.
Hrubou chybou příslušných japonských úřadů bylo, že tyto hrubé projektové chyby svým souhlasem posvětily a kryly. Že je víceméně nepřiznaly, je jen třešničkou na dortu. Nemyslím si, že by někdejší obavy japonských komunistů z bezohledného vytloukání zisku soukromými investory a provozovateli jaderných elektráren nebyly na místě.
Že JE ve Fukušimě již elektřinu vyrábět nebude, je dlouho jasné. Že značné množství radioaktivní vody, která vznikla málo úspěšným hašením a chlazením havarovaných reaktorů JE hasiči (jde o více než 1 mil. tun), bude představovat vážný problém, se vědělo také. Přesto japonské úřady, které v případě fukušimské JE opakovaně až neuvěřitelně selhaly, vydaly souhlas s řízeným vypouštěním této vody do Tichého oceánu. Už v ní prý je jen radioaktivní tritium a jejich plánu se po vleklých tahanicích podrobila i Mezinárodní agentura pro JE. Prý nevadí, že ztratila zase kus své důvěryhodnosti. Jen blízcí i vzdálení sousedé Japonska zapomněli na své četné rozepře a jako jeden muž ostře protestují proti tomuto hazardu. Plně jim rozumím. Budou nejspíš patřit k poškozeným.
Nejsem jaderný expert a tak nebudu psát, co ona vypouštěná radioaktivní voda v Tichém oceánu a možná i v dalších mořích způsobí. Vypouštění má začít ve čtvrtek 24. srpna 2023. Přesto to mám za neomluvitelný hazard. Co Japoncům brání onu radioaktivní vodu v havarované JE nechat, dokud se radioaktivní tritium zcela nerozpadne?
Jan Zeman
Diskuze je uzavřena.