Důchodci si žijí dobře

Česká televize nám před pár dny nabídla pohled do života důchodců. Prý se mají skvěle. Na dotvrzení dala slovo jedné devadesátileté paní, která se pochlubila, že už dvakrát byla u moře a potřetí letos pojede někam za teplem ještě před Vánocemi. Další dotázaná potvrdila, že s penzí bez problémů vyjde. Poté se televizní všeumělci zeptali zástupkyně jedné cestovní kanceláře na to, jak se zvýšil počet důchodců, kteří se účastní zájezdů. Dozvěděli se, že počet starších lidí se mezi účastníky opravdu zvýšil. Neurčitý údaj ovšem nic neříká. Závěrečný komentář však ano. Bylo v něm zdůrazněno, že důchodci v Česku se mají doslova skvěle.

Opravdu? Je to tak? Pokud ano, pak je jim nutné ještě trochu přistřihnout křidélka a poněkud zkrátit důchody, nebo valorizovat tak, aby sama inflace problém vyřešila? Letos to znamenalo, pokud jde o valorizaci, nárůst o průměrných 358 korun oproti předchozímu roku, což ani náhodou nepokrylo nápor nárůstu cen. Příští rok to prý bude něco přes šest set, což je údajně o 18 % víc, jak nám řekl na ČT1 ve čtvrtek ministr Jurečka, než je cenové zvyšování. Je ovšem volební rok, musí se vše poněkud zkrášlovat. Svůj postoj Fialova vláda ostatně vyjádřila už při schválení kontraverzní důchodové reformy.  Těch 18 % bych navíc bral proto s rezervou. Jestliže elektronika nás letos stojí méně než loni, ale ceny potravin se zvyšují týden od týdne, byť třeba jen o nepostřehnutelnou korunu, svědčí to o čemsi jiném. Rohlík či chleba kupuji obrazně řečeno denně, nový ajfon jsem si letos nekoupil. Napadla mě v té souvislosti slova o tom, že statistika jsou přesné součty nepřesných čísel, známá myšlenka Winstona Churchilla o tom, že věří jen té statistice, kterou si vytvořil sám.

Ministr Jurečka opomněl totiž dodat, že v březnu roku 2023, tedy v době, kdy už dva roky vládla Fialova pětikoalice, byla inflace 16,4 %, že pod deseti procenty zůstala až do konce onoho roku, a také to, že roste nadále, i když už ne o tolik. Ani tři, pět, šest procent není totiž právě málo. Nejvyšší nárůst cen zaznamenala v prvopočátku její vlády energie a nyní jsou to zmíněné potraviny. Celoročně jde prý jen o 2,4% nárůst, rok před tím o 2,5%. Kdybychom všechny tyto údaje proměnili na koruny, zjistili bychom, že s tím přidáním to nebude tak horké. Ovšem těm, kteří mají důchody vysoké, se opravdu nic neděje. Když ještě odněkud dostávají dividendy, pak jezdit i dvakrát či dokonce třikrát do roka na Seychely není nic zvláštního.

Vláda Andreje Babiše po sobě zanechala zákon, jenž měl důchodcům přidat jako kompenzaci tisícovku. Fialův kabinet a jeho poslanci v Parlamentu ho zrušili a nechali posvětit svým Ústavním soudem. Zdůvodnili to tvrzením, že prý je třeba šetřit. Ve stejné době si však ústavní činitelé přidali několik procent k platu. Prý na to měli právo. A důchodci nikoli? Ti jsou bezprávní?

Jde ovšem o ony dovolené. Lhostejno, zda domácí či zahraniční. V poslední době se ceny skoro srovnaly. Týden v českých lázních vám na podzim vyjde cenově stejně jako sedm dnů v Turecku, tedy, pokud berete tu nejlevnější nabídku. V jiných destinacích si o dost připlatíte. Na Seychelách vás pobyt bude stát nejméně šedesát tisíc – ale neberte to, když na to máte! Je tu i argument, že cestovat po vlasti také přece znamená vydání. To by svědčilo o tom, že televize má pravdu, protože to, co se utratí za zájezd do zahraničí, by se stejně muselo vydat i tady. Jenže většina důchodců nemá ani na to, aby jezdila do lázní a rekreačních oblastí Česka na dlouhé či krátkodobé pobyty. Pokud ovšem nejedou pod stan, protože ani ta chatka v kempu není nejlevnější. Zůstávají doma, či tráví léto na chatách. V případě zmíněných pobytů u moře a vlastně i v Česku jeden jediný týden stojí tolik, co obnáší celý průměrný měsíční důchod. Co však další nutná vydání, když ten průměrný stačí tak akorát na běžný život?

Těch důchodců, kteří využívají nabídek zájezdů do zahraničí, znám o poznání méně, než těch, kteří nejedou nikam. Zvláště, pokud jde o ty singl. Důvodem je především to, že na takovou cestu nemají. Oficiální statistika uvádí, že příjmovou chudobou je ohroženo 33,3 % důchodců žijících samostatně (2023). Přitom osamělé ženy jsou ohroženy chudobou dokonce z 37 %. Důchodci žijící ve dvojici jsou méně ohroženi – statistici zachytili necelých pět procent.

Proč tedy takové jednostranné televizní tvrzení? Všechno má svůj účel. Staří jsou přece brzdou nového myšlení, nevolí často tak, jak by si přáli mocní současného světa. Mají své zkušenosti. Proto je třeba ukázat, jakou jsou brzdou. Občas zaznamenávám dokonce návrhy na omezení jejich volebního práva, na zákaz placení papírovými penězi, na odebrání řidičských průkazů po dosažení určité věkové hranice, nebo jsou vymýšleny komplikace, jak jim znesnadnit život elektronickými žádostmi apod. – dokonce některé řetězce zavedly samoplatby na karty nebo na chytré telefony, apod. Přicházejí i různé dehonestace. Snahu najít různé problémy na seniorech mají zástupci málopamatujících novinářů obdivuhodnou. Sem patří i vyzvedávání těch, kteří žijí nad poměry, ve srovnání s dalšími seniory a používání právě jejich způsobu života pro argumenty, jež v konečném výsledku slouží proti všem ostatním. Co na tom, že většina důchodců žije jinak, než nám předkládá aktivistický tým! Sem patří i zmíněný pořad v České televizi a vystoupení lidovce ministra Jurečky.

Cuius regio, cuius religio… český ekvivalent je: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej… A tak naši aktivisté zpívají.

Jaroslav Kojzar