Můj rozhovor na iportaL24.cz s Petrem Kojzarem na téma ideologie sudetismu? Třicet let jsme proti ní nic nedělali, už se sem infiltrovala, vyvolala ohlas jak na samém webu, tak i na mé emailové adrese. Mimo pozitivních a povzbuzujících podnětů se ozvaly i tzv. »potrefené husy«.
Když vyčlením to racionální, tak je nastolována otázka, jestli prezentace různých směrů »sudetismu« za použití »měkké síly« a české páté kolony v podobě naprosto legálních spolků a nadací nevede k jejich propagaci, ze které jsem byl okamžitě některými »vlastenci« obviněn!
Takového obvinění si cením, protože svědčí o tom, že cizorodé síly, ale i česká »pátá kolona« nemají rády publicitu svého jednání. Libují si v inscenací »smíření« a karikaturních pochodech ve stylu »my se vrátíme«. A aby nebylo kolem toho pochyb, bylo to na jednom pochodu z Pohořelic do Brna právě tak jedním účastníkem vysloveno. To by však platilo pro situaci, kdybychom měli před sebou živé reakce na vychytralé jednání německého živlu jako např. v 19. století, kde na »buršáky« měli čeští vlastenci odpověď: vznik Sokola a vlastivědných spolků. Dnes většina těchto organizací a spolků sice existuje, ale na jejich původní vlasteneckou doktrínu – ano, doktrínu, se tak trochu pozapomnělo. Tehdy Češi žili v Rakousko-Uhersku a byli vystaveni systematické germanizaci.
Dnes žijeme v EU, ale problémy minulosti se nevyřešily. I nadále je ve veřejném prostoru prezentován jakýsi zvláštní německý národ »sudetští Němci«. Internetem kolují stále nové a nové »mapy«, které zakreslují neexistující »sudetoněmeckou« přítomnost téměř na polovině území Čech, Moravy a Slezska, ačkoliv dvojí sčítání lidu v Československu v letech 1. republiky žádnou takovou národnostní skupinu nezaznamenalo. Což mimo jiné vypovídá, že si stále některé síly u sousedů, ale i v ČR, nechtějí dát pokoj a konstruují novou »sudetoněmeckou« menšinu v současné České republice.
Ty mapy nejsou tak nevinné, jak se mohou zdát. Připomínám, že byly v rukou našich »spojenců« a našich sousedů argumentem pro zničení Československa v Mnichově a okleštění existence samých Čechů za německého nacistického protektorátu Böhmen und Mähren. Proto má smysl tyto aktuální otázky bytí českého národa vysvětlovat a v dobrém duchu o nich diskutovat.
Klasický je případ československých prezidentských »dekretů«. Často se chybně používá termín »Benešovy dekrety« místo správné definice »prezidentské dekrety«, protože veškerá činnost jak československé vlády v exilu, tak i po osvobození ČSR, byla přísně formalizována i ve schvalovacích procedurách. Pojem »benešovské« totiž umožňuje jak sousedům, tak i jejich Páté koloně v naší zemi, tvrdit, že vše špatné mezi Čechy a Němci se událo v rámci transferu Němců z osvobozené ČSR po okupaci nacistickou Velkoněmeckou říší a bylo aktem pomsty – mj. i osobní, ze strany prezidenta ČSR dr. Edvarda Beneše. Což historické události posunuje do úplně jiné oblasti. Do oblasti bezpráví a křivdy páchané Čechy na Němcích! A jsme tak nakonec v pozici těch, kdo se má kát a nahradit škody, nebo dokonce potomkům bývalých státních příslušníků nacistické Velkoněmecké říše dát status, který si celá desetiletí chtějí prosadit: pozici občanů nadřazených v České republice Čechům.
To vše, jakoby neexistovaly Mnichov, okupace Čech a Moravy, masové vyhnání Čechů z jejich domovů, vyplundrování republiky, krádeže velké části zlatého československého pokladu, totální pracovní nasazení, likvidace Židů, Romů a české inteligence. Masové vykrádání majetků, jak Židů, tak i českých vlastenců. A také českých občanů – nevinných z čehokoli.
Reparace Německa vůči Československu se po 2. sv. válce prakticky nekonala. A dnes potomci bývalých občanů nacistické Velkoněmecké říše, kteří se dopustili vlastizrady tím, že se podíleli na rozbití Československé republiky, mluví o smíření! S kým? Češi se v roce 1938 s někým rozhádali? Ne!
V České republice máme v současné době nějaký problém mezi Čechy a Němci a nějaké incidenty? Ne! Nemáme! Tak o jakém smíření mezi Němci a Čechy je vlastně řeč a kam má to tzv. »smíření« vlastně cílit? Jak je možné, že se připouští nesmyslné, demagogické akce »smíření«, kde potomci bývalých občanů nacistické Velkoněmecké říše, kteří se podíleli na rozbití Československé republiky v roce 1938, vystupují jako oběti?
K tomu všemu by česká společnost měla zaujmout jednoznačný postoj. A to nejenom české občanské spolky, ale zejména české politické strany. Jde mj. o zabezpečení našich potomků.
Ing. Emil Kulfánek, plk. v. v.
Diskuze je uzavřena.