»České nemocnice trápí akutní nedostatek sester i lékařů. Chybějící síly proto stále častěji hledají v zahraničí, aktuálně především na Filipínách,« informuje sobotní Seznam.
Kdo vlastně dneska jsme? Majetkově skoro nic nemáme už od 90. let minulého století. Všechno strategické tehdejší vlády rozprodaly, hodně se toho rozkradlo, zpronevěřilo či zlikvidovalo. S přesností tikotu švýcarských hodinek se tu přes 36 let imrvére zdražuje všechno, co zdražovat lze, za korunu si koupíme stále méně a méně a od vrchnosti na všech stupních řízení slyšíme pořád dokola jedno a totéž – musí se šetřit.
Nyní se nacházíme ve fázi, kdy Česká republika nemá už ani své vlastní lidi na práci, dokonce nejen na tu »obyčejnou« manuální. Nejsou doktoři, nejsou sestry. To už není manuální práce, to je práce vysoce odborná. Nestačí Ukrajinci, naverbujeme Filipínce. Víte, v čem je problém? Že stát přestal řídit školství, resp. neexistuje žádný přehled, žádná strategie, kolik lidí v těch kterých profesích schází. Proto jsme dnes ve stavu, kdy nejenže nic nevlastníme, ale ještě za nás musí pracovat cizinci. Ano, např. ajťáků, obchodníků, manažerů, úředníků apod. máme sice jak nasráno, jenže ve své podstatě k ničemu. Postrádáme to nejcennější – pracovní sílu, která vytváří hodnoty. Ale skutečné hodnoty, za které nepovažuji, když obchodník (v našich podmínkách spíše překupník) prodá něco za iks násobek výrobní a nákupní ceny, jen aby měl zisk pro sebe. Nebo že se ajťák patlá v jakýchsi systémech, které ve finále stejně nefungují stoprocentně, tudíž výsledkem je pouze zmatek, chaos. Nebo že manažer přijme strategické rozhodnutí, že firma nebude obchodovat s Ruskem a Čínou… Nulové hodnoty. Takových profesí existují desítky. Naprosto zbytečných profesí.
A vytvořené hodnoty mizí v ziscích a dividendách do zahraničí na bankovní konta skutečných majitelů. Z toho je mi vážně do breku. I kdyby ti Filipínci byli zdatnými lékaři a sestrami, proboha, kam až jsme to dopracovali. A bude hůř, věřte mi, poněvadž nynější mladá generace nemá k práci a zodpovědnosti už vůbec žádný vztah. Čest výjimkám, avšak já hovořím o většině. Děs a hrůza mě jímají z budoucnosti.
Dušan Sedlák
A Sedláku, jaké hodnoty jste jako politruk lidové armády vytvořil vy. Povídejte, přehánějte, ať se zasmějeme. 😀
Největší sranda je, že tyhle ideologicky v minulém století zamrzlé kreatury si myslí, že ty zastaralé fabriky z předminulého století by ještě dnes vyráběly něco smysluplného.
Já určitě teď vlastním daleko více než za bolševika, kdy mi nepatřil ani ten byt, ve kterém bydlím. Tehdejší národní podniky patřily sice formálně všem, ale ve skutečnosti nikomu. A podle toho to v nich vypadalo.