Petra Rédová Fajmonová: S výroky prezidenta Pavla nesouhlasím. A ministr Vojtěch? Není za co ho chválit

»Když má někdo dvě zaměstnání, protože z jednoho platu neuživí rodinu, když žije v neustálém stresu, bojí se účtů, šetří na topení, protože energie jsou drahé, a kvalitnější potraviny si nemůže pravidelně dovolit, tak se mu strašně snadno řekne, že má více pečovat o své zdraví,« tvrdí zastupitelka Jihomoravského kraje, zdravotní sestra Petra Rédová Fajmonová, která v nadcházejících senátních volbách kandiduje za hnutí Stačilo! s podporou SPD, PRO, JaSaN a Švýcarské demokracie v obvodu č. 54–Znojmo. Dnešní rozhovor iportaL24.cz není jen o volbách, zaznívá v něm i kritika stávajícího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, prezidenta Petra Pavla či toho, jak se stát vyrovnal s následky covidové krize…

Co především nabízíte občanům Znojemska? Říká se, že jde o hodně specifický obvod. Budete souhlasit?

Znojemsko je určitě specifický region. Je nádherný, nese s sebou obrovský potenciál, ale zároveň má problémy, které se dlouhodobě neřeší dostatečně. Je tu doprava, stále nedokončený obchvat Znojma, vyšší nezaměstnanost, dostupnost některých služeb a zdravotní péče a také části regionu, které žijí především ze sezóny.

Typickým příkladem je Vranovsko. Máme nádherný Moravský Jadran, který dva měsíce v roce žije naplno, ale potřebujeme mu dát dalších deset měsíců života, pracovní místa, služby, infrastrukturu a důvod, aby tam lidé mohli normálně žít celý rok.

Já nechci do Prahy jezdit jen zvedat ruku. Chci z Prahy vozit řešení zpátky na Znojemsko. Nechci, aby Znojmo bylo periferií někde mezi Prahou a Brnem. Chci, aby se o něm vědělo a aby jeho problémy byly slyšet tam, kde se o penězích a zákonech rozhoduje.

A také bych chtěla poděkovat všem, kteří mou kandidaturu podpořili. Vedle stran, které jste zmínil, jsme získali také podporu Svobodných, kteří stáhli svého kandidáta, a Trikolory. Té podpory si opravdu vážím a všem za ni děkuji.

Ale pro mě je nejdůležitější jedna věc, pokud budu zvolena, nebudu senátorkou jednotlivých politických stran. Budu senátorkou lidí ze Znojemska. A jejich problémy a jejich zájmy chci vozit do Prahy a výsledky zase zpátky domů.

Velká část stran, které vás podpořily, je pro zrušení Senátu. Není marketingová chyba kandidovat do horní komory a přitom říkat voličům, že je k ničemu?

Já říkám něco trochu jiného. Senát má být pojistkou demokracie a má chránit zájmy občanů České republiky. Podle mého názoru ale tuto funkci v posledních letech často neplní. Příliš často vidím, že se podporují postoje a evropská politika, které podle mě nejdou ve prospěch českých občanů.

Právě proto tam kandiduju. Pokud něco nefunguje, první krok není to zahodit. První krok je pokusit se to změnit. Dostat tam lidi, kteří budou skutečně hájit občany a regiony, za které byli zvoleni.

Pokud se Senát dokáže reformovat a začne fungovat jako skutečná pojistka demokracie, má svůj smysl. Pokud bude dál jen drahou institucí, která tuto úlohu neplní, potom je naprosto legitimní otevřít otázku jeho zrušení.

Čili samotná existence Senátu vám nevadí?

Ne, mně vadí způsob, jakým dnes podle mého názoru funguje. Senátor je volen občany konkrétního obvodu. Má se vracet mezi ně, vědět, co je trápí, a podle toho také hlasovat. Když se ale podívám na některá hlasování a postoje Senátu, mám často pocit, že zájmy regionů a českých občanů zůstávají až někde vzadu.

Senát nemá být odkladiště politiků ani další politická trafika. Jestli má stát daňové poplatníky peníze, musí být vidět jeho práce a musí mít pro občany skutečný význam.

Vstoupila jste do povědomí lidí jako statečná bojovnice v době pandemie covid-19. Vyšetřily se podle vás největší zločiny z této doby? A kde nejvíce má justice, či chcete-li spravedlnost, svůj dluh?

Podle mě v době covidu selhal systém jako celek. Selhával stát, selhávaly některé instituce a v některých okamžicích selhala i část zdravotnictví, policie, armády, médií a nakonec i společnosti samotné. Neříkám tím, že selhal každý zdravotník nebo každý policista. Naopak spousta lidí se snažila dělat maximum. Ale jako systém jsme dovolili, aby strach převážil nad otevřenou debatou, pochybnosti se často nepřipouštěly a občané se mezi sebou rozdělili.

Největší dluh ale vidím vůči lidem, kteří byli poškozeni a dnes mají pocit, že se pro stát stali neviditelnými. Ať už jde o následky některých mimořádných opatření, ztrátu živobytí, nebo lidi, kteří tvrdí, že utrpěli závažnou zdravotní újmu po očkování. Ti mají právo na to, aby jejich případy byly individuálně, odborně a spravedlivě posouzeny.

Nemůžeme to vyřešit tak, že budeme dělat, že covidové období skončilo, tak na něj zapomeneme. Odpovědnost se nedá promlčet politickým mlčením. Stát musí umět přiznat chybu, vyhodnotit ji a tam, kde vznikla prokazatelná újma a jsou splněné zákonné podmínky, také nést odpovědnost.

A právě v tom podle mě máme obrovský dluh. Nejde o hon na viníky. Jde o to, aby se podobné věci už neopakovaly a aby lidé znovu získali důvěru, že stát je tu i pro ně, když se něco pokazí.

Jako odbornice na zdravotnictví, co říkáte na poslední výroky prezidenta Petra Pavla o rušení okresních nemocnic?

S těmito výroky prezidenta Petra Pavla zásadně nesouhlasím. A říkám to nejen jako občan, ale především jako zdravotník, který v systému pracoval desítky let.

Prezident řekl, že máme příliš mnoho nemocnic a poukazoval na vysoký počet magnetických rezonancí. Jenže počet přístrojů ještě vůbec nevypovídá o jejich skutečné dostupnosti pro pacienta. Jestli pacient čeká na magnetickou rezonanci týdny nebo měsíce, tak mu opravdu nepomůže informace, že jsme podle nějaké statistiky v počtu přístrojů velmoc.

Problém českého zdravotnictví často není v tom, že máme příliš mnoho techniky. Problém je, že nemáme dostatek lidí, kteří ji mohou obsluhovat, radiologů, kteří vyšetření popíší, a že provoz není nastaven tak, aby byla drahá technika maximálně využita. To je úplně jiný problém a vyžaduje úplně jiné řešení.

Stejně tak bych byla velmi opatrná s tvrzením, že máme příliš mnoho nemocnic. Z pohledu Prahy může okresní nemocnice vypadat jako položka v tabulce. Pro člověka ze Znojemska, Vranovska nebo malé obce je to ale místo, kam se musí včas dostat, když jde o zdraví nebo o život. Efektivita zdravotnictví se nemůže počítat jen podle počtu budov a lůžek. Musí se počítat také podle dostupnosti péče.

Petr Pavel není odborník na zdravotnictví a já od prezidenta ani neočekávám, že jím bude. Očekávám ale, že když se vyjadřuje k tak zásadní věci, bude mít kolem sebe opravdu kvalitní odborníky a bude vycházet z reality pacientů a zdravotníků, ne pouze ze srovnávacích tabulek.

Já jsem Petra Pavla nevolila a dlouhodobě s řadou jeho postojů nesouhlasím. To je moje právo stejně jako právo každého občana. Ale právě proto chci jeho konkrétní výroky kritizovat věcně, ukažme čekací doby, personální kapacity, vytížení přístrojů a dostupnost nemocnic v jednotlivých regionech. A potom se bavme o tom, čeho máme příliš mnoho a čeho naopak zoufale málo.

Co je tedy podle vás hlavním problémem českého zdravotnictví?

Podle mě není problém jen jeden. Je to celý řetězec věcí, které se navzájem násobí. Máme nedostatek personálu v některých regionech a odbornostech, dlouhé čekací doby, přetížené zdravotníky, obrovské množství administrativy a systém, do kterého teče hodně peněz, ale pacient to často nepocítí.

Hodně se dnes mluví o prevenci. To zní hezky a dobře se to prodává marketingově. Jenže prevence není jen říct člověku: »Nekuřte, zdravě jezte, sportujte a nestresujte se.« Musíme se také podívat, v jakých podmínkách ten člověk skutečně žije.

Když má někdo dvě zaměstnání, protože z jednoho platu neuživí rodinu, když žije v neustálém stresu, bojí se účtů, šetří na topení, protože energie jsou drahé, a kvalitnější potraviny si nemůže pravidelně dovolit, tak se mu strašně snadno řekne, že má více pečovat o své zdraví. Jenže on často nemá ani čas, ani peníze, ani psychickou kapacitu.

A právě tohle má přímý dopad na zdraví. Dlouhodobý stres, nedostatek spánku, horší strava, zima v bytě, méně pohybu, odkládání návštěvy lékaře, protože si člověk nemůže dovolit vzít volno, to všechno se dříve nebo později ve zdravotnictví projeví.

Takže jestli chceme skutečnou prevenci, nemůžeme ji oddělit od životní úrovně lidí. Zdravotní politika není jen ministerstvo zdravotnictví. Je to i cena energií, dostupné bydlení, pracovní podmínky, ceny potravin a možnost normálně žít bez permanentního stresu.

A pak je tu ještě jedna věc, prevence musí být dostupná. Nestačí dělat kampaně. Musí být dostupní praktičtí lékaři, preventivní prohlídky, screeningy, fyzioterapie, psychologická pomoc a další péče, když ji člověk potřebuje. Jinak jen lidem říkáme, co mají dělat, ale nevytváříme podmínky, aby to opravdu mohli dělat.

Zdraví člověka nezačíná v ordinaci. Začíná doma, tím, jak žije, co si může dovolit a v jakém stresu každý den funguje.

Co si myslíte o Národní očkovací strategii v souvislosti s dnešní vládou a přístupem pánů ministrů Adama Vojtěcha a Borise Šťastného?

Národní očkovací strategii vnímám velmi kriticky. Mám obavu, že se z očkování znovu vytváří dominantní nástroj prevence, přestože skutečná prevence je nesrovnatelně širší. Patří do ní výživa, pohyb, životní prostředí, psychické zdraví, sociální podmínky, včasná diagnostika, screeningy a samozřejmě i očkování tam, kde má pro konkrétního člověka příznivý poměr přínosu a rizika.

Stačí si samotnou strategii přečíst. Počítá s aktivním zapojením zaměstnavatelů, s komunikací směrem k zaměstnancům, očkovacími programy na pracovištích a s motivačními opatřeními. Strategie je označuje za dobrovolná. Já se ale po zkušenosti z covidu ptám, kde bude hranice mezi motivací a tlakem? Kdo ochrání zaměstnance, který řekne ne? A kdo ponese odpovědnost v případě závažné újmy?

Často dostávám nálepku antivaxer. Nejsem antivaxer. Jsem zdravotník a očkování neodmítám jako princip. Odmítám ale představu, že o vakcínách nesmíme klást otázky. Každý léčivý přípravek má přínosy, kontraindikace i možná rizika. Pacient má právo dostat úplné informace a svobodně se rozhodnout.

A stejně otevřeně bych chtěla mluvit o dětech s poruchami autistického spektra. Existují starší české údaje ze školního roku 2016/2017, podle kterých měl Moravskoslezský kraj nejvyšší evidovaný výskyt PAS mezi žáky základních škol-  8,8 na tisíc; Jihomoravský kraj byl na 7,0 na tisíc, tedy rovněž nad tehdejším celostátním průměrem 6,0. To jsou data, která stojí za pozornost a další výzkum.

A potom je tu Boris Šťastný. Tady máme právo ptát se na jeho předchozí podnikatelské vazby ve zdravotnictví. Byl zakladatelem a dlouholetým šéfem Alzheimer Home, působil v Nemocnici Vršovice, založil Medical Investments a řídil Národní centrum prevence. To nejsou spekulace, to je jeho veřejně uváděný profesní životopis.

Současně je fér dodat, že Alzheimer Home a Nemocnici Vršovice v minulosti prodal skupině Penta Hospitals a z orgánů Alzheimer Home odešel v říjnu 2025. Podle veřejně dostupného ověření zůstával jediným akcionářem Medical Investments, zatímco ve správní radě společnosti působí také členové jeho rodiny. Proto bych se ho neptala, zda na konkrétním očkovacím programu vydělává, pro takové tvrzení nemám důkaz. Ptala bych se ho ale velmi důrazně, jak zaručuje, že jsou jeho rozhodnutí ve veřejné funkci naprosto oddělena od jeho dlouholetých podnikatelských vazeb ve zdravotnictví.

A podobně u Adama Vojtěcha. Byl ministrem zdravotnictví během zásadní části covidového období. Právě proto od něj očekávám mnohem větší citlivost k otázce dobrovolnosti, informovaného souhlasu a důvěry lidí ve zdravotnictví.

Nechci covid bez pandemie. Nechci společnost, ve které se člověk musí bát položit otázku. Chci medicínu založenou na datech, otevřené diskusi, informovaném souhlasu a jasné odpovědnosti. Očkování může být dobrovolná součást prevence. Nesmí se z něj ale stát náhrada za prevenci jako celek.

Co byste z priorit současné vlády ve zdravotnictví naopak pochválila?

Upřímně, Adam Vojtěch mě zatím nepřesvědčil, že bych ho měla za něco výrazně chválit. Ve zdravotnictví máme dlouhé čekací doby, nedostatek personálu v některých regionech, přetížené zdravotníky a problémy s dostupností péče. A místo toho mám někdy pocit, že příliš energie věnuje kampaním, prezentaci a znovu velmi silnému prosazování očkování.

Národní očkovací strategie přitom nevznikla za této vlády, byla schválena už v prosinci 2025, ale současné ministerstvo v její realizaci pokračuje. Strategie výslovně počítá se zvyšováním proočkovanosti a dlouhodobou podporou očkování. Já bych od ministra zdravotnictví čekala, že stejnou energii věnuje celé šíři prevence, a hlavně každodenním problémům pacientů.

A pokud se v debatě o zdravotnictví objevují výroky o tom, že máme příliš mnoho nemocnic nebo magnetických rezonancí, tak s tím mám jako zdravotník zásadní problém. Jak už jsem řekla, samotný počet přístrojů nic neříká o tom, jak dlouho na vyšetření pacient čeká, jestli máme dost radiologů a dalšího personálu nebo jestli je přístroj skutečně efektivně využitý. Tady potřebujeme méně tabulek a více reality.

Abych ale byla fér, pozitivně hodnotím snahu upravit screeningové programy tak, aby se k nim dostalo více lidí a aby se nádory zachytávaly včas. Ministerstvo například připravuje změny screeningu rakoviny plic, děložního hrdla a tlustého střeva a konečníku. Pokud to skutečně povede k časnějším diagnózám a lepší dostupnosti vyšetření, tak to smysl má.

Stejně tak může být užitečná digitalizace, pokud opravdu pomůže pacientovi a zdravotníkům a nebude znamenat jen další aplikaci a další administrativu. Nová EZKarta má pacientům postupně zpřístupňovat zdravotní údaje, absolvovaná vyšetření a informace o prevenci na jednom místě. Jestli bude jednoduchá, bezpečná a praktická, pak to pochválím, ale současně dodávám, že v tom vidím rizika zneužití a manipulace.

Takže já nemám problém pochválit Adama Vojtěcha, až bude za co. Zatím ale potřebuji vidět méně marketingu a více výsledků, které pozná obyčejný pacient v čekárně.

Kandidujete rovněž do Zastupitelstva hlavního města Brna za koalici Restart pro Brno. Co především vaše koalice nabízí a co je největší problém jihomoravské metropole?

Myslím, že Restart pro Brno nabízí především jednu věc, která je pro mě zásadní: zkušenost z reálného života. Řada z nás nezačala pomáhat lidem proto, že přišly volby. Děláme to už několik let.

Pomáháme sociálně slabým rodinám, lidem bez domova, seniorům nebo lidem, kteří se dostanou do situace, kdy si nevědí rady s úřady a byrokracií. Takže když dnes mluvíme o tom, co by se v Brně mělo změnit, nevycházíme jen z nějakého programu napsaného od stolu. Vycházíme z konkrétních lidí a konkrétních problémů, se kterými se setkáváme.

A právě to bych chtěla dostat i na magistrát. Když člověk přijde s problémem, nemá být posílán od jednoho úředníka ke druhému, dokud to nevzdá. Město musí být službou občanům.

Velkým tématem je dostupné bydlení. Brno má nevyužité městské byty a další majetek, který se dá postupně vracet do života. Restart proto navrhuje opravy prázdných městských bytů, využívání neobsazených budov a další městské nájemní bydlení. Neříkáme, že za čtyři roky zázračně zlevníme celé Brno. Říkáme, co může město opravdu udělat.

Další věcí je sociální oblast. Potřebujeme více terénních služeb, krizového a přechodného bydlení, dostupnější pomoc seniorům a také řešení lidí bez domova. Pomoc ale musí vést k tomu, aby se člověk dokázal vrátit k normálnímu životu. Nestačí napsat další strategii a založit ji do šuplíku.

Pak je tu bezpečnost. Lidé nám říkají, kde se necítí bezpečně – hlavní nádraží, některé části centra a další problémová místa. Tam chceme větší přítomnost hlídek, práci v terénu, prevenci a zároveň spolupráci policie se sociálními službami. Bezpečnost a sociální pomoc se totiž nemají stavět proti sobě. Potřebujeme obojí.

A samozřejmě doprava. Lidé nepotřebují poslouchat další výmluvy, proč stojí každý den v koloně. Potřebují, aby se opravy a uzavírky skutečně koordinovaly a aby město plánovalo dopředu.

My nechceme být politici, kteří se objeví před volbami na billboardech a po volbách na lidi zapomenou. Hodláme pokračovat v tom, co řada z nás dělá už dnes, být mezi lidmi, znát jejich problémy a řešit je prakticky. A právě tím se podle mě chceme odlišit od způsobu politiky, který jsme v posledních letech viděli u části stran dnešní i bývalé vládní většiny.

Petr Kojzar

FOTO – restartprobrno.cz a Facebook