»Šuškali vo mě sousedky v domě, nedajli medaili, že je po mně. Co jsem se načekal, vona nepřišla, prej na mě náhodou žádná nevyšla. Já jsem se těšil na tu medaili, dajli ji mně a nebo nedajli. Kdybych se náhodou znova narodil, tak bych se zmačkal a pak zahodil. Donald Špelec – ostrostřelec, toho když to popadne, poručí si liguere a to špatně dopadne. Já bych do toho kop, ta medaile bude můj hrob…« Co z toho vyplývá? No přece: »Vzhledem k tomu, že se vaše země rozhodla neudělit mi Nobelovu cenu za mír za to, že jsem zastavil osm válek a více, už necítím povinnost myslet čistě na mír,« (z dopisu Donalda Trumpa norskému premiérovi Jonasi Gahrovi Störeovi).
Nedali jste, nebude, těšte se na následky! Přitom už američtí prezidenti Theodor Roosevelt, Woodrow Wilson, Jimmy Carter a Barack Obama ji dostali. Jakým právem oni a Donald Trump nikoli? Co udělali ti čtyři? Oč větší byl Henri Kiessinger, který ji také dostal? Vždyť nebyl ani prezident! Nějaký poradce! Nula proti velkému Donovi. Je chyba, že to Nixon nebo snad Ford připustili.
»Dajli mi medaili? Nedajli!?«
Nedostal medaili, nebude tedy prosazovat mír. Však ještě uvidíte vy Norové, Dánové, Gróňané, »do roka ha do dne«. (Pardon, zamíchal jsem sem z roztržitosti Kozinu. Toho Trump neznal, a Kozina pochopitelně Trumpa také ne.)
Jak málo stačí k tomu, aby byl mír! Tak málo! Jen udělit Nobelovu cenu velkému Donaldovi. Jinak se bude válčit a rozhodovat o jiných bez těch, co se to týká. Stejně v Gaze, stejně v Grónsku, stejně… jedno kde. Kam by svět přišel, kdyby do toho chtěl mluvit každý? To bychom pak dospěli až ke zmatení jazyků, a v tomto ohledu se Bible opakovat nebude. Skončila by civilizace a vznikla třeba Planeta opic? Ne, tam to nedojde, nebojte se. Trump to nedovolí, anebo že by chtěl být vůdčí opicí? Ne, to rezolutně popírám. On opravdu, ale opravdu, opicí není.
»Dajli mi medaili?« Nedali, potvory!
Brzy bude všude mír. To Donald svými vojáky zařídí. Zítra se bude tančit všude. Na jakou notu? Nevíte? Vy se nedíváte na televizi? Pak ovšem nemůžete znát jeho vzorový americký tanec ve stylu disco. Je velmi výhodný. Při tanci není potřeba ani partnera. Říká se tomu tanec po americku.
Není ovšem pravdou, že by velký Donald (ne kačer, ten byl proti němu břídil) nedostal cenu míru. Má hned dvě a v obou se tak stalo poprvé. To se jinému nemůže povést. Tu první vytvořila přímo pro něj fotbalová FIFA a předal jí sám prezident této organizace Gianni Infantino. Za co? Za uspořádání mistrovství světa? Jenže to ještě neproběhlo. Nebo se mýlím? Že by šlo o ohodnocení pro nejlepšího útočníka? Možná, protože žádný Messi, Mbappé nebo Ronaldo, ho z tohoto ohledu nemůže překonat.
»Dajli mi medaili?« Dali, dali, dali. Tak se stal prvním fotbalistou světa.
Tu druhou mu předala María Corina Machadová, venezuelská politička a potomkyně majitelů zdejších ropných polí, jež ji dostala od norského Nobelova výboru. Přenosná není. Nevadí. Předala ji a Donald přijal. Nevím, zda i peníze spojené s cenou. Možné to je. Dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí a Kapat může po troškách. Venezuelance stejně ty peníze nepatří. To, co se týká Venezuely, jak rozhodl sám Don, totiž patří Spojeným státům. Takže i cena. Kdo si to dovolí zpochybňovat?
V čem však i tady to bylo poprvé? V tom, že nositelka ceny ji předala dál. Nikoli své zemi, ale přímo muži míru, kterého si dovolili při udílení cen ti bafuňáři z Oslo přehlédnout.
»Dajli mi medaili?« Dala, dala, dala. Všechno by María dala.
Nyní Velký muž z Bílého domu rozhodl udělat jednou pro vždy konec nějakému OSN s Radou bezpečnosti, výhledově i s významem Nobelových cen a založil svou vlastní Radu míru. Koho do ní přijme, je na něm. Určitě tam nebude Kanada – ta brzy bude 51. státem USA, ani Dánsko, jež se zpěčuje odevzdat dobrovolně Grónsko pod mírová křídla Států, ani Čína, která je konkurentem. Brzy se ukáže, kdo bude poctěn jeho nabídkou. Pak bude možné vytvořit také cenu, jíž první převezme americký prezident. Bude to opravdová Cena Míru. Jen její jméno je ještě třeba určit. Nabízí se název: Cena kačera Donalda. Myslím však, že by neprošel. Není totiž Donald jako Donald. Byla tu i Nobelova či Leninova. To ovšem bylo ještě v nedonaldovském věku. Ta nová bude zřejmě nazvána Cena Donalda Trumpa. Odměnou pro laureáta budou peníze, které americká strana získá z venezuelské ropy na přijetí v Oválné pracovně. Tak to bude spravedlivé. A první, komu bude skutečně udělena, bude sám Donald Trump a to za potlesku nejen kačerů Donaldů, ale i Pinocchia, brouka Pytlíka, čertů Uriášů, Otesánků a dokonce Járy Cimrmana.
»Dajli mi medaili?« Dají. Kdo by si dovolil říci NE, by hodně zariskoval.
Jaroslav Kojzar
P.S. Osobně myslím, že Nobelovu cenu míru by Trumpovi měli dát, když ne ji, tak třeba tu za ekonomii, chemii či lékařství. Je mu totiž jedno, zač ji dostane. Hlavně, že ji bude mít. Když ji mohli dostat Obama, Al Gore či Gorbačov, proč ne on?
Diskuze je uzavřena.