V minulém čísle týdeníku Táborsko se objevila polemika ohledně vyvěšování ukrajinské vlajky jako »symbolu solidarity s napadenou zemí«. Tak nevím.
Mám mezi ukrajinskými lidmi přátele a jsem přesvědčen o tom, že mnozí z běžných Ukrajinců nejsou strůjci toho, co se na Ukrajině v posledních desetiletích odehrává.
Hovořím-li třeba s pravoslavnými Ukrajinci, kteří byli nuceni opustit svou zemi již před rokem 2022, tak je jim spíše smutno z toho, že je adorován tzv. kyjevský režim, který je v mnoha ohledech fašistický, zkorumpovaný, prohnilý, a který je právě oním důvodem, proč z Ukrajiny odešli.
Na tragickém příkladu Ukrajiny je vidět, jak to dopadne s národem, který se v rámci tzv. proxy války (války v zastoupení) nechá zneužít a zatáhnout do bratrovražedné války za jiné než za své vlastní zájmy.
Kladu si otázku, jestli táborští radní jsou stejně tak zásadoví při projevování solidarity i s dalšími zeměmi, v nichž cizí vojáci prováděli či provádějí vojenské operace v rozporu s mezinárodním právem. Se Srbskem, s Íránem, Palestinou, Libyí a s mnoha dalšími.
Nebo snad platí, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž?
Podstatné je, že ve válce bohatnou zbrojaři a umírají obyčejní lidé.
Neměla by táborská radnice tedy vyvěsit (pro klid a mír všech) raději vlajku s holubicí míru?
Marek Adam, člen Českého mírového hnutí, místopředseda JČ KV KSČM