Brno už není Brünn

»Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL) oznámilo, že se sjezd sudetských Němců příští rok uskuteční v Brně. Organizace zastupuje zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků. Do jihomoravské metropole je pozvala iniciativa Meeting Brno. Iniciativa, která si klade za cíl narovnávat historické křivdy a přispívat k porozumění mezi různými komunitami a pořádá v Brně každý rok festival, o organizaci sjezdu v Česku velmi stála.« (ČTK 20. listopadu 2025).

Prý, jak zdůraznil při této příležitosti ředitel iniciativy Petr Kalousek, pozvání je symbolem vzájemného porozumění a vyrovnání se se složitou a mnohdy tragickou minulostí. Doplňme, že sjezd se má uskutečnit ve dnech 22. do 25. května 2026 a to v době pořádání Festivalu Meeting Brno. Čeští organizátoři svůj program podle německého prý doladí.

Doplňme ještě slova primátorky Brna Markéty Vaňkové z ODS: »Se sudetskými Němci máme společnou a v mnohém složitou historii. Nikdo nezpochybňuje tragédie, křivdy a ztráty, k nimž došlo během druhé světové války a po ní. Jsem však přesvědčena, že snaha o vzájemné pochopení a smíření je velmi důležitá a otvírá cestu k dialogu o společné budoucnosti.«

Podle prvního průzkumu většina občanů se sjezdem SdL v Brně nesouhlasí. Podle Kalouska je však »paradoxní, že proti uspořádání každoročního setkání krajanského sdružení v jejich staré vlasti se nejvíce vymezují lidé, jejichž smýšlení a světonázor se ponejvíce podobají právě myšlenkám, které bohužel ovládly Německo ve 30. letech a staly se příčinou druhé světové války.« Pochopil-li jsem to správně, pak šedesát pět procent občanů (tolik se vyjádřilo negativně)je vlastně fašistická a Češi se podíleli na vyvolání, domyslíme-li to, 2. světové války (chudák dr. Beneš, kdyby tak mohl uslyšet, kam až došla část naší společnosti!). To je první podraz, vynecháme-li to, že stoupenci mítinku zásadně používají pro odsun – transfer Němců po 2. světové válce – oproti duchu Postupimi nedobrovolné vysídlení.

Ten druhý najdeme ve slovech paní primátorky. Zdůraznila, připomínám, že nikdo nezpochybňuje tragédie, křivdy a ztráty, k nimž došlo během druhé světové války a po ní. Ni slovo o tom, že na počátku byly nejen Hitlerovy plány, ale zvláště pak sudetští Němci, kteří se osmdesáti pěti procenty postavili ve volbách za Henleina a tím vlastně za Říši a prokázali to dokonce ještě před vypuknutím války terorem. Teprve pak následoval Mnichov, 15. březen a 1. září 1939.

Brno. Před válkou v něm žilo 269 000 obyvatel, z toho 157 000 se hlásilo k německé národnosti (v tom část z 12 000 občanů židovského původu, např. velké podnikatelské rodiny Löw-Beerů, Gomperzů, Popperů, Porgese, ale také umělci, např. herec a kabaretiér Franz Grünbaum, spisovatel Ernst Weiss, architekt Heinrich Blum či sochař Viktor Oppenheimer – jiní se však už veřejně hlásili k češství: herec Hugo Haas, novinář a kritik Kurt Konrad-Beer, zakladatel Lidových novin Adolf Stránský…). Na konci války se počet Němců v Brně podstatně změnil. Němci utíkali před frontou, židé, pokud neuprchli, byli vyvražděni. Takže v květnu 1945 zde žilo asi 52 000 etnických Němců. Většiny z nich se koncem května 1945 podle Meeting Brno týkal pochod do Pohořelic.

Židů se vrátilo nepatrné množství, ale ti už německy nehovořili.

Za okupace vítězní Němci, bez ohledu na to, zda byli členy nacistické strany či nikoli, měli na své straně veškeré výhody. Lepší potravinové lístky, přednost na úřadech, ovládli vedení města. Zdejší gestapo bylo ze značné části složeno z brněnských či sudetských Němců. Ti pak patřili mezi nejvýkonnější a zároveň nejsurovější z vyšetřovatelů… Ziak Wilhelm, Rudolf König, Karl Adam, Franz Ander, dr. Robert Hohl, Adolf Barta, Franz Autrata, Ernst Benecke, Alfred Zelniczek, Nina Znamenski… Brňáci ovšem působili i v jiných úřadovnách Geheime Staatspolizei. Adolf Walehrach a Rudolf Zeckel např. v Praze, Johann Vycha a Karl Wiedermerth v Ostravě atd.

Vyšetřování zatčených se uskutečňovalo většinou v úřadovně gestapa, jež po třetím přesunu povětšinu okupace zabralo bývalou Právnickou fakultu univerzity na Veveří 70. Policejním vězením se pak staly Kounicovy koleje, kde se také uskutečňovaly exekuce a to většinou za plné účasti diváků, především žen, z řad brněnských Němců. Na ně byly dokonce prodávány vstupenky. Tady bylo zavražděno na 1350 odpůrců fašismu, mezi nimiž nechyběly ani ženy a mladiství. Šikana českého obyvatelstva nejen od gestapa, ale zvláště od německého civilního obyvatelstva dosáhla v Brně přímo obludných poměrů. Reakcí byl poválečný divoký odsun Němců, jenž prosazovala především národně socialistická strana. Jeho bezprostředním důvodem měla být ovšem zásobovací a bytová situace. Podrobně ho, vč. důsledků úplavice a jmenného seznamu všech postižených, popsal dr. Vojtěch Žambach ve studii pro archivní správu, jež se později dočkala také knižní podoby (Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech…, Brno 2014).

Podle téměř folklorního tvrzení měli brněnští Němci později už podle postupimských regulí veřejně hrozit svým návratem a vypořádáním se s Čechy. Zda tomu tak bylo, nebo nikoli, potvrdit už nelze. Podle archiváře Žampacha a bývalého tajemníka Zdráhala to však byla pravda. Dr. Žampach i dr. Zdráhal jsou však mrtvi a těžko nám mohou tuto informaci potvrdit. Proroctví prezidenta dr. Beneše, jenž upozornil na dobu za několik desítek let, však na internetu koluje. Varoval kdysi před těmi, kteří budou chtít převyprávět dějiny a v případě 2. světové války vrhnout vinu na nás. Také proto se primátorka Brna zmínila jen o šikanách za války a po ní a nikoli o příčinách, které jí předcházely. Jde o cílenou akci. Stejně jako je uspořádání sjezdu sudetoněmeckého sdružení v Brně.

Nešlo by o nic, pokud by tento SdL nevznikl v roce 1950 a nespoluzaložili ho bývalí aktivní nacisté (Seebohm, Becher, Neubauer, Böhm) nebo aktivní podporovatelé Mnichova (Lodgman von Auen) ad. Pokud by se chtěli kdekoli u nás sejít členové pěstitelů růží z Německa nebo spolku přátel Wofganga Amadea Mozarta, těžko by kdo mohl co namítat. Jenže za SdL je 20 programových bodů z roku 1961, které nebyly odvolány a stále platí. Mezi nimi jsou totiž i body:

8. Expanzivní český nacionalismus využil ve spolku se sovětským imperialismem v r. 1945 zhroucení Německé říše k tomu, aby vyhnal sudetské Němce z jejich rodové sídelní oblasti a okradl je o jejich národní majetek. Tento postup je – s odhlédnutím od tehdejších tragických událostí a vražd – porušením základních lidských práv a svobod milionů lidí…

11. Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vcelku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti…

12. V souladu s Chartou vyhnanců odmítáme jakékoli myšlenky na pomstu a odvetu. Neuznáváme žádnou kolektivní vinu českého národa za naše vyhnání a posuzujeme všechny osoby podle toho, co si dnes myslí o vyhnání, a podle toho, o co se dnes správně zasazují. Výtku revanšismu můžeme proto s dobrým svědomím odmítnout, avšak nezřekneme se obnovení porušeného práva a zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním…

14. Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov (»Heimat«) a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisle na sporné mnichovské dohodě z r. 1938…

15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě – též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem – mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno…

16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem…

Především – transfer schválili představitelé tří mocností v Postupimi. První, dávno před Postupimí, ho vyslovili Britové. Je pravdou, že majetkové požadavky odsunutých Němců byly řešeny k nespokojenosti tehdejšího vedení sudetenlandsmanšaftu již v polovině padesátých let a to Pařížskými dohodami. To, co ho dále potvrzovalo, jen stvrzovalo dohodnuté.

Pokud jde o SdL, nelze nadále akceptovat, že platí další požadavky. Ty tím, že sjezd bývalých tzv. sudetských Němců se bude konat v Brně, vlastně česká strana bude akceptovat. Tzv. sudetští Němci nejsou našimi protektory, nemohou nám poroučet, co smíme a co nikoli. K ničemu nepotřebujeme jejich souhlas. Mnichovská dohoda není sporná. V roce 1969 ji konference OSN jednající o správnosti mezinárodních smluv prohlásila za neplatnou, v roce 1973 byla Willi Brandtem podepsána tzv. Pražská smlouva, jež ji nazvala nicotnou a nulitní, v roce 1997 totéž potvrdila Česko-německá deklarace.

Nejde mně o snesení důkazů o tom, že jsme suverénní stát. O tom nerozhoduje vedení landsmanšaftu, ani pár těch, kteří chtějí získat body u militantních skupin, jež by se v Česku rády dostaly k moci. To je však jiná kapitola. Ti, kdo hrají na strunu tzv. smíření a myslí, že tak přesunou vinu války na nás, na Československo, se velmi mýlí. Dějiny se nechají převyprávět, ale nikoli změnit. To se nemůže povést ani Posseltovu landmanšaftu, ani to nezmění ústupnost primátorky Brna a dokonce ani ne blahopřejné podání ruky Berndtu Posseltovi v předloňském květnu motorkářem Pavlem několik kilometrů za našimi hranicemi.

Jaroslav Kojzar