Seznam objevil Ameriku. Prý že vymírá matematika. No jo, ono toho vymírá nebo už vymřelo mnohem, mnohem víc. Rodina, řemesla, tradice, zemědělství… Mám pokračovat? K čemu by to bylo…
Mě pokaždé doslova fascinuje, když někdo přijde s podobným »objevem«. Nechápu. Nechci skrápět klávesnici nostalgickými slzami, byť o nostalgii se v žádném případě nejedná. O realitu se jedná. A není nic jednoduššího, než onu dávnou realitu popsat. Já chodil na základku od roku 1970 a na střední od roku 1978. Čili dle polistopadového výkladu dějin v časech tuhé normalizace, kdy jsme jedli slupky od brambor, pili vodu z kaluže, v zimě chodili naboso a do prvních mrazíků přespávali na stromech… No, historické reálie oděny v demokratickém hávu bychom měli v kupě a nyní vážně…
Na základce byla matematika, tenkrát jsme říkali počty, alfou a omegou výuky spolu s českým jazykem. Pravidelně dvakrát týdně od 5. do 9. třídy jsme ráno před vyučováním měli s učitelem počtů tzv. doučování. Ovšem pozor, my jsme se nedoučovali, ale zdokonalovali nad rámec školních osnov. Probírali jsme tam »špeky«, na které nebyl při vyučování čas. Na to doučování totiž pravidelně chodili i jedničkáři a intenzita rostla tím víc, čím víc se blížily přijímačky na střední nebo na učební obory s maturitou. O gymnáziu a matematice ani nemluvím, neb tento předmět byl u maturity povinný! Žádná demokratická volba.
Kam se české školství posunulo od roku 1990, o tom svědčí i úvodní odstavec onoho zmíněného komentáře na Seznamu… »Čím dál méně žáků maturuje z matematiky. Raději se jí vyhýbají. Dnes se tohoto předmětu nebojí už jen gymnazisté. Naopak ze středních odborných škol v podstatě mizí. Letos tam z matematiky maturovalo jen 11 procent žáků.« Nuže, táži se: Je důvod divit se nezájmu o matematiku? Není, neboť po listopadu 1989 nastal ve školství cílený chaos, který měl právě tento stav vyvolat. Vyvolal, tak k čemu to divení. Od všeho těžšího, namáhavějšího dali mladí lidé ruce pryč, poněvadž mohli… To samé přece platí i na adresu učebních oborů, resp. učňovského školství. I tu se táži: Je důvod divit se, že dneska nejsou k mání řemeslníci, resp. absolventi středoškolských technických oborů? Není. Komu by se chtělo pracovat rukama, když nemusí…
V dnešní době se často vedou politické diskuse o tom, co je levicové, co pravicové, co nějaký mix obojího atd. Ztráta času. Řeknu to jasně: Jediné, co může jakoukoli společnost držet pohromadě, takto funkční, je neprůstřelný právní systém a politicky jistá forma diktatury, která v těch zásadních aspektech, které definují (ne)funkčnost společnosti, nedává občanům na výběr. Myslím tím souhrn povinností, o nichž se nediskutuje. Máte-li tušení, že narážím na socialistické zřízení, tušíte správně. Povinnost pracovat například… Povinnost plánovat, např. v zemědělství apod. Povinná matematika do úrovně maturit sem náleží rovněž.
Nastolí-li však politický režim anarchii ve smyslu »vyber si« a když si nevybereš, také se nic neděje, máme zaděláno na malér jak vrata. Ohánět demokracií se u toho sice můžeme jak toreador červeným hadrem, ale v ten moment nasedáme do rychlíkového expresu směr PEKLO.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.