Nahradí ho vzrostlý červený buk, který se podle nově objevených historických záznamů nejvýrazněji podílel na osvobození Litoměřic.
Jak nám potvrdil jeden z našich zdrojů, AI onen buk rozmluvila a ten nám sdělil, jak že to vlastně v tom květnu 1945 v Litoměřicích bylo… Jak? Takhle: stovky prchajících německých vojáků se před Rudou armádou ukryly právě pod tímto hrdinným bukem, který na ně vlastenecky spadnul dávno před příchodem sovětských rádoby osvoboditelů, kteří stejně jako do většiny českých a moravských měst dorazili dávno, dávno, dávno po skončení války, když už tam po wehrmachtu nebylo ani vidu, natož slechu. A jak spadnul, zázrakem se vzápětí narovnal.
Ano, přátelé, taková je historie. Nebýt vzrostlého červeného buku tenkrát v květnu 1945, nebylo by dnes Litoměřic a kreténi by neměli činnost.
»Kdo seje vítr, sklízí bouři« – v Litoměřicích, jistě nejen zde, zaseli větru tolik, že ani slušovický Čuba nikdy nezasel tolik pšenice, a že jí zasel… Ovšem u té bouřky, která se dříve či později spustí, fakt být nechci. »Popravit« symbol osvobození, to už chce velkou odvahu mísenou s drzostí.
Isokratés pravil: »Demokracie ničí sama sebe, protože zneužívá svého práva na svobodu a rovnost. Protože učí své občany, aby považovali drzost za právo, bezpráví jako svobodu, neomalený projev jako rovnost a anarchii jako pokrok.«
Jan Čech
Toto je možné v dnešní zfašizované ČR. Ničení pomníků sovětským vojákům, kteří v Československu položili své životy za naši svobodu a osvobození od německé okupace a poroby. Vládnou nám dnes v ČR nacisti, kteří se snaží pošlapat památku osvobození Československa sovětskou Rudou armádou.
Budiž věčná čest a sláva Sovětskému svazu a jeho Rudé armádě, která osvobodila Československo! Nikdy nezapomeneme!