Obyvatelé Jetřichovic by byli proti vzniku Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ), kdyby o tom mohli dnes rozhodovat, a to po nabytých zkušenostech se státní ochranou přírody. Vyplývá to z průzkumu obce Jetřichovice. Proč vůbec místní zastupitelé k takovému kroku sáhli? Co bylo smyslem dotazníku? A co nejvíce představitelům obce vadí na krocích správy NPČŠ a ministerstva životního prostředí? To se pokusil zodpovědět v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz místostarosta Jetřichovic, předseda Svazku obcí v Národním parku České Švýcarsko a bývalý lesák Milan Dařina…
Co vám průzkum mezi občany Jetřichovic ukázal nejvíce?
Pro mě to byly naprosto zásadní věci. Chtěl jsem vědět, jestli práce, kterou dělám, lidi zajímá a jestli má smysl. Vedeme spor se správou národního parku a ministerstvem životního prostředí o tom, jak se ochrana přírody provádí, protože mi nedává smysl způsob, jakým se teď dělá. Bezzásahovost, tedy ponechání přírody přírodě, se evidentně nepovedlo. Lidé mi tím, jak vyplnili dotazník, dávají za pravdu. Téměř 62 procent občanů je toho názoru, že stav přírody se v Českém Švýcarsku od vzniku národního parku výrazně zhoršil, dalších 22 procent uvádí, že se »jen« zhoršil. Takže 84 procent lidí vidí, že to není v pořádku a stav přírody je špatný. To je důležitý moment. A tím dalším pro mě bylo, že byť lidé nejsou odborně vzdělání, vnímají mimoprodukční funkce lesa. Vědí, že les dává nejen dřevo a lesní plody, ale že zároveň chladí krajinu, zadržuje vodu a čistí vzduch. Říkáme, že les je potřeba zachovat pro budoucí generace, ale vzhledem k tomu, že se vyvíjí sto let do podoby, kdy může tyto funkce plnit, co vlastně předáváme potomkům? Stojí na prahu údajného restartu, na začátku nějakého pokusu vědců. Kdo ponese odpovědnost za případný nezdar? Moje paní mě přivedla k tomu, abych si sepsal několik zajímavých myšlenek. Takový krátký odstaveček.
Lesy se pěstují už stovky let. Příroda existuje, co je svět světem. Proč si »ochránci« myslí, že jsou něco zvláštního a vědí všechno nejlíp? Oni ale ty zkušenosti nemají, na rozdíl od lesníků. Domnívám se, že čím více toho díky vědě a bádání o přírodě víme, tím více jí ubližujeme. Vždyť nedochází ke zlepšení stavu na celé Zemi, naopak. Pak někdo přijde a řekne, že když dojde ke spálení, bude to nejlepší věc. V minulém století byl vědecky podporován názor o škodlivosti vypalování staré trávy… Kde se úročí poznání a účelnost vědy?
Samosprávy vedou spor s ministerstvem ve snaze podílet se na tvorbě zákona o ochraně přírody. Dnes se tvoří nový. A my chceme, aby byla například vložena stať, podle níž budou v radách národního parku obce zastoupeny rovným dílem oproti ostatním členům. Abychom mohli rozhodovat o tom, co je v našich katastrech. Ty nepatří vědcům, ale nám. My tam žijeme a měli bychom mít své slovo, ne abychom tam byli jako stacionář. Ale to není všechno…
Povídejte…
Ještě jedna směrodatná věc vyplynula z našeho průzkumu. Jeden dotaz zněl: »Jak hodnotíte přímý kontakt zaměstnanců národního parku s občany?« Značná část obyvatel – 40,4 procenta – odpověděla, že nepřišla s nikým ze správy národního parku do styku. A z těch, co do kontaktu přišli, uvedlo bezmála 10 procent, že šlo o rozhodně nepřátelský kontakt, a dalších 13 procent ho označilo za »spíše nepřátelský«. Vezměte si, že čtvrtina místních lidí, kteří přišli se zaměstnanci do styku, mluví o nepřátelském chování. To je také jeden z důvodů, proč by většina z dotazovaných znovu vznik národního parku nepodpořila. To je smutné a zároveň to vnímám jako varování pro obyvatele Křivoklátska.
Jaká byla vlastně motivace vašeho průzkumu?
Jednoznačně bylo impulsem to, že si správa národního parku společně s ministerstvem životního prostředí nechala zjara udělat nedůvěryhodný PR průzkum, z něhož vyšlo, že 80 procent obyvatel Českého Švýcarska je spokojeno s tím, jak správa národního parku hospodaří. Nadzvedlo nás to ze židlí a udělali jsme dotazník, kde vyšlo něco úplně jiného.
Co tedy správě národního parku v prvé řadě vyčítáte?
Nevím, jestli je »vyčítáme« to správné slovo. My nesouhlasíme s mnoha věcmi, jak správa národního parku hospodaří a co všechno dělá, respektive nedělá. Tvrdíme například, že požár byl do jisté mísy zaviněn právě jí. Ponecháním obrovského množství suchého dřeva v lese napomohla gradaci požáru. Svou nedostatečnou činností ohledně kůrovce zapříčinila kompletní uschnutí lesa. Důsledkem toho, jak tristně v současnosti krajina vypadá, je momentální trend ochrany přírody.
Účastnil jsem se několika seminářů v parlamentu, kdy jsme si chtěli prohovořit sporné věci s lidmi stojícími na tzv. druhé straně. Ale oni nikdy nepřišli! Nevysvětlili tak, proč je lepší nechat krajinu zničit a následně vyvíjet přirozeným způsobem, jak to dělají. Nám se nelíbí zničené a spálené lesy.
O kom konkrétně mluvíte, že nepřišel…?
Například zástupci vědců, kteří zpracovali studii pro správu národního parku a pro ministerstvo životního prostředí, mimo jiné o tom, že suché dřevo nehoří a že si krajina pomůže sama. Tvrdím jednu věc. Na ploše Národního parku České Švýcarsko byly po několik staletí hospodářsky vedené lesy, a to se nezmění tím, že označím tyto lesy národním parkem. Je potřeba v nich nadále citlivě hospodařit a přeměňovat je do stavu, do kterého ho chtějí dostat. Nejde nechat přírodu jen tak. Tím se nejen vyhodí stamiliony za práci minulou i budoucí, ale především podstupujeme obrovské riziko neúspěchu. Zároveň za toto riziko nenese nikdo odpovědnost, pokud se tento experiment nepodaří.
Jaké řešení vidíte?
To je něco, o čem se hovoří od začátku. Řešení spočívá v postupné přeměně hospodářských lesů v ty deklarované původní, a to odtěžením smrkových porostů a nahrazením smíšenými původními porosty – buky, jedlemi, javory a tak dále. Musí se to udělat postupně a trvám na tom, že pokud jsme odpovědni za současnou dřevinnou skladbu, musíme se aktivně podílet i na té budoucí.
Tím způsobem, jak se to udělalo teď, to vedlo jen ke gradaci kůrovce, který napadl i hospodářské lesy v širokém okolí národního parku. Následně kůrovec zasáhl celou republiku. Líheň měl na Šumavě a odtud se dostával do okolí. V Českém Švýcarsku tomu nebylo jinak.
Souhlasíte nicméně s názorem, že po požáru vznikne v zemině spousta živin potřebných pro nový život, tudíž je pro přírodu požár pozitivní a ona sama si pomůže?
Předně neříkám, že si nepomůže, ale ani, že si pomůže. Co je příroda? Například i poušť. Příroda je také spáleniště. Hospodářský les i přirozený les… Myslím, že než si pokládat otázku, zda si příroda pomůže nebo nepomůže s naší účastí nebo bez ní, je potřeba ptát se takto: Zůstane v přírodě místo i pro nás, lidi? V české kotlině není místo na takhle masivní požáry. Ano, dějí se v amerických nebo kanadských parcích, které jsou několikanásobně větší a především starší – původní. Přírodní procesy tam probíhají tak, že tam tyhle situace patří. Naše hospodářská krajina je ale jiná. Požár ohrožuje životy, majetky i samotné životní prostředí. Vnímáme, jak krajina vysychá, vzhledem k absenci lesů, které potřebujeme, aby chladily krajinu a zadržovaly vodu. Když po tisíciletí do přírody zasahujeme, ovlivňujeme, jak bude vypadat a vlastně jí ubližujeme, nemůžeme ji najednou nechat bez pomoci.
Jak je tomu v Jetřichovicích s cestovním ruchem? Vrátil se již na dobu před požárem?
Vím z vlastní zkušenosti, že ubytovatelé se pohybují na 30 až 50 procentech proti minulým letům. Víte, návštěvnost je masivní a dokonce bych řekl, že i větší než před požárem. Ale jde o jednodenní nájezdy turistů, kdy přijedou, udělají foto na některém highlightu a pak zase odjedou. Nezůstávají tady. Což o to, v restauracích jsou spokojeni. Mluvil jsem s restauratéry, vaří se ve velkém. Ale nebydlí se. V penzionech je poloprázdno. Je to škoda, protože i přes všechna negativa toho máme u nás mnoho k vidění a vyplatí se tu zůstat.
Hodně nám po požáru pomohl kraj a udělal víc než celá vláda. Ať už díky ubytovacím voucherům nebo dopravě zdarma. To byl velký tahák a vzápětí po požáru velmi pomohl. Jenže ve chvíli, kdy se vyčerpaly peníze, zájem poklesl.
Je nyní protipožární prevence dostatečná?
Není, naopak. Omezila se na to, aby se zprůjezdnily dosud neprůjezdné cesty, což samozřejmě kvitujeme, protože se aspoň něco děje. Ale tolik potřebné zásoby vody nejsou! V NPČŠ je několik padesátikubíkových nádrží rozmístěných v terénu, které správa nechala instalovat v lese. Pro prvotní zásah to zní skvěle, ale ve výsledku je to strašně málo – i s ohledem na to, jaký požár tady byl a kolik vody se spotřebovalo, to nehraje až takovou roli. Bylo by potřeba mít na více místech v parku více stacionárních například podzemních nádrží, aby síť hasební vody byla hustší a lepší.
Suché dřevo pořád zůstává v lese. Leží ho tam téměř 1,5 milionu kubíků, o kterém prohlásili, že nehoří. Že když stojí na smrkové souše, pak se požár v jeho korunách nešíří. Pravda ale je, že když se požár rozhoří do takové síly jako před dvěma lety, létají vzduchem na kilometry daleko žhavá či hořící tráva, listí i dřevo, a je jedno, jestli je zelené nebo suché. Máme obavy, když vidíme, kolik suchého dřeva všude leží. Navíc je velké teplo a i bříza, která se množí na spáleništi, začíná vlivem počasí ztrácet listí. Předevčírem meteorologové vyhlásili zvýšené požární nebezpečí a víme, že bříza vždy spolehlivě sloužila trampům k rozdělání ohně, i když byla mokrá.
Nechci polemizovat s učenými vědci, zda je popel dobré minerální hnojivo, nebo zetlelé dřevo jako humus. To je na jinou diskusi. Ale s tím, že požár je restart krajiny, rozhodně nesouhlasím. Prošel jsem si zkušeností s největším požárem v historii Česka, shořela část mého bývalého lesnického úseku… Nebylo to nic, co by člověk chtěl zažít znovu. Zasahujícím hasičům jsem já i obyvatelé vděčni za jejich obětavost při požáru, a byť je máme rádi, budeme radši, když zůstanou na svých základnách.
Díval jsem teď na zprávy, jak v Národním parku Jasper v Kanadě shořelo stejnojmenné městečko. Tam, kdyby se ptali místních obyvatel, jak jsou spokojení se situací kolem národního parku, asi by neslyšeli dvakrát příznivou odpověď…
Petr Kojzar
FOTO – archiv Milana Dařiny
Diskuze je uzavřena.