Československé mírové fórum (ČSMF) se rezolutně vymezilo vůči výrokům ruského analytika Valerije Pjakina a jeho rozhovoru s Janem Buzkem, který se věnoval poválečnému odsunu německého obyvatelstva z Československa. Organizace tvrdí, že Pjakin při výkladu československých dějin sklouzl k řadě historických nepřesností a nepřijatelných srovnání.
ČSMF, které dlouhodobě deklaruje snahu o přátelské vztahy mezi Českou republikou a Ruskem, uvedlo, že jej postoj dosud respektovaného analytika překvapil. Podle organizace se Pjakin zásadně mýlí především při interpretaci poválečného odsunu Němců.
»Odsun Němců vycházel z rozhodnutí všech vítězných mocností nad fašismem a byl proveden právě proto, aby bylo zabráněno občanské válce a dalšímu utrpení a krveprolití,« uvádí ve svém stanovisku ČSMF. Zároveň odmítá tvrzení, že rozhodnutí o odsunu bylo svévolným krokem prezidenta Edvarda Beneše nebo výsledkem diktátu Velké Británie.
Organizace připomíná, že přesídlení německého obyvatelstva bylo součástí poválečného uspořádání schváleného vítěznými mocnostmi. Postupimská dohoda podle ČSMF stanovila transfer německého obyvatelstva z Československa, Polska a dalších zemí a na jejím přijetí se podílely Spojené státy, Sovětský svaz a Velká Británie.
ČSMF zároveň ostře odmítá jakékoli srovnávání odsunu Němců s nacistickou politikou vůči českému a československému obyvatelstvu. Podle organizace nelze tyto události vytrhávat z historického kontextu ani stavět na stejnou úroveň.
Stanovisko připomíná nacistické plány na germanizaci českých zemí a likvidaci části českého obyvatelstva. Odkazuje mimo jiné na výroky Adolfa Hitlera a Reinharda Heydricha i dokumenty předložené během norimberských procesů.
»Není vůbec možné srovnávat nesrovnatelné. Nelze se dopouštět generalizace bez znalosti místního a dobového kontextu historických událostí ve středoevropském prostoru,« uvádí ČSMF.
Organizace se pozastavila také nad výroky, které podle ní vyznívají tak, že sovětská okupační vojska se k německému obyvatelstvu chovala výrazně humánněji než československé úřady při poválečném transferu. ČSMF připomíná, že odsun byl prováděn na základě dohody vítězných mocností a pod jejich dohledem.
V této souvislosti upozorňuje i na skutečnost, že poválečný transfer měl podle jejích historických podkladů organizovaný charakter. ČSMF připomíná ocenění, které měli československé úřady obdržet od představitelů sovětské a americké vojenské správy za organizaci závěrečné fáze odsunu.
Další část stanoviska reaguje na Pjakinovy výroky týkající se poválečného Československa, průmyslu a role Edvarda Beneše. ČSMF odmítá například tvrzení, že Československo bylo po válce jediným významným průmyslovým centrem, které zůstalo po nacistickém Německu zachováno.
Podle organizace bylo Československo zemí okupovanou nacistickým Německem, nikoli legitimní součástí Třetí říše. Československý stát podle ní právně nepřestal existovat ani během okupace, což dokládá i existence exilové vlády v Londýně, kterou postupně uznaly Velká Británie, Sovětský svaz, Spojené státy a další země.
ČSMF se zastává také prezidenta Edvarda Beneše, kterého označuje za jednu z klíčových postav československého zahraničního odboje. Odmítá představu, že byl pouze nástrojem britské politiky, a připomíná jeho vlastní představy o poválečném uspořádání Československa, znárodnění části hospodářství i budoucí orientaci země.
»Londýnská vláda tedy nebyla skupina emigrantů, která si hrála na vládu a poslouchala direktivy Velké Británie. Z hlediska mezinárodního práva nikdy nepřestala reprezentovat československý stát,« uvádí stanovisko.
V závěru ČSMF konstatuje, že jej mrzí, že se Pjakin podle jeho názoru dopustil »laciné interpretace« českých dějin a řady nepravdivých tvrzení. Kritiku směřuje také na Buzka, který podle organizace na Pjakinovy výklady přistoupil.
»Bohužel se v tomto pořadu oba pánové dopustili nestoudné neúcty vůči všem našim slovanským předkům, kteří padli v protifašistickém odboji a kteří v boji s německým nacismem ztratili své blízké. Očekáváme, že oba pánové budou schopni omluvy, nápravy a sebereflexe,« uvedlo Československé mírové fórum.
Stanovisko podepsali za předsednictvo ČSMF PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., Mgr. Marek Adam a Jitka Entlichová.
(pk)
FOTO – csmf.cz
Chcimírové, co popírají ruskou agresi na Ukrajině, se ozvali. Jdu blejt, velebnosti.
Když se dostal v roce 1933 Hitler k moci, tak se v ČSR zradikalizovali nenávistní Sudeťáci …. a začali páchat svoje zvěrstva a zločiny proti občanům ČSR a pomohli následně rozbít ČSR a pomohli Hitlerovi rozpoutat 2. sv. válku.
K frenetickému vítání svého vůdce Adolfa Hitlera a jeho nacistické německé armády v roce 1938-39 při vpádu do ČSR se Sudetští Němci dnes nechtějí znát a nemluví o tom veřejně na svých každoročních Sudetoněmeckých dnech v Německu. Na Sudetoněmeckých dnech v Německu asistují Sudeťákům představitelé KDU-ČSL, TOP-09, ČSSD z listopadovým pučem 1989 rozbitého Československa, např. za TOP-09 pánové Korte, Štětina, Schwarzenberg a další, za KDU-ČSL pánové Jurečka, Bělobrádek, Herman, za ČSSD Marksová a další.
Když vždycky sleduji myšlenkové pochody diskusních kovaných antikomunistů a zastánců vlastizrádných Sudeťáků a jejich současného Vůdce Posselta, pak už se nedivím a chápu, že za 2. sv. války rozpoutané Němci byli čeští konfidenti Gestapa, kteří s ním ochotně spolupracovali a udávali své české antifašistické spoluobčany. Němci po prohrané 2. sv. válce měli štěstí, že je mírumilovní Čechoslováci nechali v klidu a míru odejít z Československa do Německa, namísto toho, aby spravedlivě potrestali jejich válečná zvěrstva zločiny na českém národu.
Sudeťáci nebyli naši občané, a už vůbec ne „naši milí spoluobčané“ jak si z Čechů dělá šoufky páter Daniel Herman z KDU-ČSL. Sudeťáci byli Němci, kteří z Československa chtěli do Říše a tak jim to bylo umožněno humánním odsunem na základě rozhodnutí vítězných velmocí a dekretů presidenta Beneše. Češi si ještě dobře pamatují předválečné vyřvávání a hulákání Sudeťáků na československých ulicích ´Heim ins Reich´ a ´Lieber Lord, mach uns frei von der Tschechoslowakei´, a taky jak po okupaci v letech 1938-39 Sudeťáci freneticky vítali v Československu svého Hitlera, kterému po celou válku poslušně a ochotně sloužili. Odsunem Sudeťáci ušli spravedlivým trestům za svoji protistátní činnost proti Československu a za svoje válečné zločiny.
Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše jsou základem naší státnosti!
Hlavně že toho Pjakina vychvalovali do nebes. To je jako s SPD, která se bratříčkuje s AfD.