Základní myšlenky z projevu na nedělním protestu proti sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně
Přátelé, nyní je doba, kdy je potřeba opravdu aktivně vyhledávat pravdivé informace, protože pravda je v oficiálních médiích, v eurounijních politických kruzích a ve školách a v kultuře zcela potlačována.
Je nutné si uvědomit, že německý nacistický režim, jeho rasová teorie a následná válka, kterou rozpoutal, měla na východě Evropy vyhlazovací charakter.
Válečná zkušenost západní Evropy s německým nacismem se v žádném případě nedá srovnat s vyhlazovací válkou v Evropě východní.
Jejím cílem totiž nebylo »jen« mocenskopolitické a ekonomické podmanění – jako tomu bylo u západních zemí – ale etnické »vyčištění« prostoru od »slovanského podčlověka«.
A k tomuto anticivilizačnímu »projektu« se v naprosté většině dobrovolně a bez donucení se přihlásili i tzv. sudetští Němci. A v odtržených Sudetech při volbách do Reichstagu dali roku 1938 nacistickým kandidátům 99 % hlasů.
I tím je prokázána odpovědnost sudeťáků za zničení Československa. Dobrovolně se totiž připojili k hitlerovské diktatuře!
Konečným cílem nacistického Německa bylo »vyčištění« Čech a Moravy »od českého živlu«, což zcela jasně formuloval Reinhard Heydrich.
A právě na »získání životního prostoru pro německého nadčlověka« se aktivně podílela naprostá většina původních československých Němců, kteří si náhle začali říkat sudeťáci.
Češi byli v tzv. Sudetech ponižováni a ohrožováni na životech a byli VYHNÁNI! ze svých domovů většinou jen s tím, co unesli, a jejich uvolněné usedlosti ihned obsadili sudeťáci.
Po skončení 2. světové války ale neproběhlo VYHNÁNÍ NĚMCŮ, nýbrž ODSUN A PŘESÍDLENÍ! A to na základě Postupimské dohody a mezinárodních dokumentů, které mimochodem navrhl Churchill! Prezident Beneš a další státníci toto rozhodnutí pouze uvedli do právních řádů svých států.
Sudeťáky užívané termíny »vyhnání« a »násilné přesídlení«, či »genocida« jsou v absolutním rozporu s mezinárodním právem.
Mimochodem – při odsunu mělo 95 % sudetských Němců říšské občanství. Toho československého se totiž vzdali. Nejednalo se tedy vůbec o občany Československa.
Zastánci fiktivní tzv. sudetoněmecké národnosti zamlčují fakt, že v Postupimské dohodě (jež rozhodla o transferu Němců ze zemí sousedících s Německem) se nic neuvádí o »sudetských« Němcích. A samotný odsun řídila mezinárodní spojenecká komise!
Na uvedené právní skutečnosti ale sudeťáci vůbec neberou zřetel. Neberou v potaz ani to, že když se veřejně hlásili k Německu, i oni se dopustili zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy.
Vedoucí osobnosti americké okupační zóny v Německu dokonce roku 1946 konstatovaly, že práce československých úřadů při provedení transferu byla vzorná a dokonalá, a že způsob, jakým tyto orgány postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu, zasluhuje jen tu největší chválu.
Německo ani přesídlení Němci tedy nemají vůbec žádné oprávnění požadovat navrácení majetku nebo území a nemohou požadovat žádnou kompenzaci.
Podstatou ideologie Sudetoněmeckého landsmanšaftu ale je zcela falešná teze, že druhá světová válka byla POUHOU epizodou při jejich odsunu.
Pár čísel:
Němečtí antifašisté v ČSR mohli samozřejmě zůstat. Z celkových 3,2 milionu obyvatel německé národnosti jich bylo po válce vysídleno 2,4 milionu. V roce 1947 žilo v pohraničí 800 tisíc původních německých obyvatel. A z těchto poválečných Němců se v současné době v ČR k německé národnosti hlásí 18 tisíc lidí.
Závěr – citace – Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,
»Pokud si Němci myslí, že po uzavření Česko-německé deklarace mohou užívat termín vyhnání, pak se mýlí. Německo ani Česká republika principy mezinárodního práva nemohou měnit. Pokud jsme s Německem nakročili k rozvolnění některých principů mezinárodního práva, pak takovéto ujednání je z hlediska právního neplatné.«
Vladimíra Vítová, předsedkyně Československého mírového fóra (ČSMF)