Válka, válka, válka…

Proč se v dnešní pokroucené ideologii ultralevicových aktivistů skloňuje slovo válka víc než slovo mír? Proč se slovo mír stalo tak kontroverzním, že vyvolává tolik negativních reakcí?

Vždyť válka přináší nejenom obrovské zisky bankám, zbrojařům a šmelinářům, ale také především nesmírné hoře a utrpení obyčejným lidem, kterým násilím bere otce, bratry a syny a posílá je do mlýnku na maso zemřít. Viděl jsem válku hodně zblízka, vím, jak tvrdý je život civilisty ve válečné zóně. Viděl jsem, co válka způsobila na životě obyčejných lidí, a to mne vede k nesmiřitelnému odporu proti všem válečným snahám a štvaní.

Od momentu, kdy v dubnu 2022 Boris Johnson zakázal Ukrajincům uzavřít mír s Ruskem, zemřelo přes milion lidí, naprosto zbytečně, protože frontová linie je více či méně tam, kde byla v onom dubnu 2022. Nyní ale britští zbrojaři vydělávají na dodávkách dalekonosných raket (vzpomínáte, jak podivně utichla diskuze, že by na Ukrajinu neměly být dodávány dalekonosné střely, které by umožnily zasáhnout Moskvu?), které dopadají na cíle daleko, tisíce km, v ruském zázemí. Nemohu se sám zbavit otázky: kdo asi tak určuje cíle, poskytuje koordináty cílů a kdo ty střely programuje? Že by ukrajinští pěšáci? Pochybuji.

Prozraďte mi, kde končí dodávky zbraní válčící straně a kde začíná přímá účast třetí strany na válce? Kdy se ta třetí strana stane válčící stranou se všemi důsledky?

Kam zmizelo z našich masmédií jakékoliv mírové hnutí? Naše média suše a jednostranně konstatují, že každý den ve válkách umírají lidi. Všelijací prováleční aktivisté mají v médiích prostoru víc než dost a to jim moderátor ani neskáče do řeči. Všelijaké ultralevicové bojůvky (Milion chvilek, Oganesianův gang a další) ať již anonymně na sociálních sítích, anebo na ulici při protiválečných demonstracích,xscd  se všemožně snaží dehonestovat a poplivat kohokoliv, kdo příliš často vyslovuje to zavržené slovo: Mír. Ten je vzápětí označen za proruského agenta, chcimíra a duševně nezpůsobilého. Je mu doporučena alobalová čepice.

Je očividně »in« křičet »Do války, dokud neporazíme Putina a Rusko!« Ale kdo tam půjde bojovat? Branci? Jenže jak to řeknete rodičům? Že jejich syny vlast potřebuje? Že kdesi se bojuje za Prahu? Taková lež! Jak to vysvětlíte násilně mobilizovaným, které pochytáte na ulici a po krátkém výcviku je pošlete jako potravu pro rakety? Své syny nedám!

Karel Čapek to věděl a jeho úžasná kniha Bílá nemoc v sobě spojuje nejenom válečné štvaní a hrůzy války, ale i epidemii nemoci, která se rychle šíří. Jaká vizionářská paralela se současnou situací, s ukrajinskou válkou, která začala v roce 2014 a covidovou epidemií, která se začala šířit začátkem roku 2020.

Doporučuji zhlédnout: 

Chodím kolem pomníků padlým z 1. světové války. Čtu ta jména a vidím, že mnohdy padli i tři stejného příjmení. Uvědomuji si, jaký to musel být masakr a kolik válečných vdov, sirotků a snoubenek marně čekalo na své milé. Kolik mrzáků to přežilo a bylo odsouzeno k živoření a mnohdy k žebrotě. Běhá mi při tom mráz po zádech, když si uvědomím, čím museli projít. Ty žulové obelisky sice připomínají jejich jména, ale co jejich osudy, životy, utrpení? Jejich těla jsou někde v masových hrobech na Haliči, na Piavě, ve Francii. Nikdo neví, kde jsou ti, kteří jsou stále v kategorii »Nezvěstný«?

Proč se lidstvo není schopno poučit se z hrůz válek? Proč hamižnost válcuje obyčejné lidství? Nyní, 80 let po 2. světové válce, vlastně 3 generace, jako by pravnuci těch padlých najednou na ně zapomněli a začínají bubnovat do války, nejspíš v přesvědčení, že jim se nic nestane. Jenže válka, jakmile začne, už se nezastaví a převalí se přes hranice jako lavina. Najednou ten gauč u mámy v kuchyni, odkud byli tak stateční na sítích, když štvali do války, ve které umírají jiní, přestane být tak bezpečný, až dovnitř vrazí odvodová komise. Zdali si pak uvědomí, že sklízí to, co sami zaseli? Co pak asi řeknou? Jenže to už je nikdo poslouchat nebude, protože budou říkat to, co se nehodí. Jejich přerod v chcimíry bude jistě pozoruhodný, leč přijde pozdě. To jedovaté osivo, které sami zaseli, už vzklíčilo.

Jiří Kobza, krajský zastupitel Středočeského kraje (Stačilo!) a kandidát do Senátu na Lounsku