»Nedám dítě na školu, na níž učí extremista!« Kde je svoboda slova, táže se dějepisář Marek Adam

»Rusko osvobozuje Ukrajinu od nacistů, hlásá učitel dějepisu v Soběslavi. Ředitel ho nechává učit dál!« »Rusko osvobozuje, hlásá dějepisář. Učitelů podléhajících lžím je hodně, varuje expert« Nebo: »Učitel gymnázia schvaluje invazi Ruska: Až lidé prozřou, tak z toho zešílí, říká«. To jsou některé titulky z loňských článků mainstreamových médií, jejichž hlavním protagonistou byl učitel soběslavského gymnázia Marek Adam. Jak to s ním dopadlo? A jaké jsou jeho skutečné názory a postoje? To zjistíte z následujícího rozhovoru pro iportaL24.cz.

Schvaluje Marek Adam »ruskou invazi«? Jaký je váš osobní postoj k válce na Ukrajině? Kde je třeba hledat její příčiny?

Hned v úvodu bych rád zdůraznil, že jsem členem tří mírových spolků a dvou protifašistických organizací. Z toho je naprosto zřejmé, že mi nikdo nemůže vkládat do úst myšlenku, že snad »schvaluji« či »podporuji« jakoukoli válku. Žádný normální člověk si válku nepřeje a válku nechce! Zároveň je však třeba férově říci, že každá válka si zaslouží objektivní a spravedlivé posouzení svého vzniku. Válka na Ukrajině vypukla v únoru 2014 a jednalo se o osm let trvající občanskou válku. Osm let před zahájením SVO docházelo na »suverénnímׅ« území Ukrajiny k vraždění ruskojazyčných a pravoslavných Ukrajinců. Kdo tehdy ze Západu například pomáhal zachraňovat děti zavražděné fašisty na Donbasu, jejichž památku připomíná Alej andělů?!

Než začnou »angažovaní redaktoři mainstreamu« a »angažovaní politici současných vládních stran« hovořit cosi o »schvalování agrese«, měli by si zjistit, kdo a v jaké míře v daném konfliktu skutečnou agresi provádí. Také by se měli zamyslet nad tím, proč v případě nespočetných skutečných agresí NATO, které byly v rozporu s rezolucemi OSN, sami zbaběle mlčeli. Jedná se například o agresi NATO v Iráku, Libyi, Sýrii, Afghánistánu, o »humanitární bombardování« Jugoslávie atd.

Všichni skuteční světoví vojenští a političtí analytici – český mainstream je však nikdy (!!!) nepublikuje – hodnotí válku na Ukrajině jako proxy válku NATO, tedy válku v zastoupení, proti Ruské federaci! To vše při zneužití zfašizované části ukrajinského lidu. A zvláště jsou obětí nevinní ukrajinští civilisté, kteří jsou drženi jako rukojmí brutálními ukrajinskými neonacisty fašistického praporu AZOV a dalších. Ti lidé jsou používáni jako živé štíty!

Ukrajina byla zneužita Západem jako jakési pomyslné beranidlo proti Ruské federaci. Počet ukrajinských obětí dnes šplhá až k číslu 1 000 000 lidí. Jde tedy o válku Západu proti RF »do posledního Ukrajince«.

Má spolupracovnice z Českého mírového fóra a předsedkyně Aliance národních sil, Dr. Vladimíra Vítová, uvádí: »Nacisté byli recyklováni a přivedeni do CIA. NATO a celý důvod jeho existence byl: sabotáž, rozvrat, podvratná činnost a vyhrožování Rusku. Současná ukrajinská operace proti Rusku svědčí o organizovaném zločinu CIA, která zorganizovala ukrajinský převrat, který svrhl proruskou vládu a nastolil proamerickou. CIA měla připraveny bezpečnostní služby, vojáky, vytvořila soukromé milice.

CIA se chovala a chová k Ukrajině stejně jako k Vietnamu nebo k jakékoli jiné zemi, kterou okupují USA! Taková je situace. Záměr CIA a americké angažovanosti na Ukrajině je vtrhnout na Rusko. A také samozřejmě ukrást Ukrajinu a vzít si všechny přírodní zdroje, které jsou k dispozici, a všechny zisky, které je možné mít.

To je to, co dělá CIA – dláždí cestu americkým obchodním zájmům, používáním nelegálních metod k dosazování politiků na Ukrajině, kteří se budou řídit americkou linií. To je to, co se děje, ale o tom vám média neříkají.«

Závěrem této otázky chci zdůraznit, že každá válka je špatná. Kdo ale vrátí život zabitým dětem na Donbasu, jejichž vraždu má na svědomí kyjevský režim, nesoucí rysy režimu fašistického? Kdo se kdy pozastaví nad tím, že sama Angela Merkelová přiznala, že tzv. Minské dohody představovaly jen zástěrku k tomu, aby Rusko bylo Západem oklamáno a aby Ukrajina mezitím mohla být militarizována?

Rusko války nezačíná, Rusko války ukončuje…

Jak dlouho podle vás válka potrvá a jak asi skončí?

Válka na Ukrajině skončí až teprve tehdy, až ji přestane Západ financovat. Jestli se tak stane rozhodnutím amerického Kongresu již v brzké době, či až cca za dva roky, ukáže budoucnost. Každopádně se tím ukončí utrpení a genocida ukrajinského civilního lidu, jenž byl osm let (2014-2022) terorizován a vražděn ukrajinskými neonacisty, a který je dnes Západem posílán do bratrovražedné války proti Rusům. Jak jsem již zmínil, Západ si to představuje jako »válku do posledního Ukrajince«. Dnes se tam na jistou smrt posílají již starci, ženy a děti.

Bohužel Ukrajina zůstane zapsána do dějin jako velmi smutná kapitola.

Vraťme se, prosím, ještě k rok starému mediálnímu tlaku na vaši osobu. Ředitel soběslavského gymnázia se vás tehdy zastal. Stále platí, že kolem vaší osoby není žádný ruch a tlak ze strany kolegů či učitelů?

Dovolte mi vaši otázku poněkud »učesat« a uvést faktický kontext na správnou míru.

Pokud to mediálně vyznívá tak, že se mě pan ředitel zastal, za což jsem upřímně vděčný, pak to beru jako dobrou zprávu a pozitivní signál směrem k veřejnosti. Vzpomeňme si například na profesní likvidaci paní učitelky Martiny Bednářové, k níž došlo na základní škole v Praze.

Na rozdíl od ní jsem výpověď od svého zaměstnavatele neobdržel, to je pravda. Což ovšem neznamená, že ty tlaky tam žádné nebyly. Faktem je, že kvůli celé kauze byl nepříjemnostem vystaven osobně pan ředitel i celá instituce školy, ale ten tlak nevycházel ode mě! Za ten hrozný tlak byli zodpovědní všichni ti, kteří se tuto kauzu snažili otočit směrem k mé profesní likvidaci. Do školy i mně osobně chodily nenávistné zprávy a vzkazy. Najatý a neobjektivně zaujatý redaktor Jiří Dintar z Táborského deníku na mě »angažovaně« podal trestní oznámení a poslanec Pavel Klíma z TOP 09 – též coby náměstek hejtmana Jihočeského kraje pro školství – se na mé osobě rovněž mediálně přiživil. Že tím poškodili nejen mě osobně, ale i celou školu, tehdy zřejmě nedomysleli. Ani mě osobně nekontaktovali, nechtěli po mně žádné mé vlastní vysvětlení. Žalobu však ve finále podal »redaktor táborského deníku«.

Pravdou je, že pár kolegů ve sboru mi vyjádřilo osobní podporu. Ale našli se i tací, kteří ve sborovně, s gustem sobě vlastním, deklamovali prohlášení ve stylu »anticharty«, kde se ode mě veřejně a pohrdavě distancují, a v němž mé soukromé politické stanovisko k dění na Ukrajině přezíravě odsuzují.

Signifikantní je, že do morálního odsouzení a zavržení mé osoby připojili a zahrnuli rovněž tu skutečnost, že jsem se několik měsíců před »Ukrajinou« odmítl dobrovolně podvolit experimentální genové terapii známé též jako očkování proti covid-19. Najednou jsem z kolegy-učitele byl degradován na »extremistu« a »antivaxera«.

V ředitelně jsem obdržel tzv. vytýkací dopis – upozornění na možnost výpovědi – z důvodu »poškození dobrého jména školy« a dvakrát mi bylo v užším kruhu nabídnuto, zda nechci pracovní poměr sám a »dobrovolně« ukončit dohodou. To jsem rezolutně a zásadně odmítl. Prohlášení na webu školy se nesla v tom duchu, že se jedná o můj soukromý politický názor, který je jaksi »zavrženíhodný«. Slušní lidé v naší demokratické, post sametové společnosti přeci nesdílejí názory, jaké má pan učitel Adam…!

Bohužel velký podíl viny na skutečnosti, že se škola i pan ředitel osobně ocitli pod tlakem, měla média. A s nimi i »zfanatizovaná« veřejnost tlačící na školu různými prohlášeními typu »nedám dítě na školu, kde učí extremista«. Kde zůstala presumpce neviny a ústavně zakotvená svoboda politického názoru? Svoboda slova?! Profesionalita a osobní čest…? Pracovněprávní zákony a smluvní závazky?! Respekt k jinému názoru?!

Největším paradoxem školství je, že samotná směrnice ministerstva školství, ještě ze začátku března 2022, hovořila v tom smyslu, že se s dětmi/žáky má o válce na Ukrajině otevřeně hovořit. To učinila paní učitelka Bednářová. Jak to s ní dopadlo, víme všichni. Já jsem ve škole nic neprezentoval, snad jen kromě vysvětlení mezinárodního celospolečenského kontextu na soukromý dotaz žáků. U mě prostě vadila skutečnost, že jsem proti-systémovým politikem z mediálně nepohodlné strany.

Jak to vlastně dopadlo s trestním oznámením na vaši osobu a dalšími právními náležitostmi?

Na policii jsem podal vysvětlení k celé situaci a nestal jsem se vlastně ani obviněným. Pouze tzv. prověřovanou osobou. Policie navštívila i žáky ve škole. Výsledek šetření jsem se nedozvěděl, věc byla předána na oddělení extremismu a terorismu do Prahy. Cejch »zločince« se mnou zůstával dál. Nicméně zpětně musím přístup policie hodnotit jako relativně velmi korektní, i když zrovna příjemné to pro mě, ale hlavně pro mé blízké, nijak nebylo.

Na každé naší mírové či politické manifestaci byl přítomen redaktor Dintar, někdy i v doprovodu krajského náměstka Pavla Klímy, velmi často ovšem v doprovodu třetího táborského místostarosty Radoslava Kacerovského, kteří o nás pak na sociálních sítích psali jako o extremistech či jako o duševních mrzácích. Třetí táborský místostarosta s sebou na naše akce přinášel transparenty jako Smrt Putinovi!, či tam chodil v tričku s ukrajinským trojzubcem. Když jsem jim vysvětloval, že např. heslo Sláva Ukrajině! je v kontextu ukrajinských banderovců něco podobného jako nacistické zvolání Heil Hitler!, tak mě v médiích dehonestovali ještě mnohem víc – přímo jako proruského extremistu. Dokonce na Kraj z jejich podnětu přišlo ještě letos v červnu udání v tom smyslu, jak může takový člověk jako já vůbec učit děti.

Koncem června přijela do školy jakási právní komise z Kraje a posuzovali můj případ. V té době jsem se obrátil na státní zastupitelství s dotazem, jak tedy celá ta kauza kolem mě dopadla. Dopátrat se výsledku šetření představovalo zdlouhavou administrativní mašinérii. Nakonec jsem se prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce dozvěděl, že jsem zcela nevinný a že jsem se dokonce nedopustil ani přestupku.

Proč jsem s výsledkem šetření, starým tehdy již přes půl roku, nebyl seznámen ze strany vyšetřujících orgánů ani já, ani ředitel školy, nevím. Prostě to najednou bylo vyhodnoceno jen jako zcela bezpředmětné trestní oznámení. Kdybych si za tím nešel, neznal bych výsledek onoho šetření dodnes. A cejch »trestně stíhaného« by sám od sebe nezmizel nikdy…

Samozřejmě o mé nevině nepadlo v médiích, ale ani na webu školy, jediné slovo. Pana radního Klímu jsem kontaktoval s nabídkou, že od něj přijmu osobní omluvu a kauzu vyřešíme smírem – uznáním jeho pochybení. Třebaže mi dvě jeho asistentky potvrdily přijetí mé žádosti, žádné odpovědi – ani zamítavé – se mi od Pavla Klímy z TOP 09 dosud nedostalo.

Největším rozčarováním v celé té kauze zůstává fakt, že tato kauza prý vznikla »z udání jednoho rodiče«. Ten se údajně obrátil na aktivistického redaktora Jiřího Dintara. Zda za tím stálo ještě něco víc, jsem se už nedozvěděl. Ani kdo oním »stěžujícím si« rodičem byl. Například v maturitní třídě jsem však z hodiny na hodinu přestal učit moderní dějiny po druhé světové válce. Bez věcného zdůvodnění – prostě pro »můj špatný mediální obraz«. Někomu se zkrátka tehdy hodilo, aby učitel Adam jednou provždy doučil…

Obraťme nyní list. Jak hodnotíte stávku na školách a celkové akce pod patronací odborů, které proběhly přesně před týdnem? Povedly se, nebo to chce přitvrdit?

Ještě se jednou vrátím ke své kauze. Je-li řeč o odborech, proč se odbory nezastaly mě nebo Martiny Bednářové? Jak mohou »odbory« dopustit to, co se dnes děje?

Ale pojďme k oné stávce. Řeknu to napřímo: Odbory jsou připosrané! Je to asi tak, jako když chcete, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá! Nemůžete mít důvěru vykořisťovaného proletariátu a současně si držet přízeň vykořisťovatelů. Dle mého soukromého názoru jsou odboroví předáci řízenými figurkami. Už před časem jsem navrhoval přijmout a vytvořit iniciativu, jež by sloužila jako platforma pro jakési paralelní odborové organizace.

V minulosti to bylo alespoň o té kolekci. Dnes pan Středula podpoří kandidaturu Danuše Nerudové na Hrad, a pak hovoří o sociální emancipaci a funkci státu. Korunou tomu všemu pak bývají prohlášení typu »Stávkujeme, ale není to myšleno ve zlém, není to nic proti vládě!« To už se pak člověk musí jen hořce smát…

Který z požadavků školských odborů směrem k vládě je podle vás nejzásadnější?

Vláda Petra Fialy vyměnila budoucnost českých dětí za válečný byznys. Stávka neusilovala primárně jen o zvýšení učitelských platů, nýbrž stala se bojem za sociální práva dětí, jež jsou daná Listinou základních práv a svobod. Největším problémem ve školství je tzv. PH MAX, tedy maximální počet hodin, který je možné zaplatit. Jen bych rád dodal, že učitelé stávkovali bez nároku na mzdu, měli jsme tedy neplacené volno. A samozřejmě je tu ještě černá díra zvaná inkluze. Inkluzi úplně zpackali!

Ministr Bek v aktuálním rozhovoru pro iDnes.cz prohlásil, že učitelů je až moc. »Nárůst personálních kapacit se úplně odpoutal od nárůstu demografického, protože dětí přibylo za pět let nějakých sedm a půl či osm procent, zatímco počet pedagogických pracovníků narostl o dvacet procent,« řekl doslovně Bek. Je to podle vás relevantní argument pro obhajobu škrtů ve školství?

Nejhorší, co můžete ve školství provést, je postupovat tzv. ode zdi ke zdi. Nejprve se mluvilo a psalo o kritickém nedostatku učitelů, nyní pan ministr naopak přichází s narativem o nadbytku kantorů. Drazí ministři školství: I lhát se musí umět.

Jak vůbec hodnotíte práci ministra Beka?

Pan ministr by měl méně naslouchat sudetským Němcům a více českým učitelům. Při vší úctě – pan ministr je muzikolog a nikoli ředitel školy. Nikdy nemusel prakticky řešit, kde a jak sežene peníze na výplatu pro uklízečku, kuchaře ve školní jídelně či pro pedagogickou asistentku. Protichůdné iniciativy jednotlivých, často se střídajících ministrů školství, ve finále nadělají více škod, než kdyby ministři nedělali vůbec nic a nechali školství žít autonomním životem…

A co říkáte na argumenty některých kritiků vlády, kteří nicméně uvádějí, že učitelé by stávkovat neměli, protože právě oni se svými postoji stáli za volbou pětikoalice?

Mám pocit, že není dost dobře možné házet všechny pedagogy do jednoho pytle. Ale v něčem vaše otázka skutečně míří na dřeň věci.

Z doby covidové mám zkušenosti, že bylo mnoho kolegů, napříč všemi školami, kteří se – částečně i z nedostatečné znalosti věci – s totalitou tzv. covidismu identifikovali možná i trochu víc, než bylo zdrávo. Něco podobného pak nastalo v souvislosti s »ukrajinskou hysterií«. Najednou se kolem mě objevovaly četné modrožluté stužky na klopách, modrožluté nástěnky, nenávistné projevy vůči ruskému prezidentovi…

Dokonce například jeden rodič se pohoršoval nad tím, jak můžeme v literatuře učit ruské autory 19. století, jakými jsou třeba Tolstoj nebo Dostojevskij. »Proč tam ještě pořád máte ty Rusáky?!« Tak jsem mu odvětil, že například Gogol byl vlastně Ukrajinec a myslel jsem si o…

Vzpomínám si zpětně na prezidentskou volbu na počátku roku 2013. Tehdy ti »lepší« volili Schwarzenberga, zatímco »póvl« podporoval Zemana. Prostě mnoho učitelů (ne ale všichni!) v sobě má zabudován určitý pocit »lepšolidství« a dává jej tímto způsobem najevo.

Argumentem, proč mnoho učitelů, ale i jiných profesí, volilo koalici SPOLU, byl hlavně »Antibabiš« (ač Babišův »covid-teror« problém vlastně nepředstavoval). A pocit, že si musíme zvolit »rozpočtově zodpovědnou vládu, jež dá poměry v naší zemi do pořádku«. A že budeme mít »slušného premiéra«.

Kdybych byl škodolibý, označil bych výsledek nastalé sociální reality slovním spojením UČITELSKÁ KARMA.

Která vláda – ať už Babišova či Fialova – si skutečně váží poslušných učitelů (často papežštějších než papež), kteří vždy ohnou záda před ministerským úředníkem??! Ale já škodolibý nejsem, takže se rozčarování voličů SPOLU mezi kolegy kantory neposmívám. Navíc celá řada z nich musí splácet hypotéky, živit rodiny s dětmi a vnoučaty… Prostě přežívat v tomto systému!

Jaký je podle vás v současnosti kredit učitelského povolání ve společnosti? Odpovídající?

Souvisí s tím, co už jsem říkal. Ale ještě přidám jeden poznatek. Společnost, která si finančně více váží generálů než učitelů, je společností války. Společnost, která rezignuje na své duchovní zakotvení, se stává společností »duchovních bezdomovců«. Autorita učitele obecně a zásadním způsobem velmi upadla po roce 1989. Ale mnoho kantorů vám to takto otevřeně nepřizná. Spíše se lidem změnily hodnoty. Socialismus přes všechny své nedostatky věřil v určité ideály. Kapitalismus žádné ideály nemá. Dnešní mladí lidé mají své osobní kariérní plány, ale ideály už moc ne.

Učíte dějepis. Říká se, že dějiny píší vítězové. Platí to i pro dnešní dobu? A dá se vůbec dějepis učit netendenčně?

Samozřejmě, že to platí. Jenže dnešní přepisovatelé historie už ani nepředstírají, že ji nepřepisují. Dokonce se ani nejedná o přepisování kapitol starých 500 nebo 5000 let. Dnes se zkrátka přepisují dějiny staré 50 let i méně.

Netendenčně se dějepis samozřejmě učit dá, ale pak právě přicházejí ty problémy, které jsem vám již popsal. Já osobně usiluji o pluralitu pohledů a netendenční interpretace definuji coby »konspirační teorie«.

Kterou historickou osobnost či dějinné období nejvíce obdivujete a proč?

Možná vás to překvapí, ale vyloženě obdiv mi tak trochu zavání kultem osobnosti. Aktéři dějin bývají obyčejní lidé z masa a kostí, lidé s chybami a nedokonalostmi. Právě to je činí pravdivými. Také obdiv konkrétního historického období je velmi, velmi relativní. Každá doba v našich dějinách má své Gabčíky a Kubiše, ale i své Čurdy a Moravce. Tak tomu bylo, je a bude stále.

K pár osobnostem z historie mám hluboký respekt. Ze středověkých dějin určitě Mistr Jan Hus, z moderní doby zcela jistě Tomáš Garrigue Masaryk (ač první republiku příliš neobdivuji). A víte, proč právě Masaryk? Protože se nebál jít proti proudu. I za cenu, že tím mnohé riskoval. A z období relativně nejnovějšího básník Jaroslav Seifert. Ze stejného důvodu.

Opustil jste řady Aliance národní svobody a vstoupil do KSČM. Proč? Rozešel jste se s Aliancí v dobrém či nikoli?

Spíše bych řekl, že jsem se od ANS regionálně »odloučil«. Ze svých politických ideálů jsem nic a nikoho nezradil. Jen tady na jihu Čech vznikla seriózní poptávka a s ní také vzápětí nabídka na vlasteneckou levicovou volební koalici. ANS se do ní, i vzhledem ke svým partnerům, nezapojila. ANS se tak rozhodla pro svou vlastní specifickou koalici s jinými subjekty a já to respektuji. S mnoha skvělými lidmi z ANS zůstávám v přátelském osobním spojení i nadále.

Mým ideálem bylo volebně spojit ANS a KSČM. Bohužel se to nepodařilo. Považuji to za dílčí prohru pro oba subjekty. Ale pevně věřím, že není všem dnům konec!

Co říkáte na to, že ANS jde do evropských voleb v koalici přibližně osmi subjektů, v čele s Národní demokracií, DSSS, Republikány či Rozumnými Petra Hanniga? Jmenuje se Aliance za nezávislost ČR, což říká vše. Ale – není to až příliš velký slepenec?

Není! Naopak! Byl bych mnohem raději, kdyby vznikla celonárodní vlastenecká fronta. Všech alternativních mimoparlamentních subjektů se všemi, kteří hlásají velmi podobné myšlenky. Kdyby prostě vznikl takový volební ekvivalent k SPD spojením mimoparlamentních vlasteneckých stran na jedné společné koaliční kandidátce. Samozřejmě bez tzv. řízené »infiltrované« opozice. A bez stran adorujících fašismus či rasismus či různé netolerance, resp. »fóbie«.

A co vy osobně? Jste pro vystoupení z EU a NATO?

Jsem pro okamžité vystoupení z EU i z NATO. NATO mělo být rozpuštěno již dávno – společně s Varšavskou smlouvou. Soudobá EU nepředstavuje žádnou garanci svobody, míru, vzájemnosti ani hospodářské prosperity. Nýbrž právě naopak! Dnešní EU připomíná Titanic. Na palubě se sice ještě vesele tančí, ale spodní patra už se potápějí.

K vystoupení z obou struktur stačí jen dostatečná politická vůle. Ale ta tu právě teď bohužel zatím stále ještě není!

Přesto bych chtěl vzkázat čtenářům, aby neztráceli naději. Do dvou let tu totiž bude mnoho věcí zcela jinak…

Petr Kojzar