Informace o Kolomojského hodnocení situace na Ukrajině a jeho slova o tom, že Volodymyr Zelenský úmyslně torpeduje jednání o míru, se neobjevila v tisku. Proč také? Nějaký Ihor Kolomojský? Koho zajímá? Jenže ten Kolomojský není jenom tak někdo. Nebýt jeho, nebyl by prezidentem Ukrajiny Zelenský. Jeho vliv a jeho peníze posunuly klauna z jeho televizních obrazovek až do prezidentského křesla.
Jméno Kolomojského, dnes občana Izraele, donedávna vůdčího představitele židovstva na Ukrajině, se před časem skloňovalo často. Byl totiž jedním z nejmocnějších mužů Ukrajiny. On, rodák z Dněpropetrovska (z Dnipra), narozením ruskojazyčný Ukrajinec židovského původu pocházející z dobře situované sovětské rodiny, se dokázal po rozpadu Sovětského svazu dostat k nebývalému jmění. Stal se majitelem televizní stanice, kde měl svůj pořad Zelenský, největší ukrajinské banky, mužem, jenž kontroloval cesty ruského benzinu a nafty ke spotřebiteli, svého času dodavatel elektřiny pro skoro celou zem, jeden čas také gubernátor Dněpropetrovské oblasti, jenž měl dokonce k dispozici svou vlastní armádu. Mohl všechno, i když se čas od času dostával do problémů i s dost volnými zákony. Nejen ukrajinskými, ale i americkými, kam se snažil expandovat, a také kyperskými. Zde, v daňovém ráji, chtěl vytvořit centrum své majetkové říše. Neuspěl však se žádostí o občanství. On, odpůrce bývalého prezidenta Porošenka a svého času motor pro toho současného! Jenže se Zelenským se také rozkmotřil. Chtěl příliš mnoho. Prezident mu dokonce některé aktivity překazil a část majetku ze státně důležitých důvodů zestátnil. Kolomojský byl pak dokonce na Ukrajině stíhán a zbaven občanství.
Nedivme se ovšem, že válka mu dělá problémy. Stále má na Ukrajině nesmírný majetek. Ale ač je jedním ze tří nejbohatších mužů země, je zčásti zbaven přítoku peněz, které mu krade stále prodlužovaná válka, na níž nevydělává. A přitom je připraven obchodně spolupracovat se všemi, tedy i s Ruskem. Ví totiž, že nafta a plyn jednou opět na Ukrajinu z východu potečou, a chce být u toho. To je zřejmě jeho největší provinění. Při tom za kapitalismu by přece mělo platit, že kšeft je nedotknutelný a měl by pokračovat i v dešti střel. Tak, jako to bylo v dobách Marie Theresie, kdy obě válčící strany do jisté míry zásoboval manžel císařovny František Lotrinský, a za 2. světové války, kdy Prescott Bush, dědeček a pradědeček amerických prezidentů, podporoval finančně nacisty a IBM jim dokonce dodávala potřebné komponenty využívané dokonce v koncentrácích.
Výrok oligarchy Kolomojského jistě musel naštvat zeleného mužika Zelenského. Řekl totiž, že »současná ukrajinská vláda nemá zájem o mír kvůli hrozbě ekonomického kolapsu a vzpour v armádě«. Nás ovšem zajímá jeho myšlenka, že Zelenskému nejde o mír. O ekonomickém kolapsu nikdo nepochybuje. Nebýt Evropské unie, už dávno by země přišla na buben.
Hlasy o tom, že ukrajinskému prezidentovi nejde o mír a že se jen snaží urvat, co nejvíce peněz z Evropské unie, se množí. Zaslané prostředky se zde totiž podezřele ztrácejí, mocní věrní válce bohatnou, zvláště pak ti z okolí samotného Volodymyra Zelenského. Bývalí mocní, odsunutí od moci, už proto přemýšlejí, jak ho odstranit. Možná, že pochopili, co chce Donald Trump. Připraven je znovu čokoládový král Porošenko, bývalý premiér Jaseňuk, ekonomická ekvilibristka Tymošenková, generálové Syrský a Zalužný… Je také řada nových kandidátů na rozdělování peněz z Evropské unie. Těch minulých i těch budoucích.
Jde tedy o peníze. O to, že »není žádné opevněné místo, do něhož by nemohl proniknout osel s nákladem zlata« (Cicero). Za peníze si totiž lze koupit vše, jen jde o to za kolik. Když je máš, tak můžeš leccos. Proto se ti nejdravější vždy vrhají do válek a transakcí, které mají znemožnit konkurenta. Jenže vše má své hranice a také válka se postupně dostává do bodu, kdy musí přestat. Kvůli vyčerpání, kvůli nesplnění cílů, kvůli odporu obyvatel. Někdy i kvůli obchodu. Málokdy kvůli strádání těch, kteří prolévají krev za ty, co všechno zavinili a všechno se snaží řídit.
A zase jsme u Ukrajiny, tedy především u té západní, postbanderovské, kde vládne korupce a nacionální antirusismus. Ač je vyvíjena snaha umlčet kritiky a vyřadit, pokud jde o korupci, ukrajinské kontrolní orgány z možnosti kontrolovat, přesto se Evropa dozvěděla o korupčních a dalších hospodářských aférách vládnoucího klanu. Připomeňme si korupční aféru zástupkyně vedoucího prezidentské kanceláře Mudré, generálního prokurátora Kravčenka, jenž pro jistotu rychle uprchl ze země, aféru Midas, do níž byli zapojeni ministři spravedlnosti a energetiky, přítele Volodymyra Zelenského a bývalého obchodního partnera Mindiče, v níž bylo zpronevěřeno sto milionů dolarů, došlo k podvodům při nákupu dronů, což bylo vyčísleno částkou 254 milionů hřiven, připomeňme si kauzu předražených potravin pro vojáky, do níž byl zapojen nejen ministr obrany, ale i několik jeho náměstků…
Nedivme se Kolomojskému, který k těmto podvodům nebyl přizván, že se cítí odstrčen a je roztrpčen. Nejen však on. V minulých dnech vystoupila se stejnými argumenty i bývalá tisková mluvčí prezidenta Zelenského Julja Mendel, jíž známe mimo jiné i z rozhovoru s Tuckerem Carlsonem. Podle ní se Zelenský schovává za parlament, aby se udržel co nejdéle u moci a měl z toho osobní profit. Evropská unie totiž v poslední době přesunula na Ukrajinu dalších 70 mld. eur a podle slibu, jenž pronikl na veřejnost, pro příští rok již vyčlenila dalších údajně 47 mld. eur. Výše daru by měla být definitivně schválena ještě do konce roku. Jde o velmi tajný závazek, přesto už zazněl v západních médiích. V českých nikoli. Ty jsou ve své většině nakloněny válce.
Válka na Ukrajině však znamená utrpení pro miliony Ukrajinců. Vzhledem k dodávkám některých moderních zbraní ze Západu, vlastně i Rusům. Litovat však jenom člověka? Ne, to by bylo zjednodušení. Litujme přírodu, která za nic nemůže, zvířata, která ve válčících zónách musí žít, ovzduší, které ničí údery na ropná úložiště, moře, do něhož se rozlévá ropa ze zasažených tankerů, památek a stavebních skvostů, které tam svou prací vybudovali předci těch, co válčí.
Pro co se vlastně válčí? Pro kus země obývané jinoukrajinskými obyvateli, pro jejich jazyk, školy nebo proto, aby zbrojaři měli větší zisky a suroviny, které se tam nalézají a přivlastnil si je někdo jiný? Podle staré pravdy po čase už nikdo neví, proč to vše vlastně začalo.
Dejme si ovšem otázku: Opravdu neví? Ti, co válku řídí, to vědí. Ví to i pan Řehka, jenž se znovu ocitl v minulých dnech ve vysílání České televize, ale už shromáždění milionáři pana Mináře by těžko zcela jednoznačně odpověděli na výše zmíněný dotaz. Ve hře je to i to, nebo spíše od každého kousek. Od snahy získat větší kus moci, bohatství, které je skryto uvnitř země, od ponížení druhého až k náboženství a nacionalismu. Opravdu i »nacionalismus je také náboženství, je to vejce, z něhož se líhnou války« (Gui de Maupassant).
To, že najednouoligarcha Kolomojský prohlédl a nakonec i jiní a ukazují na ty, kteří nechtějí mír, je jistě nadějnou změnou, příslibem pro Evropu, i když naši rusofobové to nejsou schopni pochopit. Ale i oni by si měli uvědomit, že »člověk, chce-li bojovat za nějakou vytčenou věc (bojovat se nemusí jenom zbraněmi – pozn. kz), musí především zůstat alespoň naživu« (Lion Feuchtwanger). Jenže, je Evropa schopna to pochopit?
Jaroslav Kojzar
No, a začal to Gorbačov.