Iniciativa Mír a spravedlnost, která vznikla počátkem ledna 2023 a klade si za cíl vrátit do české veřejné debaty o válce na Ukrajině požadavek příměří a míru, formulovala v deseti bodech východiska iniciativy a pět jejích aktuálních požadavků na českou vládu. Zároveň usiluje o sběr podpisů pod text této výzvy, se kterou se obrátila i na prezidentské kandidáty.
Iniciativa Mír a spravedlnost je volné společenství signatářů stejnojmenné výzvy, jehož aktivity koordinuje organizační výbor ve složení novinář Matěj Stropnický (předseda), bývalý ministr zahraničí Jan Kavan a molekulární imunolog Václav Hořejší. Iniciativa se také bude průběžně vyjadřovat k novým skutečnostem při vývoji ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.
Po deseti měsících války na Ukrajině je podle iniciativy zřejmé, že zbraněmi tento konflikt tak, jako mnohé jiné, vyřešit nejde. »O životy přicházejí další a další lidé, vojáci i civilisté, zejména ukrajinští. Několik milionů lidí před válkou uprchlo za hranice Ukrajiny. Rodiny jsou rozdělené, životy přetržené, země je pustošena. Ukrajina krvácí. Ačkoli o příčinách války lze vést nekonečné spory, je jasné, že podle mezinárodního práva je za její bezprostřední rozpoutání odpovědné Rusko. Poté, co byly jeho domnělé i skutečné bezpečnostní obavy ignorovány, přešlo Rusko z konfliktního, neúspěšného dialogu diplomatů k fyzickým bojům na území napadeného státu,« píše se ve výzvě.
Ukrajina je ale podle jejích autorů zároveň bojištěm střetu, který ji od začátku přesahuje: na její straně je do něj zapojen i Západ, a to především mohutnou vojensko-finanční podporou a uvalenými sankcemi. »Sankce, které Západ a zejména evropské země na Rusko uvalily, nesplňují očekávání, s nimiž byly přijaty. Ruský postup nezastavily, nezmírnily, a dokonce nijak závratně ani nepoškodily ruskou ekonomiku. Ubližují naopak evropským domácnostem a firmám, včetně českých. Evropu a zvlášť Česko drtí inflace, na níž má válka významný podíl. Život nás všech se zdražil, a ačkoliv to není příjemné nikomu, těch u moci, kteří nejvíc volají po válce, se zdražování života dotýká nejméně. Použití jaderných zbraní si jistě nepřeje žádná strana konfliktu. Je však po letech jako hrozba znovu reálné. Je neuvěřitelné slyšet hlasy, které říkají, že se ani jadernou hrozbou nemáme nechat odstrašit,« lze si dále přečíst v textu iniciativy.
Plán zvaný sankce selhal
Většina válek v historii podle ní neskončila úplnou porážkou jedné strany a její kapitulací, jak si ji válečná strana představuje. Většina válek neskončila jako 2. světová válka. Obvykle války končí dříve, a to mírem. Výkřiky typu »Ať Rusko odtáhne a bude mír« nic neřeší, nic takového se samo od sebe nestane.
»Plán zvaný sankce selhal. Chápeme, že je těžké to uznat, ale předstírání, že sankce fungují, nezvyšuje důvěryhodnost našich vlád ani v nejmenším. Plán podpory boje do posledního muže je fanatický a nepřijatelný. A jiný plán není,« tvrdí autoři.
Proto je třeba přimět naši vládu k tomu, aby začala pracovat nikoli pro válku, ale pro spravedlivý mír. »Ten se má postupně stát společným požadavkem všech evropských vlád vůči vládám Spojených států a Ruské federace. Především jejich vůle a rozhodnutí Ukrajiny jsou klíčem k budoucímu jednání o míru. Nic takového se ale nestane bez tlaku veřejnosti, nás, lidí. Jde nám o spravedlivý mír. Mír, k němuž se rády nerady připojí všechny strany konfliktu, mír, který bude garantován všemi relevantními stranami, mír, jehož přesnou podobu neznáme, nemůžeme ji znát a ani ji nemáme chtít znát. Bude předmětem dlouhých a bolestivých vyjednávání. Mír mají samozřejmě dojednávat politici se svými diplomaty a experty. Oni vládnou, oni ať jednají. My ale požadujeme, aby jednali v zájmu spravedlivého míru. A aby začali jednat okamžitě a v první řadě se zasadili o co nejrychlejší příměří,« končí desátý bod východisek.
Proto mírová iniciativa Mír a spravedlnost vyzývá českou vládu, aby:
»1) ukončila slovní podporu válce a šíření nenávisti vůči kterémukoli státu či jeho představiteli, a potlačování názorů, které válku kritizují,
2) podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní, a poté k jednání o spravedlivém míru, a to se svými evropskými partnery s cílem získat pro mír i vládu USA,
3) požadovala po ostatních evropských vládách v Radě EU poctivé a nestranné vyhodnocení dopadu sankcí uvalených na ruskou ekonomiku a zároveň naopak dopadu těchto sankcí na obyvatelstvo a ekonomiky evropských zemí,
4) zdržela se jakékoli podpory uvalování dalších sankcí do doby vyhodnocení efektů sankcí již existujících ve smyslu bodu 3, a pokud se prokáže, že jsou pro Rusko neúčinné, kdežto pro evropské země a jejich obyvatelstvo poškozující, požadovala jejich zrušení,
5) soustředila se na zmírňování dopadů války, inflace, drahoty a sankcí a zajistila skutečnou, účinnou a rychlou pomoc českým obyvatelům a podnikům.«
Mezi 43 prvosignatářů se mj. zařadili (podle abecedy) novinářka Andrea Cerqueirová, filosof a umělec Antonín Dolák, politolog Petr Drulák, publicisté Martin Hekrdla a Ivan Hoffman, filosof a sociální vědec Marek Hrubec, promovaný historik Jiří Jaroš Nickelli, vysokoškolský učitel Jan Keller, poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná, chemik a člen vedení Transform!europe Jiří Málek, Eva Novotná z občanské iniciativy Ne základnám, předseda sociálnědemokratických seniorů a projektový manažer Jan Prokeš, mluvčí Spojenectví Práce a Solidarity Miroslav Prokeš, právnička Klára Alžběta Samková, bezpečnostní analytik Jan Schneider, zpěvačka Zuzana Stirská, ekonomka Ilona Švihlíková, vysokoškolský učitel Radim Valenčík nebo politolog Zdeněk Zbořil.
Připojit se může každý zde.
(zmk)
Diskuze je uzavřena.