Analýza: Neznáme ani Rusko, ani islámské země

V obou přístupech, ať se jedná o Rusko nebo islámské země, se většina z nás dopouští chyb, protože vytváří soudy bez znalosti skutečnosti nebo dokonce ve jménu zlého úmyslu. Trestuhodné to je u politiků. Řekne-li se Rusko, pak se okamžitě ozvou představitelé dvou zcela protichůdných názorů. První z nich je nenávistný a Rusko považuje za jednoznačného nepřítele a ploditele veškerého zla. Druhý je vůči Rusku až zaslepeně adorační. Ale ani jeden z těchto názorových protipólů neodpovídá realitě. Jen menší část lidí skutečně rozumí Rusku, jeho historickým obavám a mentalitě Rusů. Rusko, stejně jako USA či jiní světoví hráči, na prvním místě hájí své mocenské a národní zájmy. Smutné je, že naše vládní garnitury, zvláště ta Fialova, hájily a hájí vše možné, jen ne zájmy svých občanů.

Problém s Ruskem je uměle vytvářený, aby zakryl skutečný zájem Západu, kterým je rozkulačit Rusko a získat neomezený přístup k jeho nerostným zdrojům. Zcela otevřeně to svého času řekla bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová. Ale začalo to mnohem dříve. Už carské Rusko bylo z těchto důvodů nepřítelem. Ale porazit Rusko se nepovedlo. A tak z domácí nespokojenosti a boje o moc vznikl Sovětský svaz. Kdo tehdy financoval Lenina? Byla to německá tajná služba, která chtěla vytvořit v zemi chaos a domluvit se s Leninem o zastavení války s Německem, aby mohly přesunout vojenské síly z rusko-německé fronty na západ. Proto také Leninovi a jeho soudruhům Němci zajistili bezpečný průchod bojovou linií při jejich cestě ze Švýcarska do Ruska. Sovětská vláda následně podepsala pro Rusko nevýhodný Brestlitevský mír. Německu to stejně nepomohlo. Dalším finančním podporovatelem bolševiků byly Spojené státy, přesněji řečeno banky z Wall Streetu, které měly zájem o těžbu ruské ropy.

Za Gorbačova došlo k zásadnímu obratu mezi Sovětským svazem a USA. Někteří západní politici slibovali, že NATO nebude expandovat k hranicím Ruska. Např. ministr zahraničí Genscher při jednání s ministrem Ševarnadzem 9. 2. 1991 řekl: »Pro nás je jedna věc jasná, NATO se nebude rozšiřovat na Východ. To platí obecně.« Naivní Gorbačov si nedal žádnou písemnou podmínku, že po sjednocení Německa a odsunu vojsk nedojde k rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím. Ale otázkou je, zda by tuto písemnou a podepsanou dohodu Západ dodržel. S proradnosti Západu máme vlastní zkušenost nazývanou Mnichovská dohoda či spíše zrada. Nástupcem Gorbačova byl Boris Jelcin, který s Ukrajinou podpořil snahu o rozpad SSSR podepsáním tzv. Bělověžské dohody. A tak Západ začal Jelcinovi tleskat. Jelcin předal moc Putinovi pravděpodobně za slib, že jeho rodině se nic nestane. A také se nestalo.

Dnes se vehementně připomíná okupace Československa armádami Varšavské smlouvy v roce 1968, ale na druhé straně se nepřipomíná Mnichovská zrada v roce 1938 a následná německá brutální okupace Čech a Moravy v roce 1939 s cílem nás zotročit. Přitom existenční důsledky německé okupace se v žádném případě nedají porovnat s rozmístěním sovětské armády v Československu po roce 1968. Tato obrovská disproporce v připomínání jedné události a v úmyslném opomíjení té druhé, je živená dnešní ideologií.

Chceme-li pochopit Rusko, jeho politiku a cíle, pak nevystačíme jen s heslovitými názory. Tyto zkratkovité a povětšinou jednostranné politické pohledy se spíše hodí jen na transparenty do průvodu, neboť samy o sobě nevypovídají nic o ruské realitě a mentalitě. Historie Ruska ukázala, že ruský lid se dokáže obětovat ve jménu obrany své země, jako nikdo jinde na světě. O tom, že se nedá Rusko porazit, se přesvědčil jak Napoleon, tak i Němci. Neznám jiný národ, který by dokázal odolávat v tak hrůzostrašných podmínkách jako Rusové. Stačí připomenout život v obleženém Leningradu německou skupinou armád Sever, který se svou délkou 872 dní zařadil k nejdelším obléhacím vojenským operacím. Nebo vzpomeňme, za jakých podmínek bojovali obránci Stalingradu, a přesto zde došlo k historickému vítězství Rudé armády. Západ si vůbec neuvědomuje ruskou mentalitu a odhodlání chránit svou zemi za každou cenu.

Zřejmě nás vedou psychopati

Mainstreamové zprávy, kterými jsme dnes a denně krmeni, nejsou objektivní a často jsou poplatné jen ideologickým cílům. Není výjimkou ani snaha o vymývání mozků ze strany mainstreamových médií. Názory politiků jsou různé a málokdy zazní unisono. Ale jsou mezi nimi i tací, kteří apriori prezentují jen nepřátelské úsudky. Chceme-li posuzovat globální svět, zvláště zájmy a cíle celosvětových mocenských hráčů, pak nestačí jen hovořit o tom, že žijeme v mimořádně nepokojné době a dívat se na svět jen prizmatem přítel – nepřítel. Tento způsob nazírání se dnes stal jakýmsi západním politickým klišé. Mainstreamová média a mnozí politici sklouzávají k demagogii, namísto systémového a analytického myšlení. Také platí, že demagogie je jedním z projevů degenerace.

Zdá se, že nás vedou psychopati. Tím lze vysvětlit, že nepochopili globalistické změny světového vývoje a dopustili tak to, co nechtěli. Umožnili úzké spojení Ruska s Čínou, ke kterému se dnes připojila i Indie. Vytvořil se tak nejmocnější světový trojspolek. Čína se také vyjádřila, že v případě napadení Ruska mu poskytne vojenskou pomoc. Dnešní Čína již v mnohých směrech nahradila vůdčí pozici USA. Je jen otázkou krátkého času, kdy se stane světovým hegemonem a na této pozici vystřídá Spojené státy. Západ se tak dostává do izolace, kterou umocňuje fakt, že EU ani USA nemají strategické nerostné suroviny a kovy vzácných zemin. Toto nerostné zázemí je kruciálně důležité jak pro rozvoj nejmodernějších technologií, tak i pro vedení války. Západ nepochopil ani to, že se ve všech směrech trvale zvyšuje význam zemí v uskupení BRICS a Šanghajské organizace pro spolupráci. Zvláště země BRICSu postupně přebírají otěže ve světovém dění.

V lidské nátuře je zakořeněno, že na násilí odpovídáme násilím. Bruselská vládní klika by si měla ujasnit, co jsou skutečné evropské hodnoty, hájit naše zájmy, nemíchat ekonomiku s ideologií, řídit ji na bázi ekonomických zákonitostí, a tím Evropě zajistit stabilitu, blahobyt a konkurenceschopnost. Účelově se vyfabrikovala nesmyslná obava z Ruska, ale zároveň lidem tohoto názoru nevadí, že pod praporem západní demokracie se brutálně bombardovalo Srbsko, válčilo se s Irákem ve jménu amerických zájmů zakrývaných lží o zbraních hromadného ničení, válčilo se ve Vietnamu pod falešnou záminkou události v Tonkinském zálivu, rozvracely se státy a vraždili se jejich vůdci. Ve všech těchto západních válečných aktivitách v první řadě umíraly ženy a děti. Dvacet let NATO válčilo a okupovalo Afghánistán ve jménu demokracie, aby se nakonec Spojené státy domluvily s Tálibánem a předaly mu zpátky vládní moc. Poté armády NATO tuto zemi opustily téměř úprkem a zanechaly zde velký počet výzbroje. Stálo to mnoho civilních lidských životů i peněz. K čemu to bylo? Díky »západní pomoci« se v zemích jako Irák, Libye nebo Sýrie rozprostřel krvavý chaos a lidem v těchto zemích se začalo žít mnohem hůře než za vlády oněch odstraněných vůdců, které Západ nejdříve podporoval, aby je posléze označil za diktátory a strůjce zla.

Tolerance k netolerantním a islamizaci Evropy

Islám je pro mnohé černou dírou, které nerozumí a nechápou. Unijní politici ve své bezduché naivitě nečiní racionální kroky k zastavení masové ilegální migrace. A to i přesto, že muslimové sebe světu prezentují upalováním zajatců v klecích, kamenováním či řezáním hlav, teroristickými útoky, netoleranci k jinověrcům apod. Nemluvě o kriminalitě a nenávisti, kterou muslimové s sebou do Evropy přináší. Tohle se v Evropě nedělo ani v nejtemnějších dobách středověku. Oni k nám nepřichází, aby společně s námi budovali demokratický systém. V drtivé většině chtějí jen parazitovat na sociálních systémech, a proto se tlačí do zemí, kde tento systém poskytuje bohatou podporu. Islámské právo šaría neřeší motivy trestných činů – zda kradu z hladu, anebo proto, že se chci obohatit. Trest je stejný. Žena v islámu má poloviční právo vůči muži a je společensky izolovaná. Islám neuznává lidská práva ani hodnoty demokracie. Proto muslimové netouží po demokracii, ale chtějí jen pořádek ve jménu islámu. Mnohé jejich hodnoty jsou zcela nekompatibilní s demokracií.

Nedovedeme si představit, že by u nás mohly existovat městské čtvrti, kde platí právo šaría. Ale v Británii se toto děje už dnes a v jiných evropských metropolích muslimové o to usilují. Ale i u nás už existují lidé, kteří se na tyto jejich snahy dívají vstřícně. Stačí připomenout postoje českého katolického kněze, Tomáše Halíka, nebo mnohé představitele České pirátské strany. Tito lidé nechápou, že tolerance k netolerantním muslimům podporuje snahu muslimů o islamizaci Evropy. Islám není jen prosté náboženství. Jedná se o ucelený systém zahrnující veškeré světské dění a povinnosti, které každý muslim musí naplňovat od narození až do konce svého života. Jsou přesvědčeni, že islám je poslední náboženství, které jako jediné vede ke skutečné Boží spáse, a proto má právo vládnout světu. Je to i odkaz Proroka všech proroků, Muhammada. Proto současné muslimské diaspory v evropských zemích vyžadují, aby se majorita přizpůsobila jim, a ne naopak. Oni se nemíní integrovat. Integrace, vzhledem k nekompatibilním hodnotám demokracie a islámu, by pro ně znamenala zpronevěřit se myšlenkám islámu i svaté knize Koránu. Pravověrní muslimové by se na ně dívali jako na odpadlíky islámu se všemi důsledky tohoto hodnocení.

Proces islamizace je umocněn skutečností, že evropská populace vymírá, kdežto ta muslimská narůstá. Bruselští politici připustili nelimitovanou ilegální migraci v takovém rozsahu, že se v mnohých zemích stala kruciálním problémem, který dnes už neumí zvládnout. Pakt o migraci a azylu prakticky neřeší problém ilegální migrace, jen chce tyto migranty, kteří do Evropy přišli nikým nezvaní, rozptýlit do zemí, které zatím této zhoubné pseudohumanitární představě nepodlehly. Jinak řečeno, tento »pakt« není o zabránění ilegální migraci, která se mění v nájezdy nepřizpůsobivých hord, ale pouze o jejich přesunech. Jen v Africe, kde je obrovský populační boom, kde životní podmínky jsou stále horší, lze očekávat zájem o migraci v počtu asi dvou set milionů lidí. Důsledky takové ilegální migrace jsou srovnatelné s válkou.

Potvrzují to už jejich současné diaspory, které často nerespektují demokratické hodnoty a zákony. Vytváří se no go zóny, kde vládnou jiná pravidla. V nich se chovají jako ve vlastním samostatném islámském státě. Jde o formu státu ve státě. Bohužel, mají podporu od pseudohumanitárních zastánců této neřízené a nelimitované ilegální migrace. Tito podporovatelé nechápou nebo nechtějí pochopit, že evropská civilizace stojí před rozhodnutím, buď si zachovat své hodnoty, nebo se jich vzdát s tím, že do sebe absorbuje nekompatibilní cizorodé hodnoty a zvyky. Pokud se přijme druhé rozhodnutí, pak je zbytečné hledat řešení pro dnešní evropskou společnost, protože řešení neexistuje, neboť jde o kvadraturu kruhu. Ale chceme-li zastavit nežádoucí ilegální masovou migraci, pak řešení existuje. Tím je australský model, který tento problém dokázal úspěšně vyřešit. Vše ostatní není řešením, neboť jde jen o politické nebo pseudohumanitární kecy. Nechceme-li připustit negativní až devastující důsledky migrace, pak nesmíme připustit žádnou formu ilegální migrace. A ta legální musí být řízená a početně limitovaná možnostmi dané země.

Evropská civilizace je v ohrožení

Bruselská selanka předvedla, že není schopna systémově vyřešit žádný z existenčních problémů Evropy. K těm nejvážnějším patří stále se zvětšující ekonomické problémy, ztráta konkurenceschopnosti, válečné choutky s nesmyslným navyšováním výdajů na zbrojení a invazivní nelegální migrace, jejíž důsledky jsou srovnatelné s válečným konfliktem. Tato hrůzná diskrepance je zapříčiněná tím, že se zákonitosti systémů znásilňují stávající ideologií a argumenty se nahrazují politickou demagogií. S tím souvisí i neujasnění, co jsou skutečné evropské hodnoty. Jsou mezi námi tací, kteří si myslí, že problém s islámem a zvláště s islamisty se příliš démonizuje. Jde o jejich naivitu bez argumentů. Zavírají oči před tím, co se dnes děje v západoevropských zemích, které připustily neřízenou a nelimitovanou muslimskou migraci a zároveň zapomínají na to, že se islamisté sami prezentují světu těmi nejhoršími zvěrstvy. Neuvědomují si, že islám je fosílii středověku. Nebo snad evropským obhájcům islámů nevadí, že tento systém neuznává lidská práva a svobodu myšlení a vyjadřováni, že ženy jsou z právního hlediska méně hodnotné než muži, že islámské právo šaría nerespektuje lidská práva a mnohé jeho další hodnoty jsou v přímém rozporu s naším demokratickým hodnotovým systémem?

Proto se muslimové nechtějí integrovat do systému zemí, kam přišli nikým nezvaní. Současné diaspory muslimů, které vznikají jako houby po dešti v unijních zemích s velkým počtem muslimů, vyžadují od majoritního obyvatelstva toleranci k islámskému stylu života, aby si tak připravili budoucí nadvládu islámu, ne cestou války, ale s využitím či spíše zneužitím našich demokratických principů. Notabene o muslimské mlčící většině v Evropě vůbec nic nevíme, co si říkají doma za zavřenými dveřmi. Ale určitě to není o jejich podpoře našeho demokratického systému. Koneckonců právě řada mladých zradikalizovaných muslimů či teroristů se rekrutuje právě z této tzv. »mlčící většiny«. Je to varování před ohrožením evropské civilizace. Jinak řečeno islám do Evropy nepatří, protože v mnohém je zcela nekompatibilní s naším systémem. Bohužel, v tomto jejich procesu je podporují zastánci lidských práv, protože neznají islám, nečetli Korán, neznají jejich tradice vnímané téměř jako zákon, ale hlavně neznají realitu života v islámských zemích, protože tam dlouhodobě nežili. Nechápou, že islám je totalitní systém. Pravdou také je, že život v islámských zemích není jednolitý, tak jak není jednolitý ani islám. Nelze např. srovnat život v Saúdské Arábii s životem v Egyptě či jinde.

EU je systémově špatná od samého počátku

U kolébky EU stáli někteří němečtí nacisté, kteří oprášili některé plány nacistického Německa o ekonomickém uspořádání Evropy po jejich vítězství s dominancí této země. Proto EU je systémově špatná od samého počátku. To ještě více zhoršila Maastrichtská smlouva. Jde o ukázku, že i dobrá myšlenka se dá pokazit. Pokud se evropská civilizace rozhodne absorbovat hodnoty a zvyky zcela cizorodé kultury, jakou islám bezesporu je, pak to bude znamenat konec hodnot evropské civilizace, protože tito noví ilegálně příchozí zcela ignorují či neuznávají naše hodnoty, a tím i naše právo na existenci našeho stylu života. To si jejich zastánci vůbec neuvědomují, a až prozří, bude už pozdě. Žádný špatný systém nedokáže sám sebe napravit. Proto jsou jen dvě možnosti. Buď se daný systém zcela vymění za lepší, anebo se z něj musí odejít.

František Krincvaj