Analýza: Kudy by mohly vést cesty levice

Je přece jen již přiměřený počet dní od nepříliš úspěšných voleb, myšleno pro levici, abychom se mohli podívat nejen na to, jak to dopadlo, ale na to, jak by to mělo, mohlo nebo nemělo následně dopadnout.

Úvahy se logicky zaměřují na levici a to hlavně tu českou. Ve volebním klání se v boji utkaly tři subjekty (největší a dominující STAČILO!, ČSSD – strana vedená J. Paroubkem, LEVICE – do roku 2020 Strana demokratického socialismu, která absorbovala další levicové subjekty a postupně se transformovala ve stranu Levice). Žádná z těchto volebních stran nemůže být spokojena. Ale hlavně jen velmi málo levičáků, členů stran a hnutí a hlavně aktivistů, podporovatelů nejspíše nemělo pocit, že se vyplnila jejich politická přání a vize.

Podívejme se, zatím velmi stručně až tezovitě, co by mohlo být před námi.

ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie

Nejprve k malým subjektům. ČSSD (nejde samozřejmě o klasickou sociální demokracii, která je nyní pod jménem SOCDEM) nijak nevystoupila ze své trajektorie. Jak v evropských, tak i v krajských volbách (kde ovšem byla v různých koalicích podle krajů) dosahovala srovnatelných výsledků s těmito parlamentními volbami. Ale díky koalicím byli zvoleni do krajských zastupitelstev i kandidáti za ČSSD – Českou suverenitu sociální demokracie. Zkušenost z krajských voleb ukazuje, že případná budoucí spolupráce v rámci širší české levice je možná (i když z nepříliš jasných důvodů pro veřejnost byla spolupráce v rámci STAČILO! odmítnuta).

Strana Levice

Strana Levice (s několika kandidáty z Budoucnosti) se rozhodla kandidovat samostatně. Z určitého pohledu to byl poněkud vynucený krok, protože další, jedině možnou alternativou byla neúčast ve volbách. V parlamentních volbách dosáhla srovnatelného výsledku jako ve volbách do Evropského parlamentu, nyní ale s vyšším absolutním počtem odevzdaných hlasů. Za složený příspěvek na volby strana získala možnost prezentace v celostátních médiích (což využila). Podstatné bude, zda se jí to podaří lépe zúročit v komunálních volbách alespoň v některých městech (snad by mohla lépe uspět v Praze díky tomu, že od letošního roku jsou jejími členy i dva zastupitelé jednoho pražského obvodu). Je ale iluzorní, že by vstupu do jakéhokoliv zastupitelstva dosáhla sama, reálnější se jeví být součástí nějaké koalice (variantně vč. nějakých »nezávislých«). To se pak bude odvíjet od toho, jak bude schopna tolerovat rozdílné koaliční názory, aby byl dosažen potřebný cíl.

SOCDEM ve STAČILO!

Podstatné pro českou levici však bude vývoj v uskupení STAČILO!, chápaném v širších souvislostech a to vč. jeho součástí, jako je KSČM, SOCDEM. SOCDEM čeká nelehké období, kdy se budou odehrávat procesy, které budou determinovat další působení této strany. Původní voliči SOCDEM z posledních parlamentních voleb volili (podle průzkumu NMS STAČILO! pouze z 10 možná 15 %. Volili především ANO (cca 1/3), obdobný počet hlasů jako pro STAČILO!, přešel ke STAN. Na druhou stranu, pokud vezmeme, že 10 % z bývalých voličů ČSSD (tehdejší) volilo STAČILO!, pak je to okolo 25 tisíc voličů, a to zase tak zanedbatelné číslo není. SOCDEM bude stát před volbou kudy dál. Jakýsi návrat do doby začátku tohoto roku nejspíše možný není, na to se vztahy moc vyhrotily, situace je v zásadě odlišná v této straně i společnosti a objevily se i nové faktory, vnitrostátní i mezinárodní. Spolupráce v subjektu s dominancí KSČM sice nic převratného pro SOCDEM nepřinesla, ale zase to nebyla žádná tragedie (např. »pohlcení« ze strany komunistů, jak mnozí strašili). Působení SOCDEM ve STAČILO! přineslo i pozitivní momenty z hlediska širšího politického záběru v předvolebních diskusích vč. určitého jiného pohledu na evropskou integraci a roli EU, více analytických poznatků, neboť SOCDEM má stále dostatek kontaktů a poznatků z vědecké sféry (a řada vědců a VŠ pedagogů stále se SOCDEM spolupracují). SOCDEM ve STAČILO! dostatek dalších hlasů nezajistilo, aby se překročila hranice 5 %, ale nejsou žádné poznatky k tomu, že »díky« SOCDEM STAČILO! pětiprocentní hranice nedosáhlo.

Další subjekty ve STAČILO!

Ostatní marginální subjekty tvořící STAČILO! svůj podíl na volebním výsledku velmi složitě dokládají. Určitě nějaký byl, ale opět ne rozhodující z pohledu dosažení 5% prahu. Přínosné bylo, že díky těmto partnerům STAČILO! působilo jako subjekt, který je šířeji levicově rozkročený. Proto občas slyšené výtky, že »tam bylo moc komunistů«, což zapříčinilo dosažený výsledek, nevysvětlují, kdo tam tedy měl být, protože menší partneři mají aktiv počítaný maximálně v desítkách. Částečně to možná platí pro podíl SOCDEM, ale integrace této strany do STAČILO! byla provedena nešťastně a neprofesionálně.

STAČILO! a KSČM

Jak to bude se STAČILO! a KSČM? To je otázka, kdy odpověď na ni je tzv. »za milion«. Je zajímavé, že dnes je stále více expertů, kteří  přesně vědí, kde všude STAČILO! nestačilo na své poslání. Je ale třeba si uvědomit, že pokud hovoříme například o »komunistech«, bylo by dobré si ujasnit, zda mluvíme o této politické straně nebo o okruhu občanů, kteří se hlásí nebo volí tuto »komunistickou« alternativu. Druhá věc, která se nejspíše nebere do úvahy. Současná KSČM z mnoha objektivních a subjektivních důvodů reflektuje stav, politické představy a potřeby té levicově nejradikálnější části populace (podle průzkumu CVVM je to jen přes 5 %) částečně a ne vždy přesně. Je něco jiného řešení konkrétního politického »úkolu« například odstranit určitou vládu cestou voleb nebo nějaký politický konkrétní směr či záměr, a něco jiného je dlouhodobé politické směřování a budování či posilování definované politické vize.

V prvním případě se lze pro konkrétní volby v daném místě a čase spojit s ledaským. Obdobně přistoupit k definování politiky strany (hnutí) na cestě k určité vizi je sebevražedné. Proto je například velmi složité k pochopení třeba názor, že konstrukce kandidátky do parlamentních voleb měla být od leva doprava s »experty« a zároveň volání po zásadové »třídní politice« těmi samými ústy. Přitom mnozí uvedení »experti« a politická zázemí s nimi svázaná nechtějí mít s třídním (v podstatě marxistickým) přístupem vůbec nic společného. Nakonec hlavní tíže zajistit dostatek hlasů k překonání 5% hranice byla na původních »komunistických« voličích a nepřišla očekávaná dotace od jinud. Oproti výsledku z roku 2021 (tehdy KSČM dostala téměř 192 tisíc hlasů, letos více než 242 tisíc) došlo k posunu, ale proti volbám do EP přesto počet hlasů poklesl (EP – téměř 284 tisíc hlasů při podstatně nižší účasti). Chceme-li hledat nové cesty, je třeba důsledně analyzovat všechny aspekty dosavadních kroků, ty pozitivní i negativní. Má na to ta levice, o které zde hovoříme? Není to úplně jisté, protože toto zadání vyžaduje i dostatek zkušených, odborně vzdělaných a schopných lidí (levicově orientovaných) a těch je hodně málo.

Jak dál?

Tento volební výsledek pak je v základu i dalších úvah jak dál se STAČILO! a s KSČM. U STAČILO! je jasné, že jeho existence musí trvat nejméně po dobu, než bude splacen poskytnutý úvěr na volby. A bude v životním zájmu KSČM si toto pohlídat. Bude-li ale toto hnutí hrát nějakou roli v české levici, je otázka. V prvním kroku by bylo potřeba definovat jeho ideové ukotvení. Již jen zběžná analýza »hlasů« STAČILO v tomto roce ukazuje, že toto ukotvení je velmi mělké a co hůře i vnitřně rozporné. Bohužel toto znejistilo i potenciální voliče. Ne v průběhu doby před volbami (zde byly výsledky průzkumů vždy relativně slušné a dávající přísliby), tam sice nedocházelo k očekávanému nárůstu, ale nesignalizovalo to problémy. Projevilo se to až ve finiši, kdy určitá nejistota části voličů se promítla v překlopení jejich volby na »jistotu« a tou bylo hlavně ANO. Že to postihlo i hnutí SPD, ukazuje, že i tam byli voliči stejně nejistí. Možná by stálo za připomenutí to, co na základě posledních zkušeností uvedla spolupředsedkyně Die Linke Ines Schwerdtnerová. Ta v podstatě řekla: politická strana musí mít páteř, to je ideový základ, na kterém strana stojí. To platí i pro úvahy okolo STAČILO! pro další období.

O to více to platí pro KSČM. Tato strana začala pracovat na svém novém politickém programu. To samo o sobě je pozitivní signál, že to nechtějí »zabalit«. Levice v ČR a v podstatě v celé Evropě vždy má nebo měla jednu složku (někde velmi významnou), která vycházela z téměř dvousetleté tradice marxismu. Vize socialismu (revolučního socialismu) provází evropskou levici a evropskou historii více než století. Je otázkou, zda a jak případně bude tento proud reprezentován v české levici. To je to, co by měla KSČM, popřípadě další levicové subjekty řešit. U nás k tomu přistupují ještě další »česká specifika« – boj s »komunismem« nejlépe cestou legislativních opatření. KSČM musí jako s reálnou alternativou počítat i s tím, že to bude muset promítnout do svých dokumentů, názvu, programu a konkrétních politických kroků.

Zkušenost STAČILO! ukázala, že lepší výsledek (i ve volbách) vyžaduje širší ideové rozkročení politického subjektu, který by měl cestu vpřed zajišťovat. Avšak zároveň nemůže jít o ideové rozpliznutí a neurčitost směřování. O jasně definované vizi nemluvě. Tento dialektický rozpor a jeho řešení může vést k úspěchu, ale i k postupné marginalizaci. Zdá se, že i uvnitř KSČM jsou relativně významné proudy, ideové, pragmatické i ty, které mají na paměti spíše materiální (finanční) problematiku a relativně velký majetek strany.

Lze si představit různé varianty vývoje – strana s různě profilovanými frakcemi, postupné štěpení členstva a přechod jejich částí k jiným subjektům, neschopnost zajistit dostatečný příliv nových členů jako náhradu za zemřelé členy, obtížně změnitelný trend k minimalizaci strany. Následující měsíce ukáží, jak se cesta marxistické části radikální české levice bude vyvíjet. A protože na STAČILO! tento vývoj má a bude mít vliv, bude se to promítat i do směřování a případné programové orientace STAČILO! Určitě bude jiná, pokud ve STAČILO! převládnou členové a aktivisté z nekomunistických struktur anebo naopak, zda STAČILO! bude výrazně akcentovat i svoji marxistickou složku (nejspíše ale bez výraznějších projevů oné tradicionalistické a ortodoxní marxistické /leninské/ tradice 20. století).

Důležitá bude i mezinárodní spolupráce

Poslední poznámka se týká mezinárodní dimenze. Česká levice je od roku 1990 součástí různých mezinárodních levicových struktur, včetně těch evropských. Bohužel v posledních letech (možná až dekádách) je komunistický směr velmi pasivní. Pokud se nepodaří reaktivovat například regionální spolupráci s nejbližšími partnery v Německu, na Slovensku či v Rakousku, česká levice na tom nic nezíská. Přitom jen v rámci KSČM existují uskupení složené z aktivistů mladší a střední generace, kteří se na těchto formách spolupráce již podílejí a mohli by ještě více, pokud by byla i z »centra a krajů« poskytována větší podpora. A také platí, že široká podpora radikálně levicových evropských struktur (například v kritice »antikomunistického« zákona) by i české levici pomohla. Pouhé vlastenčení je sice hezká, ale málo efektivní cesta. Kdeže ty proletářsko-internacionalistické časy jsou!

Jiří Málek, Společnost pro evropský dialog (SPED)