Jan Schneider: STAČILO!? Odpadnou ti, co jsou »slabé víry«. Je to proces bolestný, ale očistný

Ostře sledované volby do Poslanecké sněmovny skončily drtivým vítězstvím hnutí ANO. V médiích se rozebírají jeho příčiny odshora dolů, my jsme o zhodnocení v rozhovoru pro iportaL24.cz požádali bezpečnostního analytika, publicistu a politického komentátora Jana Schneidera. Držitel Medaile za zásluhy z roku 2019 a někdejší signatář Charty 77 však podrobně rozebral i výsledky vlasteneckých subjektů – SPD a STAČILO!. »Jsem rád, že se SPD konečně hrne do vlády, a myslím, že se jí to podaří,« tvrdí mj. o hnutí Tomia Okamury a o STAČILO! připojuje: »Volební neúspěch způsobí, že podobně jako v Sociální demokracii dojde k odpadnutí od hnutí těch, kteří jsou ‚slabé víry‘. Je to proces bolestný, ale očistný.«

Co vás na letošních volbách a jejich výsledku nejvíce překvapilo?

Já jsem to nepočítal, ale jeden emeritní zpravodajský generál mi napsal, co překvapilo jeho, a já to mohu zopakovat. Zhruba o tři a půl procenta lepší výsledek ANO a SPOLU oproti průměru průzkumů pěti agentur z posledního týdne před volbami, a opačně SPD o čtyři procenta a STAČILO! o dvě a půl procenta horší výsledek oproti témuž průměru, přičemž u ostatních stran byla odchylka průměru těchto průzkumů od skutečného výsledku menší než jedno procento.

Jaký byl důvod závěrečného finiše hnutí ANO, ačkoli jeho předseda nebyl v debatách vůbec přesvědčivý?

Zřejmě to bylo zaostřením předvolební kampaně na ryze materiální témata, na »peněženku«, a vyhnutím se ožehavým a složitým otázkám.

Je to sice trochu ponižující, ale lze konstatovat, že mnoho voličů se neorientuje podle významu slov, protože neudrží pozornost při čtení delších vět, o souvětích už ani nemluvě. Je ale silně ovlivněno »vizualizací« – různými jednoduchými obrázky, krátkými hesly, vkusně zastřiženými vousy.

Jak odhadujete další vývoj v koaličních jednáních?

Jsem rád, že se SPD konečně hrne do vlády, a myslím, že se jí to podaří. Velmi bych si přál, aby se jim podařilo zabránit jmenování Roberta Plagy ministrem školství, protože je potřeba okamžitě začít resuscitovat český vzdělávací systém. To je boj na velmi dlouhou dobu, a proto je potřeba s ním začít co nejdřív. Je třeba zvýšit dotace na matematiku a dějepis, stejně tak kvůli zachování národní identity i na český jazyk, na jeho používání a porozumění. To jsou všechno nezbytné předpoklady pro vývoj budoucích generací, aby se mohly rozhodovat demokraticky, tedy poučeně.

Obavu lze mít z toho, že v ANO jsou poslanci, kteří mají výhrady k vládnutí s SPD a MOTORISTY. Na naší politické scéně se odehrála už různá zvěrstva, a proto nelze vyloučit, že odstupující vládní strany budou »lovit« v ANO a zkoušet přetáhnout Babišovy poslance. Možná proto si prezident dává tak neodůvodněně dlouhá časová období, než někoho pověří sestavením vlády. Třeba čeká na to, jestli se nějaká taková všivárna »fialovcům« podaří.

Proč podle vás hnutí STAČILO! skončilo mimo Sněmovnu? A jaký bude další vývoj? Nerozpadne se?

Námětů k přemýšlení, proč se to nepovedlo na první pokus, bude jistě mnoho. Času na důkladné vyhodnocení bude dost, snad nedojde k příliš osobním půtkám, ale zcela se jim vyhnout nelze. Myslím, že se základní kmen hnutí nerozpadne, a doufám v to. Určitě však tento volební neúspěch způsobí, že podobně jako v Sociální demokracii dojde k odpadnutí od hnutí těch, kteří jsou »slabé víry«. Je to proces bolestný, ale očistný.

Možná bude nutno učinit cestu, po níž se vydalo STAČILO!, méně komplikovanou, méně vědeckou, méně politologicky formulovanou, více spontánní, přesnější a srozumitelnou. Na tomto půdorysu by pak mohla vzniknout socialistická strana, jejíž absenci cítím dost citelně. Tím nemyslím resuscitovanou Socialistickou stranu z dob Národní fronty, ale stranu bytostně socialistickou.

Dlouhou dobu zlobím, že by se mohla jmenovat třeba Strana Práce. Třeba by se samotným tím názvem do jisté míry omezila možnost kontaminace této strany osobami práce se štítícími, anebo lidmi, kteří se s prací jako takovou v životě nepotkali a dělají vše, aby to tak zůstalo i nadále: některé z nich můžeme opět najít v nové Sněmovně.

Bylo tedy dobrým tahem, že se na počátku léta STAČILO! spojilo se SOCDEM?

Z dlouhodobého hlediska bylo vytvoření jednoho levicového konzervativního subjektu historickou nutností. Nebylo to předčasné, i když tento první volební výsledek je tristní. Připomíná mi to československé jaro 1968, o němž také mnozí říkali, že bylo předčasné, ale v historii a v srdcích lidí prostě zůstane pevně zakotvené. A nejen to – svoji historickou úlohu sehrálo. Totéž si myslím i o STAČILO!.

Mám za to, že to hlavně pomohlo SOCDEM, protože se zbavila různých parazitů, a odraz ode dna by mohl být dynamičtější. Podobný proces asi nastane v KSČM.

Bude Babišova vláda podobně jednající jako ta slovenská či maďarská, míněno na evropské scéně?

Odhaduji, že se bude chovat v intencích evropských Patriotů. Jisté odlišnosti v taktice jistě budou, ale věřím, že z dlouhodobého strategického hlediska nebude Babišova vláda trhat partu. Bude opatrná, aby nezavdala příčinu k různým podvratným barevným revolucím. Vývoj v intencích strany mírného pokroku v mezích možného bude asi pro netrpělivé trochu frustrující. Mohou tak být ale pro budoucí vývoj položeny základy mnohem pevnější, neohrožené různými revolučními skoky, neboť, jak kdysi řekl sovětský disident Vladimír Bukovskij, revoluce zdvihá kal od dna. Pamětníkům devadesátých let pravdivost tohoto příměru jistě nemusí nikdo obšírně vysvětlovat.

Co výsledek voleb znamená pro vztahy v rámci V4?

Jistě to bude vzpruha pro vzájemné vztahy, zejména vůči Slovákům a Maďarům. Co se týče Polska, tam si nejsem moc jistý, protože Poláci jdou svojí složitou cestou a mají velké ambice. Nedivil bych se, kdyby V4 sondovala možnost účinné spolupráce směrem na jih, na Rakousko, Slovinsko a Srbsko.

Proč se podle vás probruselská média tak bála nástupu Andreje Babiše?

Brusel velmi správně cítí, že je nejistý v kolenou a nadto se pohybuje na tenkém ledě. Je celkem zřejmé, že EU, do níž jsme vstupovali, je jiná než ta současná. Uvědomuje si to stále větší množství evropských voličů, nespokojenost stoupá a budoucnost je zahalená temnými mraky. Myslím tím zejména na válečné šílenství, které zachvacuje ty nejprůměrnější a nejprázdnější evropské politiky, kteří se dostali k moci podivným způsobem, a cítí, že se mohou udržet jen v případě, kdy Evropa bude sešněrována až paralyzována uměle generovaným strachem. Proto každá potencionální trhlinka v tomto jejich děsivém komplotu znamená ohrožení jejich pozic.

Jak si vysvětlujete, že Piráti dostali tolik hlasů, ačkoli v minulé vládě zpackali, co mohli?

Velkou roli zde jistě hraje generační aspekt, včetně zručného využívání sociálních sítí. Snad zde působí i určitá snaha po revanši. Piráti cítí útrpně, jak s nimi STANaři tehdá vyběhli tím organizovaným kroužkováním.

Možná ale i to »zpackání« je trochu jinak. Zaujalo mě vyjádření odstupujícího ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše, že narazil na korupční sítě, nastavené jeho předchůdci, ovládající tento rezort. Takže kromě nezvládnutí faktických problémů, nezkušenosti a chyb toto »zpackání« bylo zřejmě způsobeno i tím, že různé organizované skupiny, orientované na vysávání státního rozpočtu »odklonem« státních financí do soukromých kapes, a zejména do některých stranických pokladen, házely ministrovi velmi cíleně a účinně klacky pod nohy.

Změní se po volbách situace ohledně svobody slova, která byla po čtyři roky – eufemisticky řečeno – zpochybňována?

Předpokládám, že Andrej Babiš coby nový premiér bude mít silnou motivaci napravit činnost veřejnoprávních médií, aby fungovaly skutečně veřejnoprávně, a nepřichylovaly se devótně k různým partajím. Bude to asi chtít posílit pozice v radách, které se zabývají touto problematikou (televize, rozhlas, rozhlasové a televizní vysílání, ČTK).

Inspirací mu může být teorie »tržiště idejí«, která je součástí judikatury Prvního dodatku ústavy Spojených států. Tu lze vyjádřit tak, že »konečného žádoucího dobra lze lépe dosáhnout volným střetáváním se různých koncepcí«, nebo též, že »nejlepším testem pravdy je síla myšlenky prosadit se v konkurenci ostatních«. John Stuart Mill ve své knize »O svobodě«napsal, že »přesvědčení nemá žádnou záruku, o kterou by se mohlo opřít, ale je stálou výzvu celému světu, aby dokázal, že je neopodstatněné«. Pravdy, které stojí za to zachovat, jsou ty, které přežijí zkoušku pochybností.

Takže bychom konečně mohli skoncovat s totalitarizující manipulací, která odmítá pochybnosti jako údajné podrývání »západní orientace«, a vrátit se k samým základům euroatlantické civilizace, k nimž nesporně patří filosofie. A jak učíval profesor Ladislav Hejdánek, pochybování je samým základem filosofie. Takže odmítání pochybností je naopak anticivilizačním jevem, který vede k totalitě.

Jakou roli tedy budou hrát v příštích měsících česká média?

V poslední době bylo znát, že někteří chytří moderátoři a novináři pozvolna opouštěli své natvrdlé pozice a začali opatrně dělat jakýsi názorový čtvrtobrat, aby pak ve změněné povolební situaci nemuseli trapně narychlo dělat celý půlobrat.

Například na ČT24 se místo výslechového »interview« zčista jasna objevil pořad »Duel«, v němž stála zástupkyně ANO proti zástupci ODS. Dříve aby takový pořad člověk pohledal. Snad jde o náznak, že vývoj by se mohl ubírat nadějným směrem.

Nebojíte se předčasných voleb, které by vrátily k moci původní koalici?

Naopak se domnívám, že předčasné volby by znamenaly ještě horší výsledek pro »pětikoalici« a že by se naskytla šance pro lepší výsledek konzervativní pravice a konzervativní levice.

Petr Kojzar