Demokracie v různých demokratických režimech má stejný obal, ale rozdílnou realizaci uvnitř. Přitom nastolení skutečné demokracie nemusí být cestou složitou. Bohužel, dnešní mnozí eurounijní vládní politici mají jen prachmálo společného s demokratickými principy. O to více ji skloňují ve všech pádech. To se pochopitelně negativně projevuje i v mezinárodní politice a v přístupech k řešení vzniklých problémů. Politika špatného systému je vždy špatná. Nenávist k Rusku se stala platformou těchto vlád pod záminkou podpory Ukrajině. Přitom vojenský konflikt na Ukrajině vůbec nemusel vzniknout. Stačilo vnímat zcela oprávněnou obavu Ruska z nárůstu ukrajinského nacionalismu až neofašismu a ze začlenění Ukrajiny do NATO. To by následně znamenalo budování sítě vojenských základen na jejím rozlehlém území hraničícím s Ruskem. Jak by reagovali Američané, kdyby Rusko vytvořilo vojenský pakt s Mexikem, který by umožnil výstavbu vojenských základen na jeho území? Zajisté podobně jako Rusko – vojenským zásahem. Přitom mnohým nevadí, že Američané dlouhodobě předvádí vojenskou agresivní politiku pod různými záminkami – např. Venezuela s únosem prezidenta a jeho manželky nebo Írán, který v žádném případě nemůže ohrozit Spojené státy. Tady se Trump asi šeredně přepočítal, když se nechal k tomuto kroku ovlivnit Izraelem. Íránci jsou potomci Peršanů, a proto mají jinou mentalitu než Arabové. Z úrovně Arabů a jejich vzdělanosti si dělají jen legraci.
Ale vraťme se do našich evropských končin. Chystá se Německo opět rozpoutat v Evropě válku? Podle výroků některých jeho čelních představitelů asi ano. Německo to Evropě předvedlo již dvakrát. Zdá se, že Německo připravuje třetí opakování, ale v nových kulisách. Mám na mysli První a Druhou světovou válku. Připomeňme si některé momenty. Francouzský právník a politik Robert Schuman patřil k architektům EU. V roce 1938 byl účastníkem skupiny budoucích členů kolaborantského vichistického režimu, která vtrhla do sídla francouzského premiéra Éduarda Daladiera a dala mu důrazně najevo požadavek, aby letěl do Mnichova podepsat hanebnou Mnichovskou dohodu. Poté se tím Schuman ještě chlubil. Stal se poslancem kolaborantské Pétainovy francouzské vlády a byl znám svým mimořádně protidemokratickým zaměřením. Možná mu po válce pomohlo, že měl velmi blízko k německým bankéřům a oni zase k britským a americkým protějškům. To, že se s ním na zrodu EU podíleli i němečtí nacisté jsem podrobně popsal ve své úvaze »Jak se žije v Česku v intencích EU?«
Německo již potřetí následuje svoji zbrojní historii
Podle Michala Svatoše existovala mezi Francii a Německem nepsaná dohoda, která říkala, že Německo bude vládnout evropské ekonomice a financím, kdežto Francie bude vládnout armádě a zbrojnímu průmyslu. Ale Němci dnes od této dohody ustoupili a Francie už nemá sílu s tím něco udělat. Němci si chtějí zvýšit armádu minimálně na 280 000 vojáků ve zbrani a asi 200 000 dobře vycvičených záloh. K tomu však potřebují obrovské množství peněz. Předpokládá se více než 377 miliard eur jen na začátek výstavby nové armády. Byla také stanovená podmínka, že veškerá výzbroj, mimo té americké, se musí vyrábět v Německu. To znamená, že vojenskou produkci převezme Německo. To však nevylučuje výrobu některých dílů v zahraničí, podobně jako v případě automobilového průmyslu. Francie tak přestává být vojenskou velmocí. K tomu jí dopomohlo zadlužení na 110 % HDP. Podobně je na tom dnes Polsko, které sypalo do armády takové finanční prostředky, že začínají mít ekonomické problémy.
Tím vzniká nová situace. Německo bude mít největší eurounijní armádu a obrovský zbrojní průmysl. Právě toho se svého času obávala i Margaret Thatcherová a francouzský prezident Jacques Chirac. Dnešní Německo tak již potřetí následuje svoji zbrojní historii. A jen hlupák nebo neznalec či ignorant historie může důsledky německého vyzbrojování opomíjet. Dnešní německá ekonomika, jako celá EU, začíná mít velké problémy, ke kterým dopomohly balíčky sankcí proti Rusku, drahá energie, zelené šílenství atd. Vždy, když se německá ekonomika začala hroutit, tak se jejím spasitelem stalo zbrojení následované německou válečnou agresí.
Před První světovou válkou Německo zvýšilo produkci oceli takovým způsobem, že se stalo evropskou jedničkou. Železnou rudu Němci nemají, proto ji dováželi hlavně ze Švédska. To byl také jeden z důvodů, proč Němci za Druhé světové války vojensky neobsadili Švédsko. Ale německý vývoz oceli rychle narazil hlavně na francouzskou a britskou konkurenci. Němci začali vyhrožovat válkou, pokud se s Angličany nedomluví na přístupu do jejich tržních oblastí. To byl jeden z podnětů vzniku První světové války.
Hitlera podpořil anglosaský kapitál
Druhá světová válka byla vyprovokovaná Versailleskou mírovou smlouvou, kdy stanovené reparace nemohlo Německo nikdy naplnit a začalo trpět ekonomicky. Poražení musí vždy přijmout hořké mírové podmínky. Boje sice končí, ale nepřátelství pokračuje. Po První světové válce byla v Evropě neutěšená situace a do toho ještě zasáhla velká světová ekonomická krize, kterou nastartovaly Spojené státy. Obzvlášť špatná situace byla v poraženém Německu a v Itálii, přestože tato země patřila k vítězným mocnostem. Obě země byly sužované chaosem, který vždy nahrává nacionalismu. Důsledky První světové války pociťovali všichni Němci. Německá armáda i německý lid nikdy nepřiznali svou porážku a toužili po odplatě. A přesně to jim Hitler slíbil. Bohatí a mocní němečtí průmyslníci se báli, že by mohli přijít o své bohatství a moc. Proto byli připraveni podpořit kohokoliv, kdo zajistí, aby si svoji pozici udrželi. Nacistickému hnutí se podařilo vytvořit z Německa v krátké době úspěšný stát, a to bez ohledu na celosvětovou hospodářskou krizi. To přesvědčilo většinu německého národa, že nastoupená cesta je správná. Mnozí nevěděli a někteří ani vědět nechtěli, že tento systém je postaven na teroru a brutalitě. Hitler byl přesvědčen o svém »vyšším poslání«, které ospravedlňuje i zločiny.
Anglosaský kapitál se rozhodl, že podpoří Hitlera. Šlo hlavně o Británii a USA. Do Německa začaly proudit peníze. Někteří historici míní, že tato ekonomická podpora Hitlera byla investicí do Drang nach Osten s cílem likvidovat Sovětský svaz a zajistit přístup k jeho nerostnému bohatství. Spolupráce mezi nacistickým Německem a některými bankami pokračovala i za Druhé světové války, a to navzdory tomu, že v průběhu války byl v Americe vydán zákaz na jakoukoliv spolupráci s nacistickým Německem. Ale největší chybou bylo, že se Německu umožnilo obrovské zbrojení, a to na vrub enormního dluhu. Dluh se nejrychleji umoří válkou, která umožňuje jeho splácení válečnou kořistí.
Bez krize by nemuselo dojít k nástupu Hitlera k moci
Na druhé straně Atlantiku prožívali Američané zlaté časy. Většinu z nich nezajímalo, co se děje v zahraničí a dětsky se radovali z růstu ekonomiky. Ceny akcií stoupaly do závratných výšin. Ale tato párty blahobytu skončilo tzv. »Černým úterým« v roce 1929, kdy New Yorská burza zažila největší propad v historii. Během jediného dne dosáhly ztráty 14 miliard dolarů.
Světová krize byla impulsem, který Hitler potřeboval. Bez této ekonomické krize by nemuselo dojít k nástupu Hitlerovy moci, a tím by nemuselo dojít ani k Druhé světové válce. Ale v historii žádné kdyby neexistuje. Hitler skálopevně věřil, že svoji vizi nového mocného Německa dokáže zmobilizovat lidi a získat je na svou stranu. To se mu podařilo. Oznamoval Němcům, že Versailleská smlouva i s jejími důsledky se musí odmítnout a německý lid se musí osvobodit z této potupy.
I Američané hledali cestu z temnoty hospodářské krize, hledali novou naději. Ve volebním roce 1932 se začali obracet k prezidentskému kandidátovi, kterým byl Franklin Delano Roosevelt, neboť byl příslibem ukončení ekonomické krize. Prezident Spojených států Roosevelt byl přesvědčen, že nejlepší cestou bude soustředit se jen na domácí problémy. Zavedl soubor opatření a ekonomických a sociálních reforem nazvaný New Deal.
I Velká Británie, největší spojenec Spojených států, se snažila najít vlastní cestu jak vyjít z hospodářské krize a pokračovat dál. Proto spustila svůj krizový plán. Podobně jako v USA byla vláda nucena kvůli financování tohoto programu seškrtat vojenský rozpočet. To nesmírně vadilo Winstonu Churchillovi, který jasně předvídal vývoj v Německu.
Zatímco Spojené státy a Velká Británie ozdravovaly svou ekonomiku cestou výstavby a rozvoje civilního průmyslu, Hitler měl jinou verzi jak vyřešit ekonomické a sociální problémy. Rozhodl se budovat novou moderní armádu a vojenský průmysl, a tím zajistit nová pracovní místa a posílit mezinárodní pozici Německa.
K čemu má sloužit příměří na Ukrajině
I dnešní německý plán počítá s výstavbou velké armády a s tvrdým podřízením evropského průmyslu tomu německému. Tím Německo posílí svoji ekonomickou i politickou hegemonii v Evropě. Dnes Západ propaguje příměří na Ukrajině. Přitom příměří se uzavírá proto, aby se někdo vyzbrojil, a Němci potřebují získat čas pro realizaci svého zbrojního plánu. Přitom náklady na vybudování silné německé armády znamenají, že se Německo musí zadlužit.
Konflikt na Ukrajině hraje velkou roli nejen pro koalici ochotných, ale hlavně pro německé plány. To si stávající ukrajinská garnitura zcela uvědomuje. S tím souvisí i to, proč Vitalij Kličko chce zmobilizovat dva až tři miliony ukrajinských dětí. Možná se vzhlédl v nacistickém Německu, když na obraně Berlína se podílely německé děti. Ale spíš jde o to, jak prodloužit stávající situaci na Ukrajině až do roku 2029 až 2030, kdy eurounijní koalice ochotných předpokládá, že v této době bude evropské NATO už dostatečně silné, díky právě Německu, aby si trouflo na Rusko.
S tím souvisí i tahanice či taškařice kolem naší nové demokraticky zvolené vlády, která není ochotná poslat naše vojáky do konfliktu s Ruskem ve jménu Ukrajiny. I v případě částečné mobilizace půjde jen o řádně nevycvičené vojáky. Přitom počty naší stávající profesionální armády nestačí ani na obranu větší část našeho území. Proto naše zmobilizované zálohy nebudou ničím jiným, než jen kanonenfutter. Navíc v tomto konfliktu vojáci umírají jen pro zájmy cizáků. Heslo, že Ukrajina bojuje za nás je zkratkovitý idiotismus. Je to lež, kterou se zakrývá skutečná podstata mocenských zájmů. Jde o podobnou lež, jako když se svého času hovořilo, že se v Afghánistánu bojuje i za nás.
Rusové nejsou blbci, proto na příměří organizované západoevropskými mocnostmi nepřistoupí, pokud nebude doprovázené spolehlivými bezpečnostními zárukami. Už nenaletí Západu na jeho lživá tvrzení, jako se stalo v případě prohlášení, že NATO se nebude rozšiřovat k hranicím Ruska. Proto budou chtít písemné záruky s jasně stanovenými postupy a postihy pro případ porušení smluvních povinností.
Pomoc Ukrajině zástěrkou k prosazení skutečných zájmů Západu
EU má vážné ekonomické problémy, které jsou poplatné stupidním rozhodovacím procesům bruselského doupěte. Mnozí eurounijní politici nejsou hloupí a chápou, kdo všechno nese odpovědnost za konflikt na Ukrajině. Ale je tu velký problém. Politici nemohou najednou změnit svůj dosavadní přístup, neboť by tím přiznali vlastní chybu a v mnohých očích by se stali jen tajtrdlíky. A tak to budou asi táhnout dál. Je to hrůza, protože za všechna tato chybná rozhodnutí tvrdě zaplatíme. Přitom politici, kteří to vše způsobili nebo k tomu nějak přispěli, budou vždy říkat: »Já nic, já muzikant«.
Německo potřebuje důležité suroviny, které nemá. Už za Druhé světové války je chtělo získat vítězným tažením proti tehdejšímu Sovětskému svazu. Proto vojenskou politiku Třetí říše tvořila i snaha o získání bohatých nalezišť kovových rud a ropy. A právě to byl v roce 1941 jeden z hlavních důvodů pro vpád do Sovětského svazu. I dnešní nevraživost vůči Rusku má stejný podtext. Konflikt na Ukrajině je proxy válkou. Pomoc Ukrajině slouží jen jako zástěrka k prosazení skutečných zájmů Západu.
Země, která se připravuje k napadení jiné země, vždy tvrdí, že je touto krajinou ohrožována. To potvrzuje velká řada agresí Spojených států. Prostřednictvím mainstreamových médií a výroků politiků se šíří nepravdy o této zemi s cílem podnítit ve veřejnosti nenávist vůči ní. Průzkum veřejného mínění učiněný společností Deutschlandtrend podrobně rozebral europoslanec MUDr. Ivan David. Já si dovoluji využít některé jeho postřehy. Průzkum se konal v lednu tohoto roku s cílem zjistit důvěru Němců k různým zemím, který ukázal, že Němci mají zhruba stejnou nedůvěru jak k Rusku, tak i k USA. V procentech vyšlo, že 76 % Němců nedůvěřuje Spojeným státům a 83 % nedůvěřuje Rusku. Věří však Francii a Británii, zemím, které zradily v roce 1938 Československo tím, že zcela podpořily Hitlerovy požadavky na Mnichovské konferenci. Historie ukazuje, že kdo zradil jednou, je zrádcem navždy.
Němci trvale sní o revanši a nové Drang nach Osten
Tento průzkum veřejného mínění dokazuje, že ideologická manipulace úspěšně připravila německou veřejnost na to, co chystají němečtí vládní představitelé. Německý ministr zahraničí, Johann David Wadephul, prohlásil: »Rusko bude vždy naším nepřítelem a hrozbou pro naši evropskou bezpečnost. A my si to uvědomujeme. Bez odstranění této hrozby nemůže Německo existovat.« Roderich Kiesewetter, mluvčí německého generálního štábu, k tomu ještě dodal: »Pokud budeme s Ruskem vyjednávat, pak pouze z pozice síly. Rusko musí zaplatit za své zločiny, musí se podvolit a ustoupit.«
Němci evidentně trvale sní o revanši a o nové Drang nach Osten, protože v Německu žádná řádná denacifikace neproběhla. Znovu se potvrzuje, že zlo pro obyvatelstvo Evropy vycházelo a vychází z Německa. Do dnešní doby nám Němci nezaplatili reparace za jejich zvěrstva a škody, které napáchali v době Protektorátu Čechy a Morava, což byl německý nacistický okupační režim. To samé dluží Polsku, byť něco málo jim odškodnili. Německé vládní vedení je snad natolik zfanatizované, že očekává, že jaderná velmoc Rusko bude se založenýma rukama čekat, až Němci opět začnou proti nim realizovat svou zvráceno válečnou politiku. Pokud tento konflikt Němci a Britové vyprovokují, pak dnešní Evropa může skončit v radioaktivním žáru. To už není pouze nezodpovědnost a nadřazenost typu Übermensch, ale projev holé západní idiocie.
Ukrajinský velvyslanec v Polsku Vasil Bodnar prohlásil: »My víme, jak zabíjet Rusy, vy ještě ne.« Jaksi opomněl sdělit, že Ukrajinci umí zabíjet nejenom Rusy, ale i Poláky, Čechy a Židy, jak brutálně předvedli na Volyni v letech 1943-44. Ukrajinská Waffen-SS divize Galizien, zformovaná v roce 1943, překvapila i samotné Němce svou brutalitou. Ale německý ministr Boris Pistorius s ukrajinským velvyslancem nesouhlasí. Už v září roku 2025 řekl, že Bundeswehr je rovněž připraven zabíjet Rusy. Západoevropské mocnosti dokonce stanovily zahájení zabíjení Rusů či útoku na Rusko v roce 2029 či 2030. Jde o projev další naivity či hlouposti, že Rusko bude v klidu čekat, až Německo dozbrojí a vycvičí stanovený počet aktivních vojáků a záloh.
Válečná idiocie může slavit své orgie
Rusko si dobře uvědomuje, že byl oživen duch Hitlera a jeho Drang nach Osten v nové podobě. Zdá se, že evropské NATO se již rozhodlo vstoupit do války proti Rusku. Válka bude buď od samého počátku nukleární, nebo do nukleární přejde v okamžiku, kdy jedna ze stran konfliktu si vyhodnotí, že její vítězství je ohrožené. Škoda, že média, či jednotlivé televizní stanice nepromítají dokumentární filmy o americkém atomovém bombardování Hirošimy a Nagasaki s komentářem, že tehdy šlo jen o dětské hračky, vzhledem k dnešní úrovni zbraní hromadného ničení. Pokud to opravdu nastane, pak Evropě nepomůže ani Pán Bůh a Evropané budou krutě potrestáni za to, že nezabránili Německu a jeho eurounijním soukmenovcům v realizaci »do třetice všeho zlého«. Válečná idiocie může slavit své orgie. Evropské území se stane na dlouhou dobu neobyvatelné. Pokud by do tohoto nukleárního konfliktu vstoupily i Spojené státy, pak s vysokou pravděpodobností nastane několikaletá celosvětová nukleární zima a bída jakou si nedovedeme ani představit. A jak řekl Einstein: »Nevím čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale vím jistě, že v té čtvrté to budou jen klacky a kameny.«
František Krincvaj