Podvody ve stranickém účetnictví, ale i zhoršující se ekonomická situace země a vztahy ve vládní koalici byly před 25 lety prvotní příčinou rozpadu tehdy nejsilnější politické strany – Občanské demokratické strany (ODS). Vnitrostranické problémy vyvrcholily 28. listopadu 1997, kdy dvojice vlivných členů ODS Ivan Pilip a Jan Ruml vyzvala tehdejšího předsedu vlády Václava Klause k odstoupení z funkce předsedy strany. Výsledkem byl pád Klausovy koaliční vlády a vznik odštěpenecké Unie svobody. K moci se poté dostala do té doby opoziční ČSSD, pravicovou politiku pak řadu let ovlivňovaly osobní animozity, které během krize vznikly.
Výběr událostí kolem kauzy financování ODS v roce 1997:
- Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 získala vládní koalice ODS, KDU-ČSL a Občanské demokratické aliance (ODA) jen 99 mandátů a byla odkázána na toleranci ČSSD. Nestabilitu vlády začátkem roku 1997 ještě zhoršily ekonomické problémy země.
- Již v roce 1996 z výroční zprávy ODS za rok 1995 vyplynulo, že největšími sponzory strany byli Radžív Sinha z Mauricia a Maďar Lájos Bács, kteří údajně straně přispěli každý částkou 3,75 milionu korun. Ukázalo se však, že jména byla smyšlená.
- V říjnu 1997 rezignoval ministr zahraničí a místopředseda ODS Josef Zieleniec na obě své funkce. Jeho odchod signalizoval, že uvnitř strany se něco děje, neboť Zieleniec byl jeden ze zakladatelů ODS a podílel se na definování její ideové orientace.
- V listopadu 1997 se v tisku objevila informace, že za jmény fiktivních sponzorů se skrývá podnikatel Milan Šrejber, který se v roce 1995 podílel na privatizaci Třineckých železáren. Vedení ODS nakonec pod tlakem tuto informaci potvrdilo.
- Odpovědnost za skandál na sebe vzal výkonný místopředseda ODS Libor Novák. Později byl Novák v této souvislosti stíhán za daňové úniky, ale v roce 2000 ho soud zprostil obžaloby.
- Situaci vyhrotila 28. listopadu 1997 informace deníku Mladá fronta Dnes, podle které měla ODS údajně přístup k tajnému kontu ve Švýcarsku; podle tehdejších informací České televize bylo na kontě 170 milionů korun od účastníků privatizace.
– Týž den vystoupili dva vlivní členové ODS – bývalý ministr vnitra Jan Ruml a ministr financí a místopředseda ODS Ivan Pilip – a vyzvali tehdejšího předsedu vlády a šéfa ODS Václava Klause k odstoupení z čela strany. Klaus byl v té době v bosenském Sarajevu, čehož jeho příznivci poté využili a ve snaze odpoutat pozornost od podstaty problému označili výzvu za »sarajevský atentát«.
– Ve stejný den rozhodl celostátní výbor KDU-ČSL o odchodu z vlády a den poté podali ministři KDU-ČSL a poté i ODA demisi.
- Klaus na následujícím emotivním jednání výkonné rady ODS uhájil své stranické pozice, o den později (30. listopadu 1997) však do rukou prezidenta Václava Havla předal demisi celé vlády (vláda působila do 2. ledna 1998, kdy byla jmenována dočasná vláda Josefa Tošovského).
- ODS svolala mimořádný kongres (13. a 14. prosince 1997 v Poděbradech), na němž proti Klausovi kandidoval na šéfa strany Jan Ruml – Klaus s přehledem zvítězil.
- v ODS poté vznikla názorová platforma reprezentovaná Rumlem a Pilipem, ke které se přidala část poslanců ODS a k níž patřily i všichni čtyři zástupci ODS v nové Tošovského vládě.
- ODS se od nové vlády distancovala a ministři z ODS dostali ultimátum – buď opustí vládu, nebo stranu. Členové platformy zvolili druhou možnost a v lednu 1998 založili Unii svobody.
- ODS se semkla okolo svého předsedy Klause a ve volbách v červnu 1998 skončila druhá za ČSSD. Po volbách uzavřela se svým největším soupeřem opoziční smlouvu, která umožnila existenci menšinové vlády ČSSD a zaručila ODS podíl na moci.
(pk, čtk)