Polovina české populace se pravidelně nehýbá, konstatuje mimo jiné v úvodu svého článku »Kvalita života a zdraví Čechů«, zveřejněného v červnovém vydání časopisu Statistika&My, Simona Měřínská z Oddělení sociálních šetření Českého statistického úřadu. Vychází přitom z loňského průzkumu Životní podmínky, v němž byl věnován prostor i tématu zdraví a životní styl dospělých osob.
U všech 16letých a starších respondentů se v dotazníku zjišťovala jejich tělesná výška v centimetrech a váha v kilogramech, popisuje Měřínská postup šetření. Z těchto údajů byl pak vypočten index tělesné hmotnosti známý jako body mass index (BMI). Zjištěný průměr vyšel na 26,2, což je těsně nad horní hranicí hodnot považovaných za normální zdravou váhu. Prakticky stejná byla i hodnota mediánu, tedy údaje, od něhož má přesně polovina populace hodnotu BMI nižší a polovina vyšší.
Z šetření podle Měřínské vyplývá, že s mírnou nadváhou bojuje v Česku více než třetina žen (35,7 procenta) a téměř polovina dospělých mužů (48,6 %). Každý pátý muž pak trpí obezitou (21 %), u ženské části populace je to 18,4 %. Každá druhá žena má naopak BMI na úrovni normální váhy, případně podváhy. U mužů je to stěží každý třetí.
Váha přibývá s věkem
Hodnota BMI postupně narůstá s přibývajícím věkem. Zatímco ve věku 16 až 34 let má normální váhu 59,1 % české populace, mezi 35 až 49 lety je to již jen 36,8 %, tedy o něco více než třetina dané populace. Ve skupině 50 až 64 let se v intervalu normální váhy drží pouze 27,2 % dospělých osob a výrazně přibývá osob s mírnou nadváhou (47 %). Ve věkové kategorii 65 a více let má normální zdravou váhu už jenom 23,5 % osob, naopak každý čtvrtý senior trpí obezitou (27,3 %).
Struktura BMI indexu podle pohlaví (v %)
Lenost vítězí až příliš často
»Velmi zajímavé výsledky přinesla otázka, jak často se respondenti věnují nějaké volnočasové fyzické aktivitě. Patří sem nejen sport či fitness, ale jakákoliv rekreační aktivita, která trvá déle než 10 minut v kuse a dochází u ní ke zvýšení dechové či tepové frekvence (např. rychlejší chůze se psem),« uvádí dále Měřínská a konstatuje, že každý den si najde čas na pohyb ve svém volném čase 14,4 % mužů a 16,1 % žen, alespoň jednou týdně se pravidelně hýbe 35,4 % mužů a 30,8 % žen, příležitostně nebo občas si zasportuje 17,8 % mužů a 15,4 % žen. Oproti tomu třetina českých mužů a o něco více žen přiznávají, že neprovozují žádnou fyzickou aktivitu ve volném čase.
Sport a volnočasová fyzická aktivita týdně
Záleží také na práci
Ukázalo se také, že polovina žen v Česku má sedavou práci (49,6 %) a dalších 14 % žen, jako například učitelky, kadeřnice nebo prodavačky u pultu, uvádí, že při své práci převážně stojí. Naopak těžkou a fyzicky náročnou práci (např. práce s těžkými motorovými nástroji, stavební práce, stěhování, lesnictví, hornictví) vykonávají hlavně muži, konkrétně 14,6 % mužů oproti 3,2 % žen. Chůzi nebo středně těžkou fyzickou aktivitu při práci uvedlo 39 % mužů a 33 % žen. Do této kategorie se řadí profese jako poštovní doručovatelka, zdravotní sestra, číšník, instalatér apod., vysvětluje Měřínská.
»Při bližším pohledu na typ pracovní aktivity podle dosaženého vzdělání vidíme, že podíl osob se sedavou aktivitou se zvyšuje s vyšším dokončeným vzděláním a až do úrovně úplného středoškolského vzdělání je vyšší u žen,« uvádí dále statistička. Mezi vysokoškoláky podle ní najdeme větší zastoupení sedavé pracovní aktivity u mužů (73,4 %). Stání je ve všech vzdělanostních skupinách častější u žen. Chůze nebo středně těžká fyzická aktivita se nejvíce týká osob se základním vzděláním, shodně u mužů i žen. Podíl osob s fyzicky namáhavou prací se velice výrazně snižuje s vyšším dokončeným vzděláním.
Pracovní fyzická aktivita podle pohlaví a dosaženého vzdělání (v %)
Ženy se stravují zdravěji
Další sledovanou charakteristikou byly stravovací návyky, konkrétně konzumace ovoce a zeleniny či zeleninových salátů v typickém týdnu. Z analýzy získaných dat podle Měřínské vyplynulo, že alespoň jednou denně jí ovoce více než polovina osob a zeleninu přesně polovina osob. Výrazně vyšší podíly jsou v tomto směru u žen. Téměř 17 % žen jí ovoce dvakrát i vícekrát denně, přičemž ve stejné míře si jej dopřává jen desetina mužů. S velkým rozdílem ženy předhánějí muže i v konzumaci zeleniny. Zeleninu má denně na talíři 56,1 % žen oproti 44,5 % mužů. Každý čtrnáctý muž v České republice nejí zeleninu skoro vůbec.
Součástí šetření byly i otázky na četnost kouření či užívání tabákových výrobků a konzumace alkoholu. Pravidelnými denními kuřáky je v Česku 23,7 % mužů a 13,8 % žen, tedy přibližně každý čtvrtý muž a každá sedmá žena ve věku 16 a více let. Příležitostně si zapálí cigaretu zhruba 6,8 % mužů a 4,7 % žen. Pokud jde o pití alkoholu, denně nebo několikrát týdně si dá sklenku vína, piva nebo lihovin zhruba 29 % mužů a 10 % žen. Nárazové nebo příležitostné pití alkoholu každý týden nebo několikrát za měsíc přiznala bezmála třetina mužů a téměř 28 % žen. Osob, které uvedly, že se v posledních 12 měsících ani jednou nenapily alkoholu (buď zcela přestaly pít, nebo nikdy neholdovaly alkoholu), bylo mezi muži 15,4 % a mezi ženami 29,1 %.
Četnost konzumace ovoce a zeleniny v běžném týdnu (v %)
Péče o zdraví má i své finanční limity
V rámci šetření byli respondenti dotazováni i na to, kolikrát za posledních 12 měsíců navštívili praktického lékaře, specializovaného lékaře a zvlášť zubaře či ortodontistu. »S přibývajícím věkem a zhoršováním zdravotního stavu docházejí lidé k lékaři pochopitelně častěji. Zatímco mladší ročníky navštíví svého praktika jednou až dvakrát za rok, u seniorů nad 65 let je to v průměru až 4krát ročně. Podobný počet návštěv absolvují senioři také v ordinacích specializovaných lékařů. Odlišná situace je u zubařů. Průměrný počet návštěv u stomatologa za rok činí 1,6 a z hlediska věku respondentů se nijak výrazně neliší,« shrnuje výsledky této části průzkumu Měřínská.
Upozorňuje ale také, že v té souvislosti nelze opomenout, jakou finanční zátěž pro domácnost představují výdaje spojené se zdravotní péčí a úhradou léků. Šetřené domácnosti měly vzít v úvahu výdaje všech členů domácnosti za posledních 12 měsíců a zhodnotit, jakou zátěž pro ně představovaly. »Největší zátěží jsou pro české domácnosti především výdaje za léky, ať už předepsané, nehrazené pojišťovnou, nebo volně prodejné léky či potravinové doplňky. Velkou zátěž představuje nákup léků pro 8,2 % domácností. Dalších 45,2 % domácností označilo tuto položku jako určitou zátěž. Mnohé domácnosti vnímají jako finanční zátěž také platby u zubaře. Pro necelou polovinu domácností (42,3 %) je stomatologická péče určitou až velkou zátěží. Do ní je ovšem zahrnuta i ortodoncie (tj. rovnání chrupu) a dentální hygiena, což bývá často spojeno s nemalými finančními náklady,« konstatuje Měřínská.
Zátěž domácností výdaji na zdravotní péči a léky (v %)
Naopak návštěvy praktického lékaře a specialistů, ani případná hospitalizace v nemocnici nebyly žádnou finanční zátěží pro více než dvě třetiny domácností. To je v souladu s tím, že v našem státě jsou ambulantní i lůžková péče u praktiků a specializovaných lékařů vesměs hrazeny z povinného zdravotního pojištění, dodává statistička.
(ici)