S blížícím se 10. listopadem 2026 se americké strategické myšlení zabývá klíčovou otázkou: Jak si Washington udrží svou námořní nadvládu, když má Čína schopnost ovlivňovat samotnou výrobu amerických ponorek, které jsou klíčovým pilířem této moci?
Otázka není teoretická. Geopolitické napětí na Blízkém východě a v Jihočínském moři je neustálou připomínkou toho, že námořní síla zůstává určujícím faktorem v mezinárodní politice. Kontrola námořních tras, ochrana dodávek energie, odrazování protivníků a projekce vojenské síly po celém světě zůstávají klíčovými prvky americké strategické pozice. A v této rovnici hrají ponorky vedoucí roli.
Americký prezident Donald Trump upřednostnil obnovu americké námořní síly a obnovení domácích kapacit pro stavbu lodí. Jeho administrativa se snaží posílit průmyslovou základnu námořnictva, řešit chronická zpoždění ve stavbě lodí a modernizovat kapacity pro výrobu a údržbu ponorek.
Ministr obrany Pete Hegseth shrnul tuto politiku sloganem »Více lodí, více ponorek«. Existuje však vážný problém: americké úsilí závisí na kritických surovinách a komponentách, jejichž dodávky jsou z velké části pod čínskou kontrolou.
Čínská zbraň ze vzácných zemin
Výroba moderních ponorek vyžaduje specializované materiály a komponenty, včetně vysoce výkonných magnetů ze vzácných zemin. Tyto materiály se používají v elektromotorech, aktuátorech a senzorech amerických ponorek.
Nedávná analýza Amerického námořního institutu v časopise Proceedings poukazuje na to, že motory, systémy a senzory amerických ponorek jsou závislé na vysoce výkonných magnetech, zejména neodym-železo-borových a samarium-kobaltových.
Významná část dodavatelského řetězce těchto materiálů pochází z Číny. Právě zde leží strategický rozměr čínské kontroly nad vývozem vzácných zemin. Peking prokázal, že jeho dominance v oblasti kritických nerostných surovin, a zejména jejich zpracování, se může proměnit v geopolitický tlak na USA.
Nejedná se již o běžný obchodní spor. Jde o schopnost Pekingu ovlivňovat obrannou a průmyslovou výrobu svého největšího vojenského konkurenta.
Jak byla vybudována čínská dominance
Čína nevytvořila svůj systém kontroly exportu přes noc. Budovala ho postupně, v průběhu let, a proměnila omezení v komplexní licenční systém, který jí dává významný vliv na globální high-tech výrobu, obranný průmysl a energetickou transformaci.
V srpnu 2023 Peking zavedl pravidla, která vyžadují, aby společnosti před vývozem galia a germania získaly zvláštní licenci. Tyto dva materiály jsou klíčové pro výrobu polovodičů, pokročilé elektroniky a obranného vybavení. Čína tehdy vyráběla přibližně 94 % světového primárního galia s nízkou čistotou a 83 % rafinovaného germania, čímž získala silnou kontrolu nad globálními dodávkami.
V prosinci 2023 Peking zašel ještě o krok dál a zakázal vývoz technologií používaných k těžbě, separaci a zpracování vzácných zemin. Tento krok byl obzvláště významný, protože výhoda Číny nespočívá jen v jejích zásobách nerostných surovin, ale také v její dominanci v technologiích zpracování a rafinace, které transformují suroviny na komerčně životaschopné produkty.
V prosinci 2024 Čína zakázala vývoz galia, germania, antimonu a některých supertvrdých materiálů do Spojených států. Jednalo se o jasnou eskalaci, protože omezení vývozu kritických surovin se stala nástrojem přímé strategické konfrontace s Washingtonem.
V dubnu 2025 Peking rozšířil omezení na sedm středních a těžkých vzácných zemin: samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutecium, skandium a yttrium, jakož i na jejich permanentní magnety. Vývoz byl podmíněn získáním licence, což vedlo k nejistotě a potenciálním zpožděním v průmyslových odvětvích, která jsou na těchto materiálech závislá.
Říjnová eskalace a extrateritoriální moc Pekingu
V říjnu 2025 Čína oznámila ještě širší balíček omezení, kterým rozšířila kontroly na další vzácné zeminy a materiály související s výrobou baterií. Obzvláště důležité bylo navrhované extrateritoriální ustanovení: i produkt vyrobený mimo Čínu, pokud obsahuje malé procento materiálů vzácných zemin čínského původu, by mohl potenciálně spadat pod jurisdikci čínského licenčního systému.
Jinými slovy, Peking se snažil rozšířit svůj regulační vliv daleko za své hranice a zasáhnout mezinárodní dodavatelské řetězce.
Důsledky byly okamžité a dalekosáhlé. Ceny některých kritických oxidů vzácných zemin údajně prudce vzrostly, zatímco výrobci v Evropě i jinde čelí rostoucím obtížím při získávání vývozních licencí.
Obzvláště ohrožen byl automobilový průmysl, protože vzácné zeminy jsou nezbytné pro výrobu permanentních magnetů používaných v elektromotorech a řadě dalších průmyslových výrobků.
V roce 2025 byl Ford nucen dočasně zastavit část své výroby kvůli nedostatku dodávek materiálu. Incident zdůraznil, jak snadno může nedostatek specializovaných surovin způsobit vážné narušení výroby. Ani po dosažení dohody mezi Čínou a Spojenými státy problém nezmizel.
Čínský export zůstal pod předchozí úrovní, zatímco ceny za tunu výrazně vzrostly. Dodávky zůstaly napjaté a náklady vysoké.
»Pusanské příměří« a kritické datum 10. listopadu
Pak přišlo to, co stratégové popsali jako »Pusanské příměří«. Poté, co se Donald Trump 30. října 2025 setkal s Si Ťin-pchingem v jihokorejském Pusanu, Peking oznámil, že do 10. listopadu 2026 pozastaví klíčové prvky balíčku vývozních omezení, který předložil v říjnu.
Čína zároveň pozastavila specifická omezení týkající se vývozu galia a germania do USA, a to do 27. listopadu 2026. Mezi pozastavením a zrušením je však zásadní rozdíl. Čína svůj systém kontroly vývozu neopustila. Souhlasila pouze s dočasným pozastavením některých jeho nejrozsáhlejších ustanovení.
Také zcela nezrušila licenční požadavky uložené v dubnu 2025 pro sedm středních a těžkých vzácných zemin. To je skutečný strategický význam současné situace. USA si zajistily dočasný odklad, nikoli trvalé řešení. S blížícím se 10. listopadem 2026 se Washington bude muset vypořádat s možností, že Peking buď prodlouží pozastavení, nebo povolí obnovení říjnových omezení.
Podobná nejistota panuje i ohledně 27. listopadu, kdy vyprší pozastavení zvláštních omezení vývozu galia a germania do Spojených států.
Pro americkou vládu se tedy otázka vzácných zemin netýká pouze zajištění surovin pro průmysl. Jde o to, zda si USA dokážou udržet námořní sílu, která je základem jejich globálního strategického vlivu, aniž by zůstaly zranitelné vůči ekonomickému nátlaku ze strany svého hlavního geopolitického rivala.
Čína využívá tato omezení jako jednu ze svých nejdůležitějších vyjednávacích zbraní v obchodních rozhovorech s Washingtonem.
Od ponorek po stíhačky F-35 a rakety Tomahawk
Dopad se neomezuje pouze na ponorky. Čínská omezení ovlivňují i další pokročilé obranné systémy, jako jsou stíhačky F-35, rakety Tomahawk a drony Predator. Všechny tyto zbraňové systémy závisí na strategických minerálech, jejichž dodávky jsou z velké části pod kontrolou Číny.
Jeden odhad naznačuje, že ponorka třídy Virginia potřebuje asi 9200 liber materiálů vzácných zemin, tedy přibližně 4 600 kilogramů. Stíhačka F-35 potřebuje asi 920 liber, přičemž ponorka tedy potřebuje zhruba desetkrát více.
Jiné odhady uvádějí, že torpédoborec nové generace bude potřebovat 4,5 tuny vzácných zemin, zatímco jaderná ponorka by mohla potřebovat asi 1,5 tuny.
Není to jen americký problém – vystaveny jsou Británie a Austrálie
Krize se neomezuje pouze na USA. Britský program jaderných balistických ponorek Dreadnought, stejně jako budoucí australský program jaderných útočných ponorek SSN-AUKUS, jsou také závislé na amerických dodavatelských řetězcích pro ocel, pohonné systémy a magnety.
To znamená, že čínská omezení by mohla ovlivnit západní obranný průmysl v širším měřítku, nejen americkou produkci.
Zpráva Mezinárodní energetické agentury (IEA) varuje, že plná čínská kontrola nad kritickými dodavatelskými řetězci by mohla každoročně ohrozit produkci mimo Čínu v hodnotě 6,5 bilionu dolarů, přičemž Spojené státy a Evropa se na této produkci podílejí téměř z poloviny.
Japonsko, které oficiálně vyjádřilo obavy ohledně situace kolem Tchaj-wanu, také čelí vážnému problému. V lednu 2026 se zastavily dodávky dysprosia a terbia z Číny do Japonska, což mělo dopady na japonské automobilky a obranné společnosti.
Peking může zasáhnout americké námořnictvo bez jediného výstřelu
Podstata čínské strategie spočívá v tom, že k omezení své moci nemusí nutně porazit americké námořnictvo v přímé námořní bitvě.
Může využít závislosti USA na průmyslových dodavatelských řetězcích kontrolovaných Čínou ještě předtím, než válečné lodě a ponorky dosáhnou moře. To je pro Washington skutečný strategický problém: americká námořní převaha nezávisí jen na počtu lodí, technologii zbraňových systémů nebo operační připravenosti posádek. Záleží také na přístupu k materiálům nezbytným k jejich výrobě.
Desátý listopad 2026 je proto kritickým milníkem. Pokud Čína znovu zavede omezení, tlak na americkou obranu a průmyslové dodavatelské řetězce by se mohl zesílit. Peking má v rukou silný vyjednávací nástroj: schopnost zpomalit výrobu amerického vojenského stroje, aniž by se musel zapojit do vojenského konfliktu.
A to je pro USA možná nejznepokojivější prvek: další velká zkouška jejich námořní síly se nemusí odehrát na moři, ale v továrnách, dolech a dodavatelských řetězcích. Proto je skutečná dohoda v této oblasti pro USA velmi aktuální. Pro Peking to představuje velmi silnou kartu při setkání prezidenta Si Ťin-pchinga s Donaldem Trumpem.
(is)
USA kdysi tvrdily ,že uzbrojí Sovětský svaz tj.,že přinutí Sověty výrábět víc zbrojních výrobků a tím nebudou mít rozvoj třeba spotřebního zboží a ejhle kladivo dopadá tvrdě se stejnou silou na USA. USA jsou těžce zadluženy i díky tomu ,že musí udržovat 800 voj.základen po celém světě.Čína volí jinou cestu.
Čína už je dávno jedničkou ve všech sférách. Je jedno, jak k tomu dospěli, ale dospěli. A lidem se vyplatí vědět, že když budou poslušní a pracovití, bude se jim dařit dobře.
Státní terorismus je USSA!