Práce ve zdravotnictví patří dlouhodobě mezi nejvíce stresová povolání. Vysoké pracovní tempo, každodenní psychická zátěž a tlak na výkon mohou vést k úzkostem, depresím nebo syndromu vyhoření. Podle dostupných studií se s příznaky vyhoření setkává až 50 procent zdravotníků, více než 80 procent uvádí, že má z vyhoření obavy.
V Evropské unii chybí přes milion zdravotníků a podle Světové zdravotnické organizace jich bude do roku 2030 globálně chybět odhadem 11 milionů. S nedostatkem zdravotníků se dlouhodobě potýká i Česká republika, kde chybí zhruba tisíc lékařů a tři tisíce sester. Nedostatek zdravotnického personálu vede k delším směnám a vyššímu riziku vyhoření. Většina lékařů měsíčně odpracuje desítky hodin přesčasů. »Obecně jsou nejvíce ohroženy profese, které vyžadují dlouhodobou koncentraci, preciznost a nesou vysokou míru odpovědnosti. Ve zdravotnictví se syndrom vyhoření týká takřka všech profesí, od lékařů přes zdravotní sestry po administrativní pracovníky a recepční, kteří jsou v každodenním kontaktu s pacienty. Riziko psychického vyčerpání roste tam, kde se kombinuje vysoký výkon, emoční zátěž a nedostatek prostoru pro regeneraci,« popsala Patricie Pražáková, psycholožka a manažerka centra stomatologie The Clinic.
Podle průzkumu Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR zvažuje změnu působiště téměř polovina zdravotníků. Mezi nejčastější důvody patří platové podmínky, extrémní pracovní vytížení a pocit vyhoření. Kvůli psychickému vyčerpání se zdravotníci často dostávají do pracovní neschopnosti. »S tímto fenoménem se v posledních letech setkáváme čím dál častěji a moderní medicína k němu přistupuje s velkou vážností. Dnes je vyhoření uznáváno jako legitimní důvod k dlouhodobé rekonvalescenci. U vyhoření je zásadní problém v tom, že nestačí týden nebo 14 dnů na stabilizaci situace, doporučení je několik měsíců,« řekla Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOklinky.
Mýtus
Velkým mýtem je to, že syndrom vyhoření ohrožuje zejména lidi, kteří nemají svou práci úplně v oblibě, opak je pravdou. »Syndrom vyhoření se velmi často týká těch, kteří svou práci dělají s velkým nasazením a berou ji jako poslání. Ve zdravotnictví se setkáváme s tím, že lidé dávají práci maximum energie, často na úkor vlastního odpočinku. Právě dlouhodobé překračování vlastních hranic může vést k vyčerpání,« uvedla Kristýna Kovářová, HR manažerka oční kliniky Gemini. To potvrzuje i Roman Vejražka, výkonný ředitel headhunterské společnosti Theones, a zdůrazňuje, že následky mohou být pro zdraví fatální: »Vyhoření je typické u zaměstnanců, kteří svou práci plní svědomitě a považují ji za součást svého života, což bývá právě pro zdravotníky typické. Plné nasazení v kombinaci s nesprávně nastaveným work-life balance vede k vyčerpání. Pokud svou roli nesehraje rodina nebo okolí, stav může být velmi vážný a může se dlouhodobě podepsat na celkovém psychickém i fyzickém zdraví zaměstnance.«
K psychickému vyčerpání nejčastěji vede kombinace několika faktorů. »Patří mezi ně dlouhodobý nedostatek spánku, práce bez dostatečných přestávek, pocit nutnosti podávat neustále stoprocentní výkon, perfekcionismus a potřeba mít vše pod kontrolou. Významnou roli hraje také neschopnost skutečně si odpočinout a oddělit pracovní a osobní život. Mezi první varovné signály patří dlouhodobá únava, která nepolevuje ani po odpočinku, poruchy spánku, zhoršená koncentrace, podrážděnost, pokles motivace a celkový pocit vyčerpání. Často se přidávají i tělesné obtíže, jako jsou bolesti hlavy, zad nebo zažívací problémy. Tyto signály by člověk neměl přehlížet ani bagatelizovat,« upozornila Pražáková.
Varovných signálů si zpravidla nejdříve všimne okolí. »Můžeme si všimnout většího podráždění nebo naopak apatie. Člověk se emočně stahuje, nevnímá, neposlouchá, vyhýbá se jakékoliv interakci, ztrácí empatii. Můžeme pozorovat i cynismus, vztahovačnost nebo sociální izolaci. Tyto změny mohou být jasným signálem, že se jedná o hlubší problém,« vyjmenovala Bílková.
Klíčovou roli hraje vedení a kultura pracoviště
Odborníci se shodují, že bez zdravého personálu nemůže fungovat ani kvalitní zdravotní péče. Klíčovou roli proto hraje přístup vedení a celková kultura pracoviště. »Ve zdravotnictví se často mluví o výkonech, číslech a dostupnosti péče. Kvalita péče ale začíná u psychické kondice lidí, kteří ji poskytují. Vyhoření nevzniká ze dne na den a stejně tak se mu nedá čelit jednorázovým benefitem. Je to dlouhodobá práce s kulturou, respektem a realistickými očekáváními. Osobní přístup je pro nás zásadní. Když vidíme, že je někdo pod tlakem, snažíme se s ním mluvit, pochopit jeho situaci a hledat řešení, které je udržitelné jak pro něj, tak pro chod kliniky,« sdělil Anton Karalko, vedoucí lékař kliniky Venova.
Psychická pohoda zaměstnanců je tématem napříč obory. Značná část zaměstnavatelů si dnes význam psychického zdraví uvědomuje a zavádí preventivní programy. »Ve větších společnostech se jedná například o psychologickou podporu, wellbeing programy nebo flexibilní pracovní režim. V menších firmách a zdravotnických zařízeních bývá prevence méně formální, ale o to důležitější je otevřená komunikace, realistické pracovní nároky a podpora ze strany vedení. Možnosti pomoci zahrnují úpravu pracovního režimu, dočasné snížení zátěže nebo zkrácení úvazku. Klíčové je vytvořit prostředí, kde panuje důvěra směrem k vedení, psychická nepohoda není stigmatizována a kde je možné situaci řešit včas,« uzavřela Nela Schmidtová, HR manažerka kliniky plastické a estetické medicíny Medicom Clinic.
(pr)