Zadání se plní

Česká televize a mainstreamová propaganda se činí. Plní zadání. Je vlastně od toho a není ani třeba mít ministerstvo propagandy, v jehož čele bdí dvojnásobný doktor. Stačí přijmout zákon, najmenovat správné lidi a ti si vyberou personál k obrazu svému a od nich se brzy jistě dozvíme, že Brno osvobodila americká armáda – vlastně to jsme se již od jedné učitelky dozvěděli dokonce v přímém přenosu, či že Božena Němcová, Josef Mysliveček a další byli vlastně sexuální maniaci a Hus že byl oprávněně odsouzen, protože porušoval tehdejší zákony – to jsme si zase mohli přečíst ve vyjádření jednoho dodnes významného poslance v jedné pravdy hledající anketě.

Od dětství je nová generace zásobována pseudoinformacemi, jež je mění v sorosovská monstra, která se domnívají, že jedinou pravdou je to, co je napsáno v režimních učebnicích a co nám nabízí Česká televize a jí se řídící další média.

Nyní jsou ve hře dvě mediální kauzy, vycházející z těchto pravd, jež nás mají odvézt od našich skutečných problémů, jimiž je růst životních nákladů, další inflace a postupná kontrola každého z nás, které se eufemisticky říká digitalizace. První se týká bezhlavého vraždění na Filozofické fakultě, neschopnosti či schopnosti policie a jejích řídících složek a Jurečkova mejdanu – ne Majdanu, čtete správně – na jím řízeném ministerstvu. Ten evidentně lhal, snad ve všem, co řekl. Podle hesla zatloukat, zatloukat a mlžit, zatlouká a mlží stále. Sice se po návratu z mimořádného zasedání vlády ještě do půl čtvrté ráno veselil se svými nejbližšími, jak prořeklo jedno médium, ale prý všechno měl pod kontrolou. Akce prý skončila, jakmile se o vraždění dozvěděl. Hloupost, ale kdo by se pokusil zpochybnit slova silně věřícího ministra? Ostatně se jistě už ze lži vyzpovídal, a kdyby to nepomohlo, v záloze jsou odpustky. Zatím ve formě tvrzení jeho kolegů, že šlo o klukovinu, proč se jí tedy zabývat? A jede se dál. Ani Jurečka nechce vyvodit patřičné závěry. Proč také? Ostatně, kde se vydělá víc? Za traktorem domácího hospodářství nebo v ministerské funkci?

Druhou kauzou, kterou jsem měl na mysli, je výzva socialistického, pardon, komunistického rozvědčíka, který se stal z vůle médií a jimi ohloupených voličů prezidentem. Vlastně ne z jejich vůle, ale jejich přičiněním. Jde o nástup na euro. Prostě řečeno, ještě nejsme Evropani, když nemáme společnou měnu s ostatními z vybrané společnosti. S tím se pochopitelně nemohou vzdělaní a schopní lidé, tedy vývozci, dovozci, podnikatelé naši i cizí, inteligence úrovně paní Pekarové Adamové, Richterové a pana Vystrčila smířit. Proto nám režimu poctivě sloužící Česká televize a mainstreamová média kapku po kapce vysvětlují, že přijmout euro, nejlépe snad už zítra, je nejen nutností, ale i naší povinností vůči přátelům.

V pondělí večer nás tak přišla přesvědčovat profesorka Danuše Nerudová z Brna a pan expremiér a exeurokomisař Vladimír Špidla. Prý již tím, že jsme v červnovém hlasování (2003) o vstupu do Unie schválili přijetí eura, jsme to povinni učinit. Dokument o tom poté podepsal sám tehdejší předseda vlády, sociální demokrat Špidla. Chápu, že se nyní nemůže proti svému podpisu postavit. Jenže to, co společně s tehdejším prezidentem Václavem Klausem podepisoval, bylo přece jen něco poněkud jiného, než to, co platí dnes. Mám na mysli tzv. Lisabonskou smlouvu. Václav Klaus to pochopil, proto se zdráhal ji podepsat a dokonce se obrátil na Ústavní soud, aby ve věci definitivně rozhodl. Domníval se, že jde o protiústavní akt. Mýlil se však. V jeho čele tehdy stál dr. Rychetský. Podporu tedy očekávat nemohl. Šlo sice o zjevné porušení naší suverenity, ale předsedové vlády Topolánek a poté Fischer mlčeli. Sociální demokrat Špidla, tehdy již ve funkci eurokomisaře sídlícího v Bruselu, také.

Nyní se připravuje s požehnáním našeho dnešního prezidenta další porušení naší suverenity a podepsaných dohod. Stačí prý, aby o zásadních otázkách rozhodla většina členských zemí EU a ti, co nesouhlasí, se prostě musí podřídit. To je údajně skutečná demokracie. I když to bude proti jejich zájmu. Napadlo mě ovšem, že pan generál v.v. je stále poplatný tzv. Brežněvově doktríně o omezené suverenitě, jež mu neumožňuje jiné vidění. Jen azimut je posunut o sto osmdesát stupňů.

Paní Nerudová nám zase vysvětlila, že už my dole nemáme do čeho mluvit. Měli jsme pochopit, že je věcí schopných, chytrých, informovaných, inteligentních, kteří vědí, co dělat a s plnou odpovědností tedy rozhodnou. Prostě, pochopil jsem, že »ulice nemá na to, aby pochopila, co je i pro ni potřebné a dobré«. Proto žádné referendum. Situace se přitom od Lisabonské smlouvy diametrálně změnila a mnozí z těch, kteří v době přístupu hlasovali pro Unii, by dnes velmi zvažovali, zda jsou svůj bianco šek ochotni bruselským byrokratům dát znovu či nikoli.

Je pro mne zklamání, že také exprezident Zeman, ač je proti momentální výměně koruny za euro, jež na nás přenese povinnosti, které se nás zatím netýkají, a naopak Brusel bude rozhodovat o tom, co se nás týká, se vyjádřil proti referendu? To, že za euro lobbuje Petr Pavel, jsem pochopil jako plnění dalšího rozkazu, který dostal. Je voják, musí poslouchat. Poslouchá tedy. Že je proti i Nerudová, také chápu. Nejde jí o naši zem. Je vyslankyní jiných a cítí se v této úloze dobře. Má co vracet, kdyby nebylo její dnešní angažovanosti, ještě mnoho slov by bylo vyřčeno a papíru popsáno při šetření toho, co se odhalilo po jejím odchodu z rektorské funkce. Dnes je to uloženo ad acta. Kdyby měl za sebou stejné prohřešky Andrej Babiš nebo někdo jiný s týmiž postoji, už dávno by za to »visel na kříži«.

Ani Vladimír Špidla mě nepřekvapil. V době, kdy mohl vytvořit sociálně přijatelnou vládu, se spojil s pravě orientovanými lidovci a protisociální US-DEU. To mu vyneslo nominaci na eurokomisaře. Nemá tedy důvod protestovat. Navíc na lecčems jsou jeho podpisy a co kdyby se někdo nad tím vším chtěl zamyslet a objevit také nějaký ten škraloup? Proto čím těsněji budeme svázáni s Bruselem, tím je pro jmenované lépe. Kdo si na ně pak může něco dovolit? Proto ona aktivita České televize. Ale také ona plní jen zadání a ten z redaktorů, který by se od něj odklonil, musí »dobrovolně« odejít. Jenže dá mu někdo někde jinde podobnou lukrativní nabídku? V zemi, kde se ti, kteří to chtějí někam dotáhnout, začínají bát sami sebe. Je mi líto, že k nim v případě referenda o euru musím přičíst i exprezidenta Miloše Zemana. Škoda.

Jaroslav Kojzar