Pět desítek let patřila Libuše Šafránková, která zemřela 9. června 2021, k nejoblíbenějším a nejpůvabnějším českým herečkám. Náklonnost publika i režisérů zajistil této usměvavé tmavovlásce kromě sympatického a stále mladistvého vzhledu i skvělý herecký projev, v němž dokázala spojit dívčí něhu s ženskou mazaností. Patřil k ní i velký komediální talent, který uplatnila mimo jiné po boku svého manžela Josefa Abrháma, například ve filmu Vrchní, prchni! či v televizní Svatební cestě do Jiljí. A právě televize a film proslavily Šafránkovou nejvíce.
Její pohádkový debut Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka z roku 1973 patří k vrcholům české pohádkové tvorby a Vánoce si bez něj nedokáží představit diváci v České republice ani v Německu. Šafránková v roli Popelky jej jedinečně ozdobila svým něžným půvabem, temperamentem i vtipem. Snímek se dodnes těší oblibě také v řadě dalších zemí, například v Norsku, ve Španělsku či ve Spojených arabských emirátech.
Oblíbené jsou stále i další pohádky s Šafránkovou, například Princ a večernice, Třetí princ, Sůl nad zlato či Malá mořská víla, v níž si zahrála se svou mladší sestrou Miroslavou. Populární jsou také její komedie ze 70. a 80. let, mimo jiné Jak utopit doktora Mráčka, Můj brácha má prima bráchu, Jára Cimrman ležící, spící či Slavnosti sněženek režiséra Jiřího Menzela. V jeho dalším snímku Vesničko má středisková ztvárnila záletnou manželku. V televizním filmu Silvestr svobodného pána z roku 1979 zase bavila diváky spolu s Abrhámem, stejně jako třeba v roce 1996 v televizním filmu Play Strindberg.
Šafránková se narodila 7. června 1953 v Brně, vyrostla v nedalekých Šlapanicích. Lásku k divadlu u ní zřejmě vzbudil otec, který připravoval čas od času v místní sokolovně ochotnická představení, od dětství chodila do různých dramatických kroužků. Po matce, která učila na oděvní průmyslovce, zase zdědila zálibu v navrhování šatů. Po studiu na brněnské konzervatoři se vydala do Prahy, kde začínala v Krejčově legendárním Divadle Za branou. V roce 1971 také debutovala ve filmu – jako Barunka v dvoudílném televizním filmu Babička v hlavní roli s Jarmilou Kurandovou.
V roce 1972, když Divadlo Za branou z politických důvodů režim zakázal, přešla Šafránková do Činoherního klubu, kde působila dalších 18 let. Tam se také potkala se svým budoucím manželem, o 13 let starším Josefem Abrhámem. Vzali se v roce 1976 a rok nato se jim narodil syn Josef, dnes režisér, scenárista a producent. Abrhám zemřel minulý měsíc ve věku 82 let.
Od roku 1992 byla dva roky členkou činohry Národního divadla. V 90. letech vytvořila Šafránková několik charakterních rolí ve filmech, například ve snímcích tandemu Jana a Zdeňka Svěrákových Obecná škola či Kolja, za něhož dostala Českého lva za výkon v hlavní ženské roli. Herecký koncert spolu s Ondřejem Vetchým rozehrála v generačním příběhu z minulého režimu Báječná léta pod psa (1997) a laskavou maminku ztvárnila i v koprodukčním dramatu Všichni moji blízcí z roku 1999, jenž je poctou siru Nicholasi Wintonovi, zachránci stovek židovských dětí z Československa.
Babička dvou vnuků Šafránková se objevila i v několika seriálech, například Četnických humoreskách, pokračování Nemocnice na kraji města, Návsi či Gymplu s (r)učením omezeným. I po roce 2000 se objevovala v pohádkách, například jako královna v Kouzlu králů nebo jako hippie čarodějka ve filmu Micimutr.
»Někteří herci mají ten dar, že přinášejí nejdůležitější sdělení mimo text. Svým myšlením, které je vidět, inteligencí, stavem duše. To je to, co mi připadá nejvýznamnější. Dar, který se nedá naučit,« napsala Šafránková do almanachu ke století českého filmu. Tento text něco vypovídá i o ní samotné. V roce 2008 vyhrála anketu České televize pod názvem Hvězda mého srdce o nejoblíbenějšího herce a herečku, v roce 2015 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy.
(zr)