Krásné počasí na sklonku léta nabízí ideální podmínky například k návštěvě pražské zoologické zahrady, která jako jediná v České republice chová málo známé a přitom unikátní vombaty. Vedle obvyklých komentovaných krmení připravila Zoo Praha na zítřejší a nedělní odpoledne také speciální program mezi obyvateli Darwinova kráteru, tedy ďábly, vombaty, klokany či klokánky.
Dvouletý samec vombata obecného Cooper přišel na svět v červenci 2020 v německém Erlebnis-Zoo v Hannoveru, kde také dostal jméno Cooper, což znamená »bednář« a evokuje jeho soudečkovitý tvar. Osmého prosince 2021 přicestoval do České republiky a Zoo Praha se tak stala prvním českým a osmým evropským zařízením, které tohoto zajímavého vačnatce chová.
Na svou partnerku si ale kvůli covidové situaci musel rok a půl počkat.
První samičkou vombata obecného v pražské zoo se stala čtyřletá Winkleigh, která přicestovala 12. dubna letošního roku z kodaňské zoologické zahrady. Winkleigh se narodila v únoru 2019 v Trowunna Wildlife Sanctuary v Tasmánii. Stejně jako Cooper patří k tasmánskému poddruhu vombata obecného, který se oproti kontinentálním vombatům vyznačuje šedší srstí, menším vzrůstem a díky tamnímu chladnějšímu klimatu i lepší snášenlivostí českého podnebí.
»Coopera a Winkleigh jsme poprvé spojili v květnu a jejich seznamování probíhalo dosti divoce,« řekl Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha. »Cooper měl okamžitě snahu se s Winkleigh pářit, ale ta neměla zájem, takže došlo na cenění zubů i kousání,« dodal ředitel.
Vedle zástupců zoo přivítal Winkleigh i herec Ondřej Sokol. Právě on pronesl loni v televizní soutěži větu: »No to mě poser vombat«. Reagoval tak jako moderátor na otázku o unikátním tvaru vombatího trusu, který má podobu krychliček. Jeho slova se tak dostala i na trička z vombatí kolekce Zoo Praha.
»Každý umělec se chce zapsat do historie něčím významným. Mám velkou radost, že po mně tady zůstane něco tak hodnotného, jako právě citát o vombatích kostkách,« pronesl před návštěvníky Sokol za hlasitého smíchu davu.
Po divokém spojování vombatů v květnu se atmosféra v červnu v expozici vombatů obecných o poznání zklidnila. Kousance, cenění zubů a hlasité výskání vystřídala pravidelná setkání a očividný zájem jednoho o druhého.
»Já bych řekl, že nyní jsou ve fázi vzájemné tolerance, která se pomalu blíží náklonnosti. Winkleigh nově dovoluje Cooperovi sdílet s ní noru, což je ve vombatím světě jasným projevem sympatie,« popsal na začátku června situaci David Vala, chovatel pražské zoo.
»Winkleigh stále častěji chodí do výběhu, ačkoliv na rozdíl od laxnějšího Coopera trochu lumpačí. Vyšplhala například do jednoho z květináčů, jehož zeleň pak zdevastovala. Coopera nic takového za půl druhého roku, co je v Praze, nenapadlo,« dodal k červnovému vývoji chování vombatí samice chovatel. Ukazuje se tak i vysoká míra individuality jedinců.
Vombat je nejbližším příbuzným koaly, obývá Tasmánii a vlhčí oblasti Austrálie. Jako jediný z vačnatců zůstává aktivní i v chladnějších obdobích s padajícím sněhem. Velkou část života vombati tráví hloubením podzemního systému chodeb. Jejich prostorné nory bývají až 30 metrů dlouhé a přes dva metry hluboké. Na tuto skutečnost pražské zoo myslelo již při výstavbě expozičního celku Darwinův kráter, který vombati obývají spolu s dalšími zástupci australské a především tasmánské fauny. Okolo vombatího výběhu je betonová podezdívka a na dně, pod zhutněnou zeminou, která byla navezena do výšky jednoho a půl až dvou metrů, se nacházejí dvě vrstvy ocelových sítí. Kameny v zadní části výběhu mají vlastní podezdívku, a tak vznikly tak jakési sklepy, které mohou vombati využít, až se do nich prohrabou.
Za potravou, kterou tvoří převážně různé druhy trav a ostřic, se vombati vydávají ponejvíce v noci. »Je to z toho důvodu, že nemají potní žlázy a musí dobře pracovat s teplotou,« vysvětlil Vala. V expozičním celku Darwinův kráter v dolní části zoo ale uvidíte Coopera i jeho družka Winkleigh při krmení i ve dne, nejčastěji kolem druhé hodiny odpoledne. »Pochutnávají si na trávě, na bambusu a na přilepšenou májí velice rádi batáty,« popsal Vala jídelníček svých svěřenců.
Trus vombatů má neobvyklou podobu krychle a při značení teritoria se díky tomu neskutálí z vyvýšených míst. »Podle mne je vombat vlastně takový Pablo Picasso mezi zvířaty, jediný kubista zvířecí říše,« glosoval výjimečný tvar vombatího trusu herec a moderátor Marek Eben, který přišel Coopera přivítat 8. ledna 2022, v den, kdy byl vombatí sameček poprvé představen veřejnosti.
»Cooper je velice kontaktní zvíře, má povahu po své matce Maye, která pochází ze zoo v Budapešti. Reaguje na zavolání a těší se blízkému kontaktu s námi,« prozradil Vala. Tyto návyky si Cooper přivezl už ze své domovské Erlebnis-Zoo Hannover, kde doprovázel chovatele na každém kroku. »Rád taky zkoumá vnitřní i venkovní expozici, ochutnává rostliny a drbe se o kmeny a kameny,« doplnil Vala, který je v kampani Seznamte se! Cooperovým patronem. »Naše zima vombatům nevadí a návštěvníci je tak ve venkovním výběhu mohou pozorovat i v chladnějším počasí,« ujistil chovatel.
V Červeném seznamu IUCN je vombat obecný aktuálně zařazen do kategorie málo dotčených druhů a jeho populace je pokládána za stabilní. V minulosti došlo k poklesu jeho výskytu v důsledku přeměny původní vegetace na zemědělskou půdu, což by ho mohlo na některých místech ohrožovat i dnes. Další nebezpečí pro vombaty představují zdivočelí psy a silniční doprava. Populace na okrajích areálu jsou také náchylné k výskytu svrabu, nakažlivého kožního onemocnění. Nic z toho však v současné době nepředstavuje významnou hrozbu pro celý druh.
Již harmonický pár vombatů obecných můžou návštěvníci Zoo Praha nejlépe pozorovat kolem 14. hodiny odpolední. Brzy by se mohla Zoo Praha dočkat i prvního mláděte těchto unikátních vačnatců v Česku.
A jak byli nazváni vombati našimi obrozenci?
Obrozenec Jan Svatopluk Presl vombatu původně přiřkl české jméno drápoš a ve svém spise Ssawectwo (1834) o něm mimo jiné napsal: »Pazaury ostré, přednj sijněgšj hrabacj. Chůze náramné ljknawá. Chlupy dlauhé. Wak nábřišný. Zwjřata ljná, nemotorná.« Když si odmyslíme starou češtinu a vyšší míru antropomorfizace, jde o výstižný popis zavalitého a svým způsobem roztomilého vačnatce, tak trochu plyšáka.
Jako o drápošovi hovoří o vombatovi rovněž o půl století později vydaný český překlad Brehmova života zvířat. Ten již připouští, že »drápoš vypadá neohrabaněji, než skutečně jest«, a také zmiňuje, že »v zemi Vandiemově jest prý obyčejným průvodcem rybářův a jako pes pobíhá mezi chatami«. To vše napsal pro MF Dnes ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.
Australští vombati obecní (Vombatus ursinus) jsou jakousi vačnatčí obdobou svišťů. Podobně jako oni se živí spásáním rostlin, zejména trávy, a zuby jim dorůstají celý život.
Vombat je teritoriální, samotářský a aktivní převážně v noci. Stejně jako ostatní vačnatci mají i vombati vak, ve kterém se vyvíjejí jejich mláďata. Na rozdíl od klokanů se však otevírá směrem dozadu. To je velice praktické, vzhledem k tomu, že samice hrabe nory a tak se zemina nedostává dovnitř vaku a nezasype tak mládě. Silnými drápy si vombati vyhrabávají rozsáhlý a rozvětvený systém nor, který má jen jediný vchod. Ty někdy využívají i jiné druhy zvířat, například jako úkryt během požárů. Vombati se vyskytují i nad hranicí trvalé sněhové pokrývky. V lidské péči se vombati mohou dožít až 30 let, ale ve volné přírodě se dožívají pouze cca 18 let.
Že by zmiňovaný tvar trusu vombatů byl evoluční výhodou, je jen spekulativní. Dle vědeckých studií je dán efektivní dehydratací nestráveného materiálu, specifickým utvářením střev vombatů a jejich peristaltikou. Poznání mechanismu utváření kostek ve střevech vombatů by prý mohlo posloužit i při vývoji nových technologií lidské výroby.
Dospělí vombati měří na délku 70 až 120 centimetrů, mají krátký ocásek dlouhý dva až tři centimetry a v kohoutku jsou vysocí okolo 36 centimetrů. Váží 15 až 35 kilogramů.
Samice je březí 20 až 30 dnů a rodí jedno mládě. Před porodem samice důkladně vystele jednu z podzemních komor nory suchou trávou a listím. Mládě po porodu zůstává ve vaku matky po dobu šesti až sedmi měsíců, pak se během dalších tří měsíců do vaku stále vrací kvůli mléku a bezpečí. Mládě dospívá v roce až roce a čtvrt.
Program víkendových odpolední u »protinožců« v Zoo Praha, v Darwinově kráteru:
- ve 14 hodin setkání u vombatů
- ve 14 hodin 30 minut krmení klokanů v průchozí expozici
- v 15 hodin krmení ptáků z buše a z mokřadů
- v 15 hodin 30 minut krmení klokánků krysích
- v 16 hodin krmení ďáblů medvědovitých
Ďábli medvědovití jsou největšími masožravými vačnatci na světě. V zoologických zahradách jsou ďáblové opravdovou vzácností, Tasmánie totiž své odchovy poskytuje jen pečlivě vybraným zoo špičkové úrovně.
Po obě odpoledne bude na místě v prodeji australská a tasmánská kolekce Zoo Praha se zvláštní slevou.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Oliver Le Que, Petr Hamerník a Miroslav Bobek, Facebook/Zoo Praha, Facebook/Prague Zoo